Dvě malé hůlky

Na ulicích Pekingu a Šanghaje se přes Vánoce objevily stromy, nikoliv však vánoční. Jsou holé a pěkné a jsou z jídelních hůlek. Dobrovolníci a studenti jich na 30 tisíc posbírali po šanghajských restauracích, umyli je a trochu si pohráli s lepidlem. V pekingské verzi se na hájek z hůlkových stromů sešlo rovnou 80 tisíc.

Na rozdíl od našich příborů jsou Číňané zvyklí na hůlky jednorázovky. Prodávají se v obrovských a levných balících a každá domácnost i restaurace je má po hrstech. Rozbalit z mikrotenu, ošoupat o sebe, aby se z hůlek oloupaly třísky a vlákna, nasoukat do sebe jídlo a pak je rovnou zahodit. Číňané také mnohem častěji než lidé v Evropě snídají, obědvají i večeří v restauracích a vývařovnách. Podle údajů Greenpeace takhle Číňané každoročně spotřebují 45 miliard párů takových hůlek. Padne na ně 25 milionů stromů. Aktivisté rychlost propočetli s lesy Říše středu a vyšlo jim, že takovýmhle tempem Čína o poslední strom přijde do 20 let. Ač ekologické vědomí řady Číňanů není právě největší, mají rádi les z estetického hlediska. Greenpeace spolu s reklamkou Ogilvy tedy vsadily na kampaň "Původně jsem byl strom".

Jídelní hůlky jsou jedním z nejelegantnějších čínských vynálezů, jí se s nimi už přes tři tisíce let.

Levné dřevo a bambus nejsou jediným materiálem na hůlky, čínské fajnovky si potrpí na slonovinu, stříbro nebo nefrit, i když jídlo z hůlek pak docela klouže. Začínajícím cizincům a dětem je také povoleno nezvládnutelné tvary prostě hůlkou propíchnout.

Když pár měsíců jíte jen hůlkami, uznáte, že na pravidlu, že nůž bere do rukou jen kuchař, něco je a jíst příborem vám nakonec přijde jako dost humpolácká alternativa. Ale "sníst" kvůli tomu les... Tchajwanský zpěvák Leehom Wang proto nabádá: Nosme si s sebou do restaurací své vlastní, kovové.

Já jen, že se nás to tak za padesát let může týkat, až Čína ehm ehm...

AUTOR: Nora Grundová