Prospěje zelený ministr přírodě?

Do úřadu ministerstva životního prostředí nastoupil nový ministr, který byl pro své postoje ve sněmovně označován jako \"nejzelenější\" poslanec. Zkusme se zamyslet nad tím, co může pan Libor Ambrozek přinést životnímu prostředí v ČR a občanům. Není tajemstvím, že nový ministr je ideologicky úzce spjat s nejrůznějšími ekologickými hnutími, která mnohdy až fanaticky lpí na fundamentálních postojích a názorech, jež prosazují v médiích, a ovlivňují tím nejen veřejné mínění, ale i dění ve společnosti. To se týká i strategických odvětví, jako jsou energetika nebo rozvoj dopravní infrastruktury. Aktivisté bez odpovědnosti Tato ekologická hnutí nenesou za svou propagandu a její výsledky žádnou odpovědnost, a dokonce jsou častokrát placena z daní, které platí jimi tolik kritizovaná konzumní společnost. Pokud se prokáže, že jejich názory jsou neudržitelné, nebo dokonce lživé, \"aktivisté\" si najdou buďto nového nepřítele nebo svůj názor obhajují a prezentují nadále. A tak aktivisté bojují proti energetice, ať už jaderné nebo založené na spalování fosilních paliv (reálné alternativy přitom nenabízejí), proti těžbě čehokoli a kdekoli, proti výstavbě dálnic, přehrad apod. Svou spřízněnost s výše uvedenou názorovou platformou nový ministr netají ani po nástupu do funkce a některé jeho výroky jenom vše potvrzují. Například že Temelín byl velký omyl (Ambrozek asi nečetl vyjádření EU, že bez jaderné energie nemůže Evropa v dohledné době plnit limity Kjótského protokolu), že se pokusí zvrátit výstavbu staronové cementárny v Moravskoslezském kraji, která prošla všemi zákonně předepsanými procedurami, nebo že by rád viděl rozšíření CHKO (vzhledem k velikosti ČR dost nereálné). Podobných příkladů by se našla celá řada. Pokud nebude přijata teze, že ekologie musí být v souladu s ekonomikou a sociální oblastí a že příroda není nadřazená zájmům člověka, ale musí s ní být v souladu, pokud se budou donekonečna prosazovat názory lidí, kteří své teoretické předpoklady nekonfrontují s reálným životem, může dojít v konečném důsledku k oslabení funkce státu a fungování společnosti s možnými negativními dopady i na samu přírodu. Účinnou ochranu přírody si totiž mohou dovolit pouze státy se silnou ekonomikou. Neradostné vyhlídky Bude-li nový ministr své ideologické předsevzetí prosazovat v nové vládě, můžeme se dočkat podobných výsledků jako u očekávaného finančního zadlužování ze strany jeho ekonomických kolegů z vlády. Výsledky nepřijdou hned, ale jistě je zaplatí později každý z nás. Slabá ekonomika může v konečném důsledku zvýšit tlak na nepřiměřené čerpání zbylých přírodních zdrojů (bez možnosti alternativ) a z toho vyplývající opětovné zhoršení životního prostředí se všemi důsledky na život občanů této země a přírody samé. Autor je odborný pracovník v oblasti životního prostředí. Autor: RADIM KOVAŘÍK Zdroj: Mladá fronta Dnes