Názor odborníka na to, jak podpořit ekologickou energetiku

V listopadovém čísle časopisu Technik jsme podrobně psali o plánu zahájit výstavbu zdaleka největší české větrné farmy, jejíž produkce elektřiny by byla prodávána do běžné rozvodní sítě. Investice 12 miliard korun určena na výstavbu 200 větrných turbín o celkovém výkonu až 300 MW v Krušných horách je jedno z rozhodnutí, které bylo zveřejněno po vstupu garantovaných výkupních cen elektřiny z obnovitelných zdrojů v platnost. Projekt by měl být dokončen v říjnu 2005 a předpokládá se roční výroba až 628 tisíc MWh elektřiny za rok. Garantované výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů, jako nástroj podpory jejich rozvoje, určil ve svém cenovém výměru Energetický regulační úřad (ERU). Pro větrnou energii platí výkupní cena 3 Kč/kWh, tedy přibližně trojnásobek běžné výkupní ceny. Podle zpráv z tisku nežádají organizátoři uvedeného projektu o státní dotace, naopak, by chtěli přispět k vytvoření nových pracovních míst v okresech Chomutov a Most. Zveřejněny byly navíc i plány o opětovném zprovoznění větrné elektrárny o výkonu 1,6 MW na Náchodsku, která by mohla zásobovat elektřinou až polovinu šestitisícového města. KTERÉ CENY BUDOU GARANTOVANÉ? Výkupní ceny byly dle cenového rozhodnutí stanoveny i pro malé vodní elektrárny, biomasu a bioplyn, geotermální a solární energii a kogeneraci. Zdálo by se tedy, že stát konečně našel účinnou formu podpory obnovitelných zdrojů energie a výrazně podpořil růst jejich rozvoje. Vždyť např. výše uvedený krušnohorský projekt by měl při uvedených parametrech prostou návratnost necelého 6,5 roku. Obnovitelné zdroje energie totiž, jak známo, zatěžují životní prostředí jenom minimální měrou, snižují závislost na dovozu paliv a investované prostředky ve větší míře udržují v regionu spotřeby. Navíc přispívají k tvorbě pracovních příležitostí. Česká republika po vzoru Evropské unie usiluje o zdvojnásobení jejich podílu na celkové spotřebě energie do roku 2010. Bohužel i při zavádění garantovaných výkupních cen existují problémy, jejichž řešení rozhodne o budoucnosti tohoto a dalších podobných projektů. NĚKTERÉ PROBLÉMY TRVAJÍ Prvním a zásadním problémem je neexistence časové garance, kdy budou tyto výkupní ceny v platnosti. Případná změna politického směrování nebo jejich prosté zrušení by dramaticky zhoršily ekonomickou stránku projektů využívání obnovitelných zdrojů energie a prodloužily jejich návratnost za horizont zájmu většiny investorů. Stanovení dostatečně dlouhého pevného období platnosti těchto výkupních cen by naopak investorům potřebnou důvěru dodalo. Druhým problémem, rovněž diskutovaným v této souvislosti, je otázka, zda má Energetický regulační úřad oporu v zákoně, aby mohl tyto ceny vůbec stanovovat. Je totiž ze zákona povinen podporovat hospodářskou soutěž a chránit zájmy spotřebitelů. Energetický zákon ovšem nezmiňuje možnost stanovení výkupních cen prostřednictvím ERU. Případné soudní rozhodnutí o jejich neplatnosti by mělo podobně negativní následek, jaký je popsán v předcházejícím odstavci. Tento problém si uvědomují i zástupci Ministerstva životního prostředí, kteří plánují zpracovat návrh systému, který by měl být definován přímo zákonem. RIZIKO GARANTOVANÝCH CEN Garantované výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů energie v kombinaci s jejím povinným výkupem jsou ve svém principu dobře známým, jednoduchým a silným nástrojem na podporu obnovitelných zdrojů, který je rozšířen i ve většině zemí EU. Historicky ovšem vznikly za podmínek monopolistické struktury elektroenergetiky, kdy nebyl problém prodat takto vykoupenou elektřinu koncovému zákazníkovi. S otevřením trhu konkurenci ovšem vzniká riziko, že výkupce elektřiny ztratí zákazníky a nebude mít komu ji prodat. Při neexistenci kategorie chráněných zákazníků, která nás za několik let čeká, nebude mít prodejce elektřiny garantován její prodej, povinnost výkupu by mu ale zůstala. Nemusel by proto mít možnost ji prodat. Výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na plně liberalizovaném trhu by tedy byly funkčním opatřením jen do té doby, pokud by obchodník měl dostatek zákazníků, aby povinnost výkupu nemohla hrozit jeho diskriminací na trhu. OBCHODOVATELNÉ KVÓTY Jedním z novějších mechanismů, které se na podporu obnovitelných zdroj energie zavádějí, jsou tzv. obchodovatelné kvóty. Ty nestanovují konečnou výkupní cenu, ale naopak podíl tzv. \"zelené elektřiny\", který musí být nakoupen. Výrobce v rámci tohoto systému prodává certifikát potvrzující výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, jehož cena se stanovuje trhem. Horní hranici ceny určuje stát výší pokuty za nedodání \"zelené elektřiny\" na trh. Tento mechanismus, který byl v roce 2002 zaveden v několika zemích EU, je přímo spjat s liberalizací elektroenergetiky, vyžaduje tedy efektivní a dostatečně konkurenční trh s více obchodníky. Nevýhodou obou zmíněných systémů je, že se zaměřují výhradně na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, ale netýkají se úspor energie. Ty jsou však v našem hospodářství ještě stále levnější, než výstavba nových zdrojů energie. Obojí by mohla podpořit fiskálně neutrální ekologická daňová reforma, která by do cen energie zahrnula i negativní environmentání externality vynaložené společností za využívání energie. Při celkovém zvýšení cen energie (a zlevnění pracovní síly) by se zvýhodnila jak pozice obnovitelných zdrojů (díky jejich nižšímu zdanění např. ve srovnání s fosilními palivy), tak i opatření na úspory energie (jejich doba návratnosti by se díky celkově vyšším cenám energie zkrátila). Trh by pak určil, v jakém novém poměru by se úspory energie a obnovitelné zdroje energie uplatňovaly. AUTOR: Juraj Krivošík SEVEn, Středisko pro efektivní využívání energie, o.p.s.