Trvale udržitelný rozvoj lidských sídel v urbanizujícím se světě

Rychlá urbanizace, koncentrace městského obyvatelstva do velkých měst, rozšiřování velkoměst do širších geografických oblastí a rychlý růst megaměst patří k nejvýznamnějším transformacím lidských sídel. V roce 2005 bude většina obyvatel Země žít v městských oblastech a přibližně 40 % z těchto obyvatel budou děti. Městské oblasti silně ovlivní svět 21. století, městské a venkovské obyvatelstvo na sobě bude stále více závislé, a to pokud jde o jejich ekonomický, ekologický i sociální blahobyt. Mezi ekonomické a společenské faktory ovlivňující tento proces patří růst populace a dobrovolná i nedobrovolná migrace, skutečné i očekávané pracovní příležitosti, kulturní vyhlídky, měnící se spotřební a výrobní modely závažné nerovnováhy a nerovnosti mezi regiony. S ohledem na množství problémů, před nimiž stojí lidská sídla, si společnost musí vážit již vytvořených hodnot a využívat moudrosti, znalostí a dovedností každého člověka. Rozvoj trvale udržitelných lidských sídel vyžaduje spolupráci i doplňující aktivity všech zainteresovaných stran. Spojení zainteresovaných stran vhodné pro participaci se může v jednotlivých případech lišit, v závislosti na tom, kdo je zodpovědný za řešený problém, nebo kdo jím je dotčen. Obecně řečeno, zainteresovanými stranami jsou ženy i muži každého věku, veřejná správa na příslušné úrovni, nevládní a místní organizace, obchodní, pracovní i ekologické společnosti. Trvalé udržitelnosti globálního životního prostředí a lidského života není možné dosáhnout, pokud, mimo jiné, nebudou lidská sídla v městských i venkovských oblastech ekonomicky prosperující, pulzující životem a ekologicky zdravá, s plným respektem ke kulturnímu, náboženskému i přírodnímu dědictví a různorodosti. Městská sídla jsou pro rozvoj člověka a celé jeho společnosti i pro ochranu světových přírodních zdrojů příslibem, protože jsou schopna živit velké množství lidí a zároveň limitovat nepříznivý dopad na přírodní životní prostředí. Přesto jsou mnohá města svědkem škodlivých modelů růstu, výroby a spotřeby, využívání půdy, mobility i degradace své fyzické struktury. Takové problémy jsou často synonymem znečištění půdy, vzduchu a vody i destrukce přírodních zdrojů. Některá lidská sídla čelí omezené dodávce vody, nedostatku infrastruktury a kanalizace i závislosti na toxických a neobnovitelných energetických palivových zdrojích a potýkají se s nezvratnou ztrátou biologické rozmanitosti. Mnohé z těchto trendů ještě zhoršuje a urychluje vysoký populační růst a rozsah migrace z venkova do měst. Demografické faktory spojené s chudobou, nedostatečným přístupem ke zdrojům a s neudržitelnými modely výroby a spotřeby, zejména v průmyslových zemích, mohou vyvolat nebo zhoršit problémy degradace životního prostředí a plenění zdrojů a tím bránit trvale udržitelnému rozvoji. Z existence silně urbanizovaného světa vyplývá, že trvale udržitelný rozvoj bude do značné míry záviset na schopnosti městských a metropolitních oblastí zvládnout takové modely výroby a spotřeby i systémy dopravy a nakládání s odpady, které jsou nutné pro ochranu životního prostředí. Místní úroveň veřejné správy může být účinným partnerem v procesu vytváření lidských sídel jako životaschopných, spravedlivých a trvale udržitelných jednotek, protože tato úroveň správy je nejblíže lidem. Vláda musí uznávat podstatnou úlohu místní správy při poskytování služeb a při vytváření podmínek pro účast obyvatel při zajišťování ekonomického rozvoje, sociální péče a ochrany životního prostředí ve své komunitě; vláda také musí uznávat význam mezinárodní spolupráce mezi místními orgány. Obce mohou stavět, provozovat a udržovat ekonomickou, sociální a ekologickou infrastrukturu, dohlížet na proces plánování, určovat místní ekologickou politiku a pomáhat při realizaci národní a subnárodní ekologické politiky. Hrají také podstatnou roli ve vzdělávání a mobilizaci lidí i uspokojování na jejich požadavků tak, aby mohlo být dosaženo trvale udržitelného