Životní prostředí v EU

Oblast ochrany životního prostředí byla do souboru politik EU formálně zařazena v roce 1985 na základě Jednotného evropského aktu. Obecným cílem iniciativ na úrovni celého Společenství bylo zachování, ochrana a zlepšení životního prostředí. Došlo tak k rozšíření zájmové oblasti směrem od prosazování racionálnějšího využívání přírodních zdrojů k opatřením přispívajícím k ochraně lidského zdraví. Již od samého počátku byla do ekologické politiky zakotvena zásada \"platí znečišťovatel\", spolu se zásadami upřednostňování preventivních opatření či nápravy ekologických škod pokud možno přímo u zdroje. Dále se zrodila koncepce subsidiarity - opatření na úrovni celé EU je možno uplatňovat jen tehdy, pokud lze daných cílů dosáhnout na této nadnárodní úrovní lépe, než na úrovni jednotlivých členských zemí. Později doznala tato politika dalšího rozšíření zařazením cíle trvale udržitelného rozvoje a pod vlivem nových členských zemí ze Skandinávie také zásad přijímání přísnějších ochranných opatření na národní úrovni za předpokladu respektování ostatních obchodních principů. Kromě přijetí společných pravidel v klíčových oblastech ekologické politiky se projekty spolupráce finančně zabezpečují pomocí finančního instrumentu pro životní prostředí (LIFE - celkový rozpočet 450 milionů ECU v období 1996 až 1999). Výzkum a technologický rozvoj v oblasti ochrany životního prostředí jsou také významnou součásti Rámcového programu vědecko -výzkumného rozvoje. Konkrétní iniciativy v energetice se financují pomocí programů SAVE a ALTENER. Užší spolupráce na úrovni institucí se rozvíjí pomocí evropské sítě ekologických informací a pozorování. V roce 1990 byla zřízena Evropská agentura pro životní prostředí se sídlem v Kodani. Během poměrně krátké doby se z životního prostředí stala jedna z nejdůležitějších a nejvíce pracovně vytížených oblastí činnosti EU. Jde o oblast, ve které došlo k rozvoji principu subsidiarity a zároveň zde lze zaznamenat rychlý nárůst aktivit právě na nadnárodní úrovni. Klíčové otázky  Kvalita vod: Přeshraniční vlivy znečištění vod vedly k vypracování společných norem na úrovni EU, týkajících se pitné vody a komunálních odpadních vod. Tato opatření (směrnice) stanoví rámec, který se pak v jednotlivých členských zemí realizuje prostřednictvím jejich vlastních zákonů. Podobná opatření byla přijata k ochraně proti znečištění podzemních vod a mořského prostředí nebezpečnými chemickými látkami (včetně zemědělských hnojiv). Sytém označování čistých pláží, vhodných ke koupání, modrými vlajkami je další zřetelně viditelnou iniciativou v této oblasti.  Kvalita ovzduší: Závazné imisní limity pro kysličník siřičitý, olovo, kysličník dusičitý, azbest a další látky obsažené v polétavém prachu jsou již v platnosti. Byla také schválena opatření k omezení emisí znečišťujících látek ze spaloven komunálního odpadu a dalších průmyslových komplexů. Ochrana ozónové vrstvy (podle Montrealského protokolu) a omezení kladená na emise skleníkových plynů (v návaznosti na summit v Kjótó) představují příklady širších mezinárodních dohod sjednaných - a nyní realizovaných - v rámci Společenství. Podtrhuje se tak globální, nikoliv pouze regionální dopad mnoha zásadních otázek ochrany životního prostředí.  Nebezpečné látky: Práce se z počátku ve velké míře soustředily na vypracování společného systému třídění produktů, od běžných paliv až po složité organické karcinogeny. Později se hlavní oblastí obav o budoucnost stala biotechnologie. Od počátku 90. let je zaveden režim EU pro schvalování experimentálního a komerčního uvolňování geneticky modifikovaných organizmů do životního prostředí. V současné době prochází revizí.  Likvidace odpadů: EU stála v čele celosvětového úsilí zaměřeného na dohled a přísnou kontrolu dodávek nebezpečného odpadového materiálu. V rámci EU již platí obecná pravidla skladování a spalování odpadu a konkrétní rezortní opatření pro likvidaci olejů, odpadů z papírenského průmyslu a zemědělských kalů.  Začlenění otázek životního prostředí do dalších oblastí politiky EU: Již řadu let patří otázka zajištění řádného posouzení ekologického dopadu velkých projektů v soukromém i veřejném sektoru k hlavním prioritám. V rámci jednotného trhu jsou také v platnosti společná pravidla pro ekologické označování produktů (která se uplatňují v celé šíři, od elektrických žárovek až po toaletní papír). Komise pracuje na tom, aby ekologické faktory byly plněji respektovány ve všech jejích politikách: zejména zemědělství, rybářství, doprava a energetika budou v nadcházejících letech nabývat na významu.  Nové alternativy k legislativě: Mezi důležité výsledky Kjótského summitu o změně podnebí, který se konal v prosinci 1998, patří závazek na úrovni celého Společenství snížit emise šesti skleníkových plynů o osm procent. Ministři životního prostředí zemí EU se již dohodli na způsobu rozdělení tohoto závazku mezi jednotlivé členské země (\"sdílení břemena\") pomocí spolupráce, nikoliv legislativy. Dále se konalo jednání s Asociací evropských výrobců automobilů s cílem uzavřít dohodu o budoucích limitech emisí výfukových plynů. Kromě vlastního obsahu dohody, spočívá její význam také v tom, že v jejím případě nebylo potřeba projít procesem nutným pro formální legislativu. Další postup  Veřejnost se stále více zajímá o etiku biotechnologie a zejména o geneticky modifikované organizmy (GMO). Mechanizmus EU, kterým se řídí uvolňování geneticky modifikovaných organizmů do životního prostředí, se datuje do roku 1990, kdy byly vyvinuty první tyto produkty (většinou jde o zrniny). Komise nedávno navrhla další zlepšení režimu GMO, včetně větší transparentnosti v rozhodování a kvalitnějšího následného (post hoc) monitorování. Zvláštní pozornost je v současné době zaměřena na označování produktů.  Začlenění otázek životního prostředí bylo důležitým prvkem reformy Společné zemědělské politiky, schválené v březnu 1999 v Berlíně (viz Informace o zemědělství).  V dlouhodobějším výhledu bude mít významné ekologické důsledky nadcházející rozšíření EU. Ekonomiky kandidátských zemí střední a východní Evropy jsou svým charakterem výrazně průmyslové. Během vyjednávání se otázky životního prostředí mohou projevit jako obtížnější kapitola. Další informace  Program EU pro Světový summit o udržitelném rozvoji  Internetové stránky Generálního ředitelství pro životní prostředí nabízí zásadní dokumenty, adresář a profil komisařky Margot Wallstrom  Časopisy  Stránky Evropské agentury pro životní prostředí nabízejí statistiky a zprávy  Možnosti financování  Ministerstvo životního prostředí České republiky e-mail: http://www.agronavigator.cz/info@iceu.cz; http://www.evropska-unie.cz/; Zdroj: ICEU-Speciál