Druhé setkání přípravného výboru pro Světový summit o udržitelném rozvoji (WSSD)

Komise pro udržitelný rozvoj OSN funguje jako přípravný výbor pro Světový summit o udržitelném rozvoji. V rámci příprav na toto zasedání je na globálním stupni naplánováno uspořádat čtyři setkání přípravného výboru (PRECOMP). První setkání bylo uspořádáno v minulém roce ve dnech 31. dubna až 2. května. Druhé zasedání se konalo ve dnech 28. ledna až 8. února 2002 v New Yorku. Zúčastnily se jej představitelé mezivládních organizací, zástupci speciálních agentur OSN a další zainteresované skupiny. Jednání se týkala velkého množství otázek a problémů. V jednání výrazně zazníval hlas rozvojových zemí, jejichž představitelé poukazovali na dobře známé problémy rozdílů mezi Severem a Jihem, na chudobu rozvojových zemí, která vede k neudržitelnému způsobu chování a na nedostatek finančních zdrojů, které jsou pro prosazování udržitelného rozvoje nezbytné. Zástupci mnoha zemí hovořili o myšlence globálního dílu odpovědnosti, která by měla sloužit jako základní rámec pro jednání světového summitu. Tento „díl odpovědnosti“ by měl být vyvážený s ohledem na tři pilíře udržitelného rozvoje (ekonomika, sociální oblast, životní prostředí). Cílem „globálního dílu“ by mělo být urychlení implementace Agendy 21. Mnoho diskusí se také věnovalo procesu globalizace, který se urychlil zejména v posledních deseti letech. Globalizace má důležitý vliv na udržitelný rozvoj - jak kladný, tak i záporný. Proces globalizace může vytvářet významnou podporu pro pokrok v udržitelném rozvoji, na druhé straně si však mnohé rozvojové země stěžují, že globalizace má za následek nestabilitu ekonomického systému a odsouvání rozvojových zemí na vedlejší kolej. Zejména africké rozvojové země upozorňují na to, že jsou vytěsňovány ze světové ekonomiky. Zisk z globalizace mají pak jen ekonomicky rozvinuté země. Představitelé mnoha zemí se shodli na tom, že podmínky, které slouží k podpoře udržitelného rozvoje, se během uplynulých deseti let příliš nezlepšily. Stále existuje extrémní bída, degradace životního prostředí, neudržitelné výrobní postupy, nadměrná spotřeba a nerovnoměrné rozdělení zisků. Téměř polovina lidí v Africe a Jižní Americe žije v bídě. V devadesátých letech došlo k výraznému přesunu obyvatel z vesnic do měst. To mělo za následek, že v městech vzrostl počet lidí žijících v bídě. Vznikly městské aglomerace, které neodpovídají zásadám udržitelného rozvoje. Tyto aglomerace většinou nevznikly na základě plánování, ale zcela spontánně a chaoticky. Chybí jim základní městské služby jako je pitná voda, hygiena, veřejné zdravotnictví, městská doprava a školy. V „Deklaraci milenia“ se objevuje požadavek vyřešit tento problém do roku 2020 v rámci iniciativy „Města bez slumů“. Napomoci by měla zvýšená úloha městského plánování. Domácí finanční prostředky by měly být primárním zdrojem pro financování udržitelného rozvoje, je ale nutné, aby byly doplněny financemi přicházejícími z podnikatelské sféry a z mezinárodních finančních zdrojů. Omezujícím faktorem implementace závěrů z Ria je skutečnost, že došlo k určitému selhání mezinárodní komunity - nebyly totiž dodrženy závazky týkající se obchodu, investic a transferu financí i technologií. V současné době pouze pět zemí světa věnuje 0,7 % svého hrubého domácího produktu na pomoc prosazení principů Agendy 21 v rozvojovém světě. V některých zemích došlo k tomu, že hlavní ekosystémy, které zabezpečují lidem přežití, jako jsou lesy, systémy pitné vody, pobřežní mořské vody, pastviny a zemědělská půda, stojí těsně před limitem svého vyčerpání. Neudržitelná spotřeba a produkce, krátkodobé ekonomické zájmy, tlaky dané nárůstem obyvatelstva a jeho chudobou vytváří na tyto ekosystémy obrovský tlak. Pozornost jednání se rovněž věnovala problému odlesňování. Rychlost odlesňování byla v uplynulých deseti letech okolo 14 milionů hektarů lesa ročně, k úbytku docházelo především v rozvojových zemích tropického pásma. Současně s tím však docházelo k opačnému procesu - rozšiřování zalesněných oblastí v rozvinutých i rozvojových zemích přirozeným nárůstem lesa i zalesňováním opuštěné zemědělské půdy v rozsahu 5 milionů hektarů ročně. To pomohlo v některých oblastech vyrovnat ztráty vzniklé odlesňováním. Reálné odlesňování bylo největší v Africe a Jižní Americe, zatímco v Asii se podařilo novým zalesňováním vyrovnat existující úbytky. Na jednání se konstatovalo, že pro ekonomický růst a sociální rozvoj je nezbytná energie, jejíž užívání je však spojeno se