rozvoje. Na Konferenci Organizace spojených národů o životním prostředí a rozvoji se mezinárodní společenství dohodlo na celé řadě cílů a akcí zaměřených na posilování trvale udržitelného rozvoje lidských sídel. V kapitole 7 Agendy 21 byl navržen koncept \"umožňovacího“ přístupu v lidských sídlech, který znamená, že cestou partnerství mezi veřejným, soukromým a komunálním sektorem je třeba usilovat o zlepšení sociální, ekonomické a ekologické kvality lidských sídel a o zlepšení životního a pracovního prostředí všech lidí, zejména lidí žijících v chudobě v městských i venkovských oblastech. Specifický důraz je v procesu rozhodování kladen na participaci místních skupin, žen, původních obyvatel, starých a zdravotně postižených osob. Agenda 21 zdůrazňuje nutnost spolupráce místních orgánů se všemi zainteresovanými stranami, včetně jednotlivců, sociálních skupin i soukromého sektoru, a to za účelem zlepšení a realizace účinné strategie pro trvale udržitelný rozvoj. Města vytváří ve stále větší míře vazby a spojení, které daleko přesahují jejich hranice. Trvale udržitelný rozvoj měst vyžaduje zvážení únosné kapacity celého ekosystému, který podporuje takovýto rozvoj, včetně prevence a zmírnění nepříznivých ekologických dopadů vyskytujících se mimo městské oblasti. Nebezpečně nakládání s odpadem vede ke zhoršování přírodního prostředí; podzemní zásoby vody, přímořské zóny, oceánské zdroje, mokřiny, přirozená naleziště a jiné křehké ekosystémy jsou ohroženy stejně jako rodná země původních obyvatel. Všechny pohyby nebezpečného odpadu i látek přes hranice států by měly být realizovány v souladu s příslušnými mezinárodními dohodami, a to těmi subjekty, které je podepsaly. Rychlá urbanizace v přímořských oblastech způsobuje rychlé zhoršování pobřežních a mořských ekosystémů. Klíčovým prvkem vytváření spravedlivých a trvale udržitelných společností je různorodost jednotlivých typů lidských sídel. Životní a pracovní podmínky ve všech lidských sídlech, k nimž patří regionální městská centra, venkovská centra zabezpečující základní služby, vesničky, venkovské komunity i města a vesnice, v nichž se konají trhy, se musí zlepšit, přičemž je nezbytné klást zvláštní důraz na bytovou, sociální a prostorovou infrastrukturu a služby. Udržování a rozvoj venkovských sídel vyžadují trvale udržitelné zemědělské i lesní činnosti a zlepšené zemědělské technologie, ekonomickou diverzifikaci a více pracovních příležitostí vytvářených stimulací vhodných a z hlediska životního prostředí trvale udržitelných investic do průmyslu, související ekonomické produkce i do služeb. Pro zmírnění nevyváženého geografického rozvoje lidských sídel a pro účinné posílení tvorby dynamického hospodářství by veřejná správa na příslušných úrovních měla uzavírat partnerství s důležitými zainteresovanými stranami a podporovat trvale udržitelný rozvoj a správu měst všech velikostí i vytvářet podmínky, které by zajistily, aby tato různorodá města poskytovala pracovní příležitosti a služby v procesu zabezpečování ekonomického rozvoje, sociální péče a ochrany životního prostředí. Veřejná správa by měla vymýšlet a navrhovat strategická a podpůrná opatření, zaměřená na problematiku mobility obyvatelstva; tato mobilita způsobuje, že v některých oblastech dochází k extrémní koncentraci obyvatelstva, což vyvíjí tlak na křehké ekosystémy, např. v přímořských oblastech, zatímco v jiných oblastech počet lidí klesá. Mezinárodní spolupráce, včetně spolupráce mezi jednotlivými městy, je při podporování trvale udržitelného rozvoje lidských sídel jak nutná, tak vzájemně prospěšná. V závislosti na kontextu a potřebách měst a vesnic v každé zemi a v každém regionu by měla být zvláštní pozornost věnována nejkritičtějším problémům, k nimž patří měnící se výrobní a spotřebitelské modely, úspora energií, hospodaření s trvale udržitelnými zdroji a využívání půdy, vymýcení chudoby, otázky populace a zdraví, dodávky vody, hygienická zařízení a nakládání s odpady, prevence katastrof i jejich zmírňování, připravenost na živelní