Sázka na větrnou energii je nereálná

Reakce Dalibora Stráského a Petra Petržílka z Ministerstva životního prostředí na článek René Hladíka \"Větrníky škodí pravidlům trhu\" (HN, 1. října), uveřejněná pod názvem \"Podpora větrné energie je správná\" (HN, 7. října), ukázala, že cílem není odborná diskuse, nýbrž obhajoba dogmat. Tvrzení, že neobnovitelné zdroje jsou v ČR zvýhodněny vůči větrné energii a jiným obnovitelným zdrojům z důvodu nezahrnutí tzv. externalit do ceny elektřiny, je evidentně nepravdivé v případě jaderné energie. Provozovatelé jaderných elektráren musejí v souladu s požadavky legislativy vytvářet zdroje na likvidaci jaderného odpadu i samotných jaderných elektráren po ukončení jejich činnosti a zahrnují tudíž externality do nákladů na výrobu elektrické energie. V jaderných elektrárnách se přitom u nás vyrábí více než čtvrtina elektřiny a po uvedení druhého bloku Temelína do energetického provozu to bude 40 procent. Nevím proto, odkud pánové Stráský a Petržílek získali údaj, že se vyrábí 97 procent elektrické energie trvale neudržitelným způsobem. Na základě objektivních faktů je známo, že jaderné elektrárny nepoškozují atmosféru vypouštěním CO2 a dalších skleníkových plynů. Rovněž ostatní výpustě do biosféry jsou zcela zanedbatelné. Radioaktivní odpad je od biosféry důsledně izolován a to, že dosud není realizováno trvalé uložení vysoce radioaktivního odpadu (například vyhořelých palivových článků), není problémem technickým ani ekonomickým, ale pouze politickým. Důkazem je skutečnost, že v nedávné době bylo ve Finsku a v USA po příslušných politických jednáních a parlamentních procedurách rozhodnuto vydat povolení k vybudování trvalého úložiště vysoce radioaktivního odpadu. Množství odpadu je navíc v porovnání s odpadem vznikajícím v jiných průmyslových výrobách zanedbatelně malé. Bezpečnost jaderných elektráren ekologové zpochybňují. Přitom žádný obor lidské činnosti nevěnuje otázkám bezpečného provozování, včetně zabezpečení proti pohromám a teroristickým útokům, takovou pozornost jako jaderná energetika. Žádný rozumný energetik nezpochybňuje zahrnutí obnovitelných zdrojů do energetického mixu. Nutno ale respektovat jejich technické možnosti a potenciál. Sluneční záření a vítr mají velice nízkou hustotu energie a výroba elektřiny z těchto zdrojů je závislá na počasí. Tyto zdroje nemohou proto pokrývat základní zatížení a jejich úloha bude v blízké budoucnosti pouze doplňková. Stanovení nereálných cílů z hlediska podílu obnovitelných zdrojů na celkové výrobě elektrické energie v některých zemích EU, které se nepodařilo splnit, ukazuje na nezbytnost kritického myšlení při plánování vývoje energetického systému státu. Ze zdrojů, které nepoškozují životní prostředí a jsou přitom schopny poskytovat výkony řádu tisíců MW, jsou v ČR k dispozici pouze dva - energie vody a jaderná. Vytváření nereálných očekávání rozvoj větrných elektráren u nás v dlouhodobé perspektivě spíše poškodí, než podpoří. Štědré státní subvencování a stanovení nereálně vysokých výkupních cen \"zelené\" elektřiny, včetně povinnosti výkupu, mohou přilákat \"zlatokopy\", kterým jde o krátkodobý zisk a ne o dlouhodobě udržitelný rozvoj. Že jsou to obavy reálné, potvrzuje příprava výstavby 200 kusů větrníků v Krušných horách, jejíž vývoj mohou čtenáři pravidelně sledovat na stránkách Hospodářských novin. Autor je viceprezidentem České nukleární společnosti Zdroj: Hospodářské noviny