Strategie nízkoenergetického stavění, udržitelný rozvoj a dřevostavby

Při analýze požadavků udržitelného rozvoje nutně konstatujeme enormní podíl budov (jako celku) na zatížení životního prostředí. Energie potřebná na jejich provoz tvoří ve vyspělých zemích 30-40 % celkové spotřeby energie - s odpovídající produkcí škodlivin, včetně podílu na skleníkovém efektu, poškozování ozónové vrstvy atd. Značné je i zatížení životního prostředí v důsledku výroby stavebních hmot a stavebních činností, i pokud se omezíme právě jen na vyčíslení potřebného množství energie a s tím spojené produkce škodlivin. Další mimořádně významnou kapitolou jsou odpady spojené se stavebnictvím. Požadavky na energetické a další vlastnosti budov budou zřejmě muset být v souladu s globálními cíli přeformulovány. Projev budovy, tedy to, jakým způsobem budova ovlivňuje okolí, můžeme sledovat na místní úrovni (spotřeba vody, pozemků, energie, estetické vlastnosti, sociální souvislosti, funkční vlastnosti, funkční vlastnosti, tvorba vnitřního prostředí), na úrovni regionu (okyselování, eutrofizace vod, letní a zimní smog) i na úrovni globální (potenciál skleníkového efektu, poškozování ozónové vrstvy). Z tohoto pohledu můžeme hodnotit spotřebu zdrojů, znečišťování životního prostředí, tvorbu vnitřního prostředí, i sociální kontext každé budovy - tedy projevy, které můžeme vnímat a klasifikovat jako negativní i jako pozitivní. Hodnocení vlastností a projevů budovy bude pochopitelně nutné provádět pro celý životní cyklus budovy (life-cycle analysis, LCA), nebo alespoň pro jeho rozhodující fáze, jimiž jsou výroba stavebních hmot a výrobků pro budovu a její výstavba na straně jedné a její provoz na straně druhé. Zásadním omezením je prozatím nedostatek odpovídajících vstupních údajů. Mezinárodní aktivity v této oblasti již přinášejí výsledky ve formě hodnotících metod, jistého tlaku na národní a mezinárodní legislativu, s cílem potřebným způsobem rozšířit současnou praxi deklarování vlastností a hodnocení projektů budov apod. Se zásadní otázkou, jakou je nastavení vah (významnosti) jednotlivých značně nesourodých kriterií, se navrhované modely hodnocení vyrovnávají různými způsoby. Od pevného \"úředně\" nastaveného poměru, kterým lze pak všechny uvažované environmentální projevy budovy převést na jedno číslo, přes ponechání několika agregovaných veličin, až po systémy otevřené, kdy se jednotlivé uvažované veličiny vyčíslí a jednotlivě porovnají s aktuální praxí. V současné době by ovšem byla důležitou již sama skutečnost, že by se při přípravě výstavby o environmentálních souvislostech v rutinní praxi uvažovalo - a to již v rané fázi přípravy projektu, a tedy mj. používalo jako nástroj, byť částečně intuitivní, pro výběr dále zpracovávané varianty. Modely, které se snaží hodnotit celkovou kvalitu projektů pochopitelně zahrnují i otázky organizace výstavby, adaptability při změně provozu budovy, přiměřenost investičních a provozních nákladů. Vyčíslením množství škodlivin, které jsou emitovány v jednotlivých fázích životního cyklu budovy, můžeme stanovit potenciál poškozování životního prostředí. Pro hodnocení potenciálu globálního oteplování se použijí jako ekvivalent emise CO2, pro hodnocení potenciálu okyselování ekvivalenty SO2. O dalších vlivech (potenciál poškozování ozonové vrstvy, potenciál eutrofizace vod, potenciál tvorby letního a zimního smogu) je k dispozici jen málo dat ve vztahu ke stavebním hmotám a výrobkům. Emisní hodnocení jsou pochopitelně zajímavá v celkovém pohledu, kde se projeví nejvýznamnější měrou provoz (především vytápění) budovy. Obecně řečeno, lepší jsou taková řešení, která dosahují nižších celkových hodnot, zpravidla vyjádřených v primární energii a nebo ekvivalentních emisích CO2. Jako příklad byl analyzován samostatně stojící třípodlažní rodinný dům, postavený v r. 2001 jako tzv. Český dům v rámci evropského projektu European village ve švédském Malmö. Analýza vychází ze zvoleného architektonického řešení a porovnává různé varianty stavební koncepce a úrovně potřeby tepla. Kromě pochopitelné nejistoty v základních datech, je nejvýznamnější veličinou ovlivňující výsledky uvedených hodnocení nastavení životnosti jednotlivých prvků budovy. Tuto skutečnost lze pochopitelně interpretovat i tak, že kvalitní provedení konstrukcí, zejména obvodových, v jehož důsledku se prodlouží životnost konstrukcí, je příspěvkem ke snižování zatížení životního prostředí. K tomu, aby se v reálné aplikaci blížily energetické parametry konstrukcí hodnotám deklarovaným v projektu, je třeba mj. pečlivého řešení detailů, nejrůznějších napojení a prostupů. Každou nepravidelnost můžeme chápat jako jistý druh tepelného mostu, tedy jako oblast v konstrukci, kde dochází ke zvýšenému toku tepla, v některých případech způsobeného nebo doprovázeného šířením vzduchu a vlhkosti. Při navrhování budov a jejich částí se má pochopitelně dbát co nejlepšího splnění řady požadavků, přispívajících k vytváření kvalitního prostředí v interiérech budov, zajištění nízké provozní energetické náročnosti a nikoliv nepřiměřené zátěže životního prostředí v lokálním, regionálním a globálním měřítku, a to po celý životní cyklus budovy. Snahy o tzv. nízkoenergetické stavění můžeme chápat jako součást cest k udržitelnému stavění a tím i k udržitelnému rozvoji společnosti (myšleno: přežití). Pozoruhodný je jistě nejen obrovský potenciál úspor energie spojené s existencí a provozem budov, ale i jeho dlouhodobá přítomnost a praktická využitelnost jeho značné části. Podstatným argumentem je jistě i to, že dobře zvolené kroky snížení potřeby energie neznamenají zhoršení komfortu uživatelů budov, spíše naopak. Rozumně navrhované, realizované a provozované dřevostavby mohou v pozitivním smyslu přispět k jistému snížení zátěže životního prostředí v sektoru budov. Samotné rozhodnutí o použití dřevěné konstrukce to však automaticky nezajistí. Zdroj: Jan Tywoniak, Doc. Ing. Jiří Novák CSc., ČVUT Praha, www.tzb-info.cz Kontakt: kontakt@tzb-info.cz