Zelení čekají na velký úspěch

V Rakousku získala v nedělních parlamentních volbách Strana zelených devět procent hlasů a její účast ve vládě není vyloučena. V Německu mají zelení ministry v kabinetu už druhé volební období po sobě. Strana ochránců přírody má poslance v Belgii, Holandsku, Finsku, Švédsku či Švýcarsku. Čeští zelení zatím mohou zahraničním kolegům tyto úspěchy jen závidět. I když v červnových parlamentních volbách získala strana 2,36 procenta hlasů - dvakrát více než před čtyřmi roky - na byť jediné poslanecké křeslo to nestačilo. Proč jsou v západní Evropě zelení úspěšní a v Česku nikoli? Mohou někdy čeští zelení usednout do parlamentních lavic nebo dokonce obsadit vládní křesla? Politologové se shodují, že se ještě musí ještě hodně změnit, aby na takový úspěch mohli pomýšlet. \"Hlavní problém tkví v tom, že česká Strana zelených vznikla shora. Jakoby se sešlo pár lidí a řeklo si, že založí stranu,\" říká analytik Robert Schuster z Ústavu mezinárodních vztahů. Dodává, že v Rakousku i Německu tomu bylo přesně naopak. Strany vznikly zdola, což se ukázalo jako výhoda. Rakousku i Německu podle Schustera vzniká základ strany už koncem šedesátých let, i když šlo spíše o tradiční ekologická hnutí. V polovině 80. let propukl v Rakousku protest proti stavbě vodní elektrárny nedaleko Vídně, kvůli níž měly být vykáceny unikátní rozsáhlé lužní lesy. \"Byla to jiskra, která umožnila překonat různé spory, jednotlivé skupiny se daly dohromady a hned při první kandidatuře se Strana zelených v roce 1986 dostala do parlamentu,\" vysvětluje Schuster. \"Zdá se mi, že takové podhoubí českým zeleným chybí,\" dodává. Brněnský politolog Pavel Pečínka, autor knihy \"Zelená zleva? Historie ekologických stran v Evropě\", soudí, že se čeští zelení západním kolegům už začínají vzdáleně podobat. Chybí jim však početnější skupina příznivců - voličů. Zeleným podle Pečínky neprospívá ani to, jaké osoby stranu vedou v regionech, nebo za ni kandidují ve volbách. \"V Petrovicích na Blanensku za zelené kandidoval Vladimír Paulík, vyloučený z Unie svobody, protože byl podezřelý z machinace s počtem členů strany,\" poznamenává Pečínka, podle něhož to není v historii evropských zelených nic výjimečného. \"O zelenou vlajku se v Německu přetahovali třeba i maoisté s fašisty. Všude ale většinou vyhrál sociálně-ekologický směr,\" tvrdí Pečínka. Podle ředitele Ústavu politologie pražské filozofické fakulty Milana Znoje se Straně zelených dosud nepodařilo najít výraznější podporu mezi silným ekologickým hnutím v republice. Pokud se jí to podaří, může v budoucnu myslet na úspěch. Předseda zelených Miroslav Rokos připomíná, že už před letošními parlamentními volbami se podařilo bariéru mezi stranou a ekologickými organizacemi prolomit a získat jejich podporu. \"Dost nám to pomohlo, ale bylo to až těsně před volbami, takže jsme nepřekonali pět procent pro vstup do Parlamentu,\" vysvětluje Rokos. Věří, že se straně, která kromě ekologie sází na větší podporu vzdělání a rozvoj občanské společnosti, podaří uspět v evropských a krajských volbách. Už dnes mají zelení své zástupce například v brněnském či olomouckém zastupitelstvu, v Karlových Varech dokonce obsadili místo náměstka primátora. Zdroj: Hospodářské noviny