V hladovějící Africe se schyluje k bouři

Rozdíly mezi masami chudých a stovkami bohatých hrozí zažehnout požár Hlad a nezměrná chudoba stovek miliónů lidí ostře kontrastuje s požitkářstvím a přepychem několika tisíců vyvolených jedinců. Zdá se, že každou chvílí musí pohár trpělivosti lidí přetéci. Podle OSN chudoba znamená stav, kdy lidem schází možnost ukojit své základní potřeby. Kdy nemají pořádně co jíst, kde bydlet, schází jim zdravotnická péče, nezávadná voda k pití, odpadní systém a vzdělání. Lidé v rozvinutých zemích za posledních 50 let poznali zlepšování svých standardů, ale rozvojové země zakoušejí jen bídu. Týdeník KS Británie The New Worker napsal, že podle zprávy OSN o globální chudobě ze 4,6 miliardy lidí v rozvojových zemích plných 800 miliónů nemá dostatek jídla, více než 850 miliónů je negramotných a přes miliardu lidí nemá přístup k nezávadné pitné vodě. Přestože počet Asiatů žijících v chudobě prý poklesl z 28 % (1990) na 15 % (1998), v subsaharské Africe je stále 48 % lidí žijících pod hranicí chudoby. Tento počet se stále zvyšuje v poslední dekádě z 220 miliónů na 300 miliónů. V posledních několika letech se index lidského blahobytu propadl ve více než 30 zemích černého kontinentu. Průměrný příjem je zde o 20 % nižší, než tomu bylo před 25 lety. Pokud se ale místních zeptáte na jejich žebříček priorit, na první místa budou klást ochranu životního prostředí a podporu rozvoje. Starosti s bydlením, sháněním potravy, oblékáním rodiny, vzděláním pro děti a pečováním o staré patří totiž do jejich každodenního života. Zřejmě ani nevědí, že by mohli žít lépe. Při tom tak málo stačí, aby si vše vzali sami, jak to žádají mnozí demonstranti proti globalizačním summitům. Vždyť méně než 400 světových miliardářů vlastní majetky v hodnotě rovné jmění 45 % světové populace. Ale chudí si stále ještě slibují pomoc ze světa. K tomu by ovšem bylo zapotřebí spolupracovat, investovat do afrických zemí, a ne se omezovat pouze na řeči a placení zkorumpovaným místním proamerickým vládám. Tito vazalové USA humanitární pomoc obvykle rozprodají na černém trhu a namastí si vlastní konta. Historie nás však učí, že jednoho dne lidé budou mít dost jejich praktik. Protože svět může být šťastný pouze tehdy, až o každého člověka bude postaráno. Ovšem za situace, kdy i obyvatelstvo vyspělých zemí je vykořisťováno kapitálem, je tato vize nemožná. Protože nejdřív se musíme starat, abychom měli sami co do úst, a teprve potom někoho vytahovat z chudoby. Zdá se ale, že mezi lidmi se začíná šířit \"blbá nálada\" a změna se blíží. McAfrika burger K vzplanutí zatím skrývaných vášní stačí obvykle málo. Ohromný odpor vyvolalo zavedení hamburgeru McAfrika, který se objevil na stáncích rychlého občerstvení McDonalďs v Norsku. Naducaná bulka asi za 130 Kč v sobě skrývala osmahnuté hovězí maso, sýr, rajčata a salát. Mělo to budit dojem, že se člověk přímo zakousne do bohatého jídelníčku občana těch romantických dálav\". Jenže Norové dobře věděli o 12 miliónech lidí, kteří jen v Jižní Africe čelí hrozbě hladomoru. Tvrdě tedy protestovali a humanitární agentury označily tento marketingový tah McDonaldu za nechutný. Kapitalisté by si tedy měli uvědomit, že se pod nimi už třese židle. Když se nehodlají o svůj přebytek podělit s potřebnými, neměli by lidi alespoň dráždit, a tím přibližovat den, kdy ti už útlak a chudobu dále snášet nebudou, naplní ulice a vezmou si to, co jim právem náleží. Zdroj: Haló noviny