znečišťováním ovzduší, vzrůstem emisí skleníkových plynů a dalším poškozováním lidského zdraví a životního prostředí. Současný systém zacházení s energií je neudržitelný. Mnoho zemí však dokumentovalo, že věnují velkou pozornost implementaci principů udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí do politik sektoru energie. Přesto však stále ještě zůstává mnoho prostoru pro snížení spotřeby energie a přijetí mechanismů, které by podporovaly rozvoj technologií obnovitelných energetických zdrojů. Zástupci některých zemí hovořili o úsilí svých vlád snižovat znečisťování ovzduší na základě přijetí plánů udržitelného rozvoje, zavedení příslušné legislativy a vynaložení příslušných investic. V jiných zemích se tohoto cíle dosahuje uzavíráním podniků, jejichž provoz příliš zatěžuje životní prostředí. Uplatňuje se rovněž úsilí zahrnout občanskou společnost do procesů rozhodování. Změny klimatu však zůstávají nejdůležitějším globálním environmentálním problémem. Průlomovým úspěchem je jednání COP7 v Marrakechu v roce 2001, kdy došlo k dohodě implementovat Kyotský protokol. Během uplynulých deseti let mnoho zemí, regionů a institucí implementovalo národní akční plány Agendy 21 a strategie udržitelného rozvoje. Na druhé straně však množství zemí cítí, že politiky a programy udržitelného rozvoje selhávají při snaze koordinovat politiku tak, aby současně sloužila ekonomických, sociálním i environmentálním cílům. Na setkání zaznělo volání po tom, aby OSN pomáhala rozvojovým zemím a zemím s transformujícími se ekonomikami při implementaci strategií udržitelného rozvoje. Jedná se zejména o strategie na regionálním stupni. Vytváření kapacity společně s dalšími nástroji, například finance a transfer technologií, jsou důležitými prostředky pro dosažení udržitelného rozvoje. Mnoho rozvojových zemí cítí v prioritních oblastech nedostatek v rozvíjení kapacity, což je základní překážkou omezující účinnější implementaci Agendy 21. Zazněl proto požadavek výrazně podpořit úsilí rozvojových zemí při posílení kapacity jak na národním, tak na místním stupni. Jedná se například o posílení regionální výchovy, výzkumu, rozvoj infrastruktury v tak nezbytných oblastech, kterými jsou doprava, informace, věda, technologie a energetika. Představitelé mnoha zemí souhlasí s tím, že skutečný úspěch v posledních deseti letech představuje vzrůstající participace občanské společnosti a hlavních zájmových skupin při procesech rozhodování. V procesech MA21 je nyní zapojeno více než 6000 lokalit ve 113 zemích. V jednotlivých zemích si uvědomují, že pro udržitelný rozvoj je důležité zapojení všech podílníků. Vzhledem k tomu, že mnoho obchodních společností i nevládních organizací disponují profesionálními technologiemi a know-how, hrají proto důležitou roli při prosazování pozitivních společenských změn. Dobrovolná spolupráce na regionálním a místním stupni se považuje za důležitý prvek v systému „Mezinárodního vládnutí směrem k udržitelnému rozvoji“. Měl by být výrazně podporován regionální přístup k udržitelnému rozvoji. Některé země informovaly, že mnoho konkrétních akcí v oblasti udržitelného rozvoje bylo uskutečněno v koalicích zahrnujících státní správu, veřejné správy různých stupňů, nevládní organizace, obchodní sféru, domorodé obyvatelé (platí pro některé mimoevropské země) a další podílníky. Tyto „koalice dobré vůle“ jsou nejúčinnější cestou vedoucí k uskutečňování cílů udržitelného rozvoje. Diskutovalo se také o klíčové úloze výchovy k udržitelnému rozvoji. Úsilí je třeba věnovat jak formálnímu vzdělávání, tak neformální výchově od počátku dětského věku. Hovořilo se rovněž o potřebě zachovat tradiční znalosti a dovednosti místních a domorodých komunit. Jedná se o takovou praxi, která je v souladu s cíli udržitelného rozvoje. Vzhledem k tomu, že většina rozhodnutí ovlivňujících udržitelný rozvoj, se uskutečňuje na národním i místním stupni, bylo zdůrazněno, že dobré rozhodování na národním stupni je klíčové pro udržitelný rozvoj. Za velmi důležité se považuje posílit roli procesů na místních, veřejných a soukromých stupních a jejich participaci na formulaci politik udržitelného rozvoje. Stejně tak je důležitá výměna informací a zkušeností mezi jednotlivými zeměmi a regiony. Uskutečnitelný akční program, který má vzniknout na summitu v Johannesburgu, může být úspěšný jedině tehdy, pokud bude přijat s vědomím jasné a závazné odpovědnosti. Vyžaduje rozhodnou deklaraci světových vůdců, že sdílejí společné vize a chápou duch společného partnerství. Zdroj: www.ceu.cz