Ekologické bilancování vstupu do Evropské unie

V \"předvečer\" referenda o našem vstupu do Evropské unie se často setkáváme s černobílým viděním a hodnocením. Nejinak tomu je při bilancování \"má dáti dal\" v oblasti životního prostředí. A tak nechybí kontroverzní otázky, jako např. \"zelená\" legislativa EU diktát či šance pro důslednější ochranu ŽP? Tyranie evropských ekologů nebo prohloubení spolupráce v legislativě, ve financování, v environmentálních technologiích? V čem bude naše členství přínosem a v čem nás bude naopak svazovat a omezovat? Které normy EU považovat za \"osvícené\" a které naopak za danajský dar? Co všechno můžeme čekat okamžitě po vstupu či v nejbližší budoucnosti? Takto a podobně se lidé ptají na mítincích, čteme různé názory v tisku, občas se tomu věnuje televize. Odpovědi na tyto otázky hledají ve značné míře i učitelé a studenti naší fakulty a možná nejen naší. Fakulta životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n. L. se orientuje jako jediná v České republice na široce a komplexně pojatý studijní program Ekologie a ochrana prostředí jako syntézu přírodovědních, technických a společenskovědních aspektů tvorby a ochrany životního prostředí. To nám také do značné míry umožňuje komplexní pohled na výhody a problémy, spojené se vstupem do EU, i když si v žádném případě nečiníme nárok na absolutorium. Proč ekologové převážně říkají ano V první řadě chceme zdůraznit, že bezprostředně po vstupu do EU nedojde prakticky k žádným změnám. Po roce 1989 se nám podařilo výrazně zlepšit přístupy k ochraně ŽP jak v organizační a legislativní rovině, tak v ekonomické a technické oblasti a přiblížit se tak v mnohém směru standardní úrovni zemí EU. Samozřejmě ne ve všem stejně a také ne z hlediska důslednosti v naplňování přijatých principů a v kontrole přijatých zákonů, předpisů a vyhlášek. Tento vývoj dnes přináší plody např. ve výrazném snížení emisí oxidu siřičitého (tuzemských i \"přeshraničních\"), ve zvýšení čistoty vody v řekách (v Labi např. řádově o 1 stupeň), postupně se mění přístup k likvidaci odpadů od nutného zla ke vzniku nového odvětví odpadového hospodářství. Rovněž tak jsme významně postoupili v posuzování vlivu lidské činnosti na ŽP za účasti široké odborné i laické veřejnosti. Současně jsme ale zůstali v mnohém dlužni a zde nám může být a bude vstup do EU velmi užitečný. Je to především využívání nejrůznějších forem ekologické výchovy a vzdělávání ve školách, v rodině, mezi mládeží, v mediální sféře, v práci s odbornou i laickou veřejností. Jde o pěstování \"ekogramotnosti\" a postupné osvojování \"ekologického životního stylu\" na základě principů \"trvale udržitelného rozvoje (života)\". Obsah těchto pojmů a tím spíše jejich praktická aplikace je pro většinu naší veřejnosti španělskou vesnicí. K tomu ovšem přispěl i jednostranně pojatý proces ekonomické a společenské transformace, ale i názory o \"ekologii jako šlehačce na dortu\" či autentický výrok premiéra z roku 1994, že \"...termín trvale udržitelný rozvoj je nedefinovaný a nedefinovatelný\". To vše mělo za následek výrazné zpoždění ČR v naplňování tohoto pojmu (přestože v čs. zákoně o životním prostředí č. 17/1992 Sb. je definován), zejména v koncepcích životního prostředí, v informatice, v ekologické výchově, v rozvoji tzv. lokálních agend 21 a dalších. Naše členství v EU by mělo vést k většímu bezprostřednímu poznání a kontaktu s regiony EU, kde obyvatelstvo i podnikatelé jsou vstřícnější k životnímu prostředí, což by mělo pozitivně ovlivnit chování české populace. Ke zvýšení obecného ekologického uvědomění, tzv. \"ekologické gramotnosti\", by mohly přispět i politické strany svými programy. Předpokládáme, že obdobně jako v současných zemích EU, tak i v ČR se vyprofiluje politická strana Zelených, která bude zastoupena v parlamentu. Tak jako v EU, tak i u nás bude život státní správy, samosprávy a podnikatelů při posuzování a schvalování staveb, nových výrob a projektů v rámci správního řízení (tzv. proces \"EIA\") znepříjemňovat široké spektrum občanských nezávislých organizací a ekologických hnutí a iniciativ. Tuto možnost u nás veřejnost před listopadem 1989 neměla a umožnila jí to až nová legislativa, koncipována pod inspirativním vlivem legislativy EU. V posledních letech se navíc v členských zemích EU počíná rozvíjet příprava a realizace lokálních a regionálních environmentálních dokumentů tz. Agend 21, v intencích globálně koncipovaného programu \"Agenda 21\", který přijala OSN na summitu v Rio de Janeiro v roce 1992. Nejdále je v tomto směru zřejmě Velká Británie a Německo. Naše ekologická hnutí by si měla uvědomit, že tímto pro ně zcela objektivně nastupuje potřeba vyjadřovat se k problémům na mnohem vyšší úrovni poznání a informovanosti. Je rovněž nutná koordinace a spolupráce jednotlivých ekologických hnutí a organizací. Pokud však budou pokračovat dosavadními metodami, pro které je charakteristická spíše krátkodobá kampaňovitost a emocionalita, pak dojde k tomu, že nebudou mít jejich aktivity potřebnou váhu. Jsou argumentem pro ne zvýšené náklady na environmentální investice? K tomu, aby se ČR vyrovnala s požadavky a normami EU, bude z veřejných i podnikových finačních zdrojů v období let 2000 až 2005 podle ministra životního prostředí Dr. Libora Ambrozka vynaloženo: v investicích na ochranu ovzduší asi 17 miliard Kč, do čistíren městských odpadních vod by se mělo investovat asi 70 miliard Kč a do spaloven komunálních odpadů asi 7 miliard. To jsou bezesporu velké částky, které ovlivní schodek státního rozpočtu v uvedeném období. Nejsou to však peníze, které bychom vynakládali na příkaz a pro potěšení EU, ale tyto investice budou mít pozitivní vliv nejen na krