EU intenzivně podporuje ochranu životního prostředí

Ochrana životního prostředí se v naší republice budovala \"na zelené louce\", bez zátěže obtížných stereotypů, které se těžko překonávají. Česká republika přitom využila bohatých zkušeností vyspělých zemí. Celý systém byl definován zákony, které byly přijaty v období 1990 - 1992 a které v úplnosti pokrývaly všechny oblasti ochrany přírody , životního prostředí a přírodních zdrojů. Zároveň se podařilo na ochranu životního prostředí zmobilizovat značné finanční prostředky. V průběhu první poloviny devadesátých let prudce vzrostly investice do životního prostředí ze zlomků procent HDP na počátku období až k rekordním hodnotám v roce 1997, což nebylo možné bez výrazné podpory široké veřejnosti všem akcím pro životní prostředí . Rychlé vytvoření systému ochrany životního prostředí přineslo ovoce. Radikálního zlepšení se dosáhlo ve všech oblastech, ať už jde o ovzduší , vodu, tuhé odpady či ochranu přírody . Přímo rekordních výsledků dosáhla Česká republika např. v tempu snižování emisí oxidu siřičitého. MEZITITULEK: PŘÍPRAVA KE VSTUPU Na přelomu let 1997/1998 nastalo zcela nové období určené intenzivními přípravami na vstup České republiky do Evropské unie. Životnímu prostředí je věnována samostatná kapitola práva Evropských společenství, která je jednou z nejrozsáhlejších a nejobtížnějších. Její náročnost je dána především tím, že jde o mimořádně rozsáhlou část evropského práva, vyžadující převzetí do českého právního řádu. Adaptace na evropský systém představuje také velké finanční nároky. EU vydává značné prostředky v rámci své politiky soudržnosti na spolufinancování ekologických projektů ve čtyřech nejchudších členských státech. Prostřednictvím programu ISPA plynou již dnes do České republiky nemalé finance na ochranu životního prostředí . Od počátku bylo zřejmé, že oblast životního prostředí je zvláště vhodná pro úpravu na evropské úrovni. Životní prostředí \"nezná hranic\" a navíc přísnější či méně přísné předpisy v různých státech Evropské unie by působily značné potíže související s nerovným postavením ekonomických subjektů na jednotném vnitřním trhu. MEZITITULEK: MÁME DOBRÉ VÝCHOZÍ POSTAVENÍ Česká republika měla určitou výhodu v tom, že prakticky celá legislativa životního prostředí byla až na malé výjimky zcela nová a konstruovaná podle evropských vzorů. Od počátku 90. let se evropské zákonodárství zásadně proměnilo a bylo tedy třeba prakticky všechny naše zákony více méně upravit. V souvislosti s vysokými výdaji na ochranu životního prostředí do r. 1997 neznamenají požadavky nové legislativy žádné zásadně zvýšené finanční nároky. Jednou z výjimek je výstavba investičně náročných čistíren odpadních vod pro menší města a obce (2000 - 10 000 obyvatel), kde však bylo České republice poskytnuto přechodné období až do r.2010. Spíše jde o to pokud možno udržet úroveň výdajů na ochranu životního prostředí z minulosti. Ty klesly z maxima přes 2,5 % HDP v roce 1997 až na méně než 1,1 % HDP v roce 2000. V letech 1998 - 2001 proběhla legislativní úprava naprosté většiny zákonů v oblasti životního prostředí a bylo tak dosaženo prakticky plné kompatibility našeho právního řádu s právem Evropských společenství. Úroveň naplňování zákonů v oblasti životního prostředí je až dosud uspokojivě vysoká a není důvodu, aby tomu tak nebylo i v budoucnosti. MEZITITULEK: NOVÉ PŘÍSTUPY Díky dobrému základu ze začátku devadesátých let a úspěšnému naplnění tehdy přijaté legislativy byla Česká republika na dobré cestě i bez impulsu procesu přípravy na členství v EU. Přesto lze konstatovat, že přizpůsobení našeho právního řádu evropským požadavkům a další potřebná opatření zejména v oblasti institucí znamenají pro naši ochranu prostředí významný přínos nejméně ve čtyřech směrech: [*] Proces přípravy na vstup znamenal nový impuls, který donutil Českou republiku znovu promyslet oblast legislativy. Nové postupy se vyznačují integrovaným přístupem, lepším sladěním ekonomických a ekologických požadavků, ekosystémovým pojetím a v neposlední řadě stále více převládajícím uplatněním zásad udržitelného rozvoje, které jsou doposavad u nás málo známy a ještě méně přijímány. [*] Přijetí evropského systému ochrany životního prostředí pomohlo zaplnit mnoho \"bílých míst\" v legislativě. Týká se především oblasti odpadů , chemikálií, ochrany před haváriemi a v detailech prakticky všech ostatních. Náš systém se stal výrazně komplexnější. [*] Evropská unie nás svým důrazem na důsledné naplňování přijatých závazků (především vymáhání plnění vlastních zákonů) nutí posílit a zlepšit inspekci životního prostředí , administrativní struktury a další, což znamená účinnější a průhlednější systém ochrany prostředí. [*] Přijetí závazků kapitoly Životní prostředí znamená intenzivnější vazby na ochranu prostředí v globálním měřítku. V posledních letech se Evropská unie stala výrazným advokátem environmentálních přístupů v rámci OSN a jiných globálních struktur (např. OECD) a naše země se tohoto úsilí aktivně účastní. To má samozřejmě kladný vliv na domácí politiku v otázkách globální změny klimatu , ochrany biodiverzity či ochrany před nebezpečím spojeným s rozšiřováním toxických chemikálií. MEZITITULEK: NEDOTAŽENÁ LEGISLATIVA Novely a nové zákony byly přijaty v atmosféře jistého spěchu, nejsou vzájemně sladěny a bude třeba je postupně \"dotáhnout\". Legislativa byla přijata v období probíhající administrativní reformy, která zřídila kraje a zrušila okresy, jež byly páteří systému ochrany prostředí. Nové environmentální zákonodárství se nepodařilo dokonale navázat na zásadní administrativní změnu, a tak i zde můžeme očekávat další potřebné dolaďování mnoha zákonů. Na rozdíl od \"environmentálně nadšeného\" období začátku devadesátých let je dnes situace téměř úplně opačná. Z různých důvodů se převažující společenská atmosféra vyznačuje mnohdy přímo antiekologickými náladami. Přesto znamená vstup do Evropské unie prohloubený a komplexnější systém ochrany životního prostředí , důslednější naplňování zákonů, postupné uplatnění moderních přístupů. (Podle materiálů Informačního centra Evropské unie) ZDROJ: TECHNIK