pohromy, kulturní, přírodní a historické dědictví; dále k nim patří ochrana životního prostředí, průmysl, infrastruktura a základní služby, jako jsou zdravotnická a vzdělávací zařízení. Habitat II poskytuje příležitost soustředit se na účinek, jaký budou mít současné modely rozvoje lidských sídel na schopnost dosahovat cílů stanovených na nedávných konferencích Organizace spojených národů. Pro životaschopnost trvale udržitelného rozvoje lidských sídel ve venkovských i městských oblastech je důležité věnovat velkou pozornost trendům v rozvoji měst. Státní správa a samospráva na všech odpovídajících úrovních, včetně místních, spolu s jinými zainteresovanými stranami, by měla s pomocí významných mezinárodních i regionálních institucí podporovat snahu lidských sídel vytvářet trvale udržitelné modely územního plánování a využívání pozemků; pro tento cíl by měly být vyvíjeny tyto aktivity: a) Vytvořit, tam kde to je vhodné, právní rámec usnadňující rozvoj a realizaci veřejných plánů a politiky, které budou na národní, subnárodní a místní úrovni zaměřeny na trvale udržitelný rozvoj i rekonstrukci měst, využívání půdy, bydlení a kvalitnější způsob řízení růstu měst. b) Podporovat efektivní a přístupný trh s pozemky, který reaguje na poptávku a uspokojuje potřeby komunity. c) Podle potřeby rozvíjet fiskální nástroje i kontrolní mechanismy pro využívání půdy a hledat v této oblasti racionálnější a udržitelnější užívání omezených zdrojů půdy. d) Věnovat větší pozornost naplňování požadavků lidských sídel v oblasti kapitálových investic, a to prostřednictvím strategie mobilizace zdrojů a politiky, usnadňující větší tok soukromých investic do rozvoje měst v oblastech, které přispívají k trvale udržitelnému využívání půdy. e) Povzbuzovat partnerství mezi veřejnými, soukromými a dobrovolnými sektory i jinými zainteresovanými stranami v hospodaření s půdními zdroji pro udržitelný rozvoj měst. f) Podporovat takové iniciativy v oblasti územního plánování a lokalizace bytové a průmyslové zástavby, které odrazují od výstavby či provozu rizikových průmyslových zařízení v obytných oblastech. g) Zabraňovat nebo minimalizovat znečištění a jeho vliv pocházející z průmyslových zařízení a zároveň podporovat takové iniciativy v oblasti územního plánování a lokalizace bytové a průmyslové zástavby, které odradí od nepřiměřeného umísťování znečišťujících průmyslových zařízení v oblastech obydlených lidmi žijícími v chudobě nebo patřícími k zranitelným a znevýhodněným skupinám obyvatelstva. h) Rozvíjet a podporovat realizaci kvalitnějších metod hospodaření s půdou, takových, které se umí komplexním způsobem vypořádat s konkurenčními pozemkovými požadavky přicházejícími z oblasti bydlení, průmyslu, obchodu, infrastruktury, dopravy, zelených a zalesněných ploch; brát přitom zároveň v úvahu potřebu prostoru pro každodenní aktivity - hřiště, parky, sportovní a rekreační plochy a plochy pro zahrádkaření a městské zemědělství. i) Podporovat integraci plánování v oblasti využívání půdy, spojů a dopravy za účelem vytvoření takových modelů rozvoje, které snižují poptávku a požadavky v oblasti dopravy. j) Rozvíjet a realizovat integrované plány hospodaření s přímořskými zónami tak, aby byl zajištěn správný rozvoj a ochrana těchto zdrojů. k) Podporovat využívání nástrojů a rozvoj příslušných kapacit s cílem zajistit transparentní monitoring a šetření, založená na vhodných ukazatelích ekologického, sociálního a ekonomického fungování měst. l) Institucionalizovat participační přístup k trvale udržitelným lidským sídlům prostřednictvím podpory a rozvoje takové strategie a mechanismů, které povzbuzují otevřený a široký dialog mezi všemi zainteresovanými stranami, s velkou pozorností věnovanou potřebám a prioritám žen, menšin, dětí, mládeže, zdravotně postižených lidí, starších osob, lidí žijících v chudobě a osamělých lidí. m) Šířit vzorové příklady místního hospodaření s půdou v lidských sídlech. n) Posílit kapacity integrovaného řízení týkající se životního prostředí. Zdroj: www.uur.cz