EU a životní prostředí
stínový ministr životního prostředí Bedřich Moldan, Mladá fronta Dnes, 29.4.2003
Účastníci stockholmské konference OSN v roce 1972 důrazně upozornili na
naléhavou potřebu chránit životní prostředí \"naší jediné Země\", jak znělo její
motto. Vyspělé státy vzaly tuto výzvu velmi vážně a v létech, která následovala,
postupně vytvořily \"zelenou\" legislativu tak, jak ji dnes známe.
Environmentální zákony Evropská společenství budovala environmentální
zákonodárství společně, vycházejíce ze zásady, že \"životní prostředí nezná
hranice\". Nebylo zapotřebí složitě harmonizovat existující zákony na národní
úrovni, protože v té době v podstatě žádné neexistovaly. Dnes platí v Evropské
unii několik set směrnic a dalších právních norem, které chrání životní
prostředí, přírodu a přírodní zdroje na národní, regionální i globální úrovni.
Při vyjednávání o vstupu do Evropské unie byla kapitola 22 Životní prostředí
jednou z nejobtížnějších, protože z požadavků acquis communautaire vyplynula
nutnost převést do našeho zákonodárství a institucionálně i jinak zajistit
naplnění (implementaci) uvedeného velkého množství evropských norem. Téměř
všechny naše zákony, které většinou vznikly na začátku 90. let, bylo třeba
změnit a některá dosud bílá místa zaplnit zákony novými. Celý proces se podařilo
navzdory jeho náročnosti vcelku hladce zvládnout, protože české zákonodárství z
devadesátých let poskytlo dobrý základ. Čistší ovzduší a voda Zákony z tohoto
období se postupně podařilo naplnit, což přineslo výrazné zlepšení ve všech
oblastech životního prostředí. Největšího úspěchu bylo dosaženo v čistotě
ovzduší, kde emise hlavních škodlivin klesly až o 90 procent. Téměř stejně
radikálního zlepšení bylo dosaženo v oblasti čistoty vod. Nakládání s odpady,
včetně odpadů nebezpečných, je na nesrovnatelně vyšší úrovni, než tomu bylo před
listopadem. V té době jsme byli jednou z nejvíce zamořených zemí Evropy; po
skončení existence NDR, která na tom byla ještě hůř, bylo Československo v mnoha
parametrech na posledním místě. Dnes jsme se dostali na pozici odpovídající
přibližně průměru OECD a celkově jsme jenom mírně pod průměrem EU, to znamená,
že v řadě případů je situace lepší než v některých státech současné patnáctky.
Těchto výsledků bylo dosaženo za cenu nemalých nákladů, po několik let jsme
vynakládali na životní prostředí více než 2,5 procenta HDP. Současná legislativa
je díky harmonizaci s EU v průměru o něco málo přísnější, ne však dramaticky. (K
postupnému zpřísňování by pravděpodobně docházelo v každém případě.) Je
systematičtější a pokrývá v úplnosti celou oblast životního prostředí, které je
chráněno lépe a účinněji. Významná je rovněž plná harmonizace práva s okolními
státy, co se týče požadavků na různé výrobky, technologické procesy, pravidla
hospodaření a podobně, což umožňuje rovná práva našich podniků, dříve občas
obviňovaných z \"ekodumpingu\" (nižší výrobní náklady z důvodu nedostatečných
opatření na ochranu prostředí). Proces přistoupení, stejně jako předpokládané
členství v Evropské unii, znamená pro oblast životního prostředí jednoznačně
kladný přínos. Investice nestouply Mnohdy se upozorňuje na to, že splnění
veškerých evropských norem v oblasti životního prostředí znamená značné
investice. To je rozhodně pravda, avšak je si nutno uvědomit, že potřebné
prostředky nejsou významně rozdílné oproti nákladům, které by bylo třeba
vynaložit již podle minulé legislativy, a že největší objem prostředků na
ochranu životního prostředí byl vynaložen v období let 1994-1998 a od té doby
poklesl. Postupně se však uplatňují nové technologie šetřící prostředí, které
přinášejí jak ekologický prospěch, tak ekonomický zisk, takže životní prostředí
se může nadále zlepšovat i při celkově nižších nákladech. Zdroj: ODS
stínový ministr životního prostředí Bedřich Moldan, Mladá fronta Dnes, 29.4.2003
Účastníci stockholmské konference OSN v roce 1972 důrazně upozornili na naléhavou potřebu chránit životní prostředí \"naší jediné Země\", jak znělo její motto. Vyspělé státy vzaly tuto výzvu velmi vážně a v létech, která následovala, postupně vytvořily \"zelenou\" legislativu tak, jak ji dnes známe.
Environmentální zákony
Evropská společenství budovala environmentální zákonodárství společně, vycházejíce ze zásady, že \"životní prostředí nezná hranice\". Nebylo zapotřebí složitě harmonizovat existující zákony na národní úrovni, protože v té době v podstatě žádné neexistovaly. Dnes platí v Evropské unii několik set směrnic a dalších právních norem, které chrání životní prostředí, přírodu a přírodní zdroje na národní, regionální i globální úrovni. Při vyjednávání o vstupu do Evropské unie byla kapitola 22 Životní prostředí jednou z nejobtížnějších, protože z požadavků acquis communautaire vyplynula nutnost převést do našeho zákonodárství a institucionálně i jinak zajistit naplnění (implementaci) uvedeného velkého množství evropských norem. Téměř všechny naše zákony, které většinou vznikly na začátku 90. let, bylo třeba změnit a některá dosud bílá místa zaplnit zákony novými. Celý proces se podařilo navzdory jeho náročnosti vcelku hladce zvládnout, protože české zákonodárství z devadesátých let poskytlo dobrý základ.
Čistší ovzduší a voda
Zákony z tohoto období se postupně podařilo naplnit, což přineslo výrazné zlepšení ve všech oblastech životního prostředí. Největšího úspěchu bylo dosaženo v čistotě ovzduší, kde emise hlavních škodlivin klesly až o 90 procent. Téměř stejně radikálního zlepšení bylo dosaženo v oblasti čistoty vod. Nakládání s odpady, včetně odpadů nebezpečných, je na nesrovnatelně vyšší úrovni, než tomu bylo před listopadem. V té době jsme byli jednou z nejvíce zamořených zemí Evropy; po skončení existence NDR, která na tom byla ještě hůř, bylo Československo v mnoha parametrech na posledním místě. Dnes jsme se dostali na pozici odpovídající přibližně průměru OECD a celkově jsme jenom mírně pod průměrem EU, to znamená, že v řadě případů je situace lepší než v některých státech současné patnáctky. Těchto výsledků bylo dosaženo za cenu nemalých nákladů, po několik let jsme vynakládali na životní prostředí více než 2,5 procenta HDP. Současná legislativa je díky harmonizaci s EU v průměru o něco málo přísnější, ne však dramaticky. (K postupnému zpřísňování by pravděpodobně docházelo v každém případě.) Je systematičtější a pokrývá v úplnosti celou oblast životního prostředí, které je chráněno lépe a účinněji. Významná je rovněž plná harmonizace práva s okolními státy, co se týče požadavků na různé výrobky, technologické procesy, pravidla hospodaření a podobně, což umožňuje rovná práva našich podniků, dříve občas obviňovaných z \"ekodumpingu\" (nižší výrobní náklady z důvodu nedostatečných opatření na ochranu prostředí). Proces přistoupení, stejně jako předpokládané členství v Evropské unii, znamená pro oblast životního prostředí jednoznačně kladný přínos.
Investice nestouply
Mnohdy se upozorňuje na to, že splnění veškerých evropských norem v oblasti životního prostředí znamená značné investice. To je rozhodně pravda, avšak je si nutno uvědomit, že potřebné prostředky nejsou významně rozdílné oproti nákladům, které by bylo třeba vynaložit již podle minulé legislativy, a že největší objem prostředků na ochranu životního prostředí byl vynaložen v období let 1994-1998 a od té doby poklesl. Postupně se však uplatňují nové technologie šetřící prostředí, které přinášejí jak ekologický prospěch, tak ekonomický zisk, takže životní prostředí se může nadále zlepšovat i při celkově nižších nákladech.
Zdroj: ODS
Sdílet článek na sociálních sítích