Pohnou Švýcaři Evropou?

V Alpách se příští měsíc zřítí lavina. O jejím pádu i o tom, kam dopadne, rozhodují sami obyvatelé helvétské konfederace. Na 18. květen si Švýcaři naplánovali desítku referend, z nichž dvě možná rozhodnou o budoucnosti celého kontinentu. První nese název Proud bez atomu. Voliči jsou tázáni, zda si přejí, aby se elektřina v jejich zemi vyráběla bez použití jaderných zdrojů. V druhém nazvaném Moratorium plus jde fakticky o totéž, jen s desetiletým odkladem. Řekne-li v obou případech většina hlasujících \"ne\", ztratí iniciátoři hnutí za bezjadernou Evropu důležitou pozici. Není vyloučeno, že odchod od jádra vyhlášený nedávno v Německu a Belgii bude pak zmírněn a možná i zrušen. Stačí však, aby jen v jednom případě řekli Švýcaři \"ano\", a Evropa se v poměrně krátké době může změnit - přinejmenším v energetice - k nepoznání. Odpůrci jádra získají mocný impuls, který zúročí na kontinentální úrovni. Tlak na země používající jadernou elektřinu stoupne. I když mu odolá Francie, není jasné, zda to dokáže politicky a hospodářsky slabší Španělsko, o postkomunistických zemích nemluvě. Na kolik přijde takové vítězství? A bude to vůbec vítězství? Brémský energetický ústav odhadl náklady na okamžitý odchod od jaderné energetiky na 40 miliard franků, tedy 850 miliard korun. Jeho odložení o deset let by přišlo Švýcary na 29 miliard franků. Tolik by stála jen výstavba nových konvenčních elektráren, které by nahradily výpadek dvou pětin celkové výroby proudu, jež dosud dodávají jaderné reaktory. Rychle a poměrně lacino dostupná paroplynová zařízení s vysokou účinností však neřeší ekologický problém, neboť znečišťují ovzduší oxidy dusíku a uhlíku. \"Limitujícím činitelem při zajišťování energetických potřeb lidstva pravděpodobně nebude vyčerpání světových zásob fosilních paliv, ale udržení složení zemské atmosféry z hlediska koncentrace oxidu uhličitého na požadované úrovni,\" konstatoval profesor Václav Petr z pražského ČVUT. Hledat je tedy třeba jinou, ekologickou variantu jaderné elektřiny. Urychlená výstavba solárních a větrných zařízení i technická opatření pro efektivnější využívání elektřiny jsou cestou správným směrem. Původní variantu však výrazně prodražují a náklady na zabezpečení současné spotřeby elektřiny ve Švýcarsku - obdobný poměr ale platí i pro další, kdo se chtějí zříci jaderného proudu - zvyšují na sumu blížící se v přepočtu biliónu korun. Švýcarský energetický úřad vyčíslil náklady na náhradu jaderné elektřiny zhruba na polovinu. Připomíná však, že kvůli předčasnému odstavení reaktorů nebudou stačit zdroje na likvidačních účtech elektráren, kde nyní schází zhruba deset miliard franků. Třetí variantu, totiž dovoz elektřiny, je zbytečné rozebírat. S největší pravděpodobností by totiž opět šlo o proud z jaderných reaktorů, jejichž podíl na evropské produkci činí více než třetinu. A těžko si představit, že by se Švýcaři hodlali uskrovnit. Ostatně i jejich vodní elektrárny pohání prostřednictvím přečerpávacích zdrojů právě atomový proud. Ať tedy Švýcaři chtějí, nebo nechtějí, lavinu zřejmě spustí. Rozhodnou přitom, na kterou stranu spadne. Zda se jejich země, a po jejím vzoru poněkud rychleji i celá Evropa, vydá ze \"slepé uličky jaderné energetiky\" - a zamíří do pasti stoupající produkce oxidu uhličitého a skleníkového efektu . Anebo zda v oné \"slepé uličce\", jejíž rizika znají, svou zemi ponechají a budou dál, stejně jako ostatní svět, hledat zcela novou volbu, než je ta současná, která tak trochu připomíná rozhodování, zda stát na dešti, nebo pod okapem. AUTOR: marta.stolarova@economia.cz ZDROJ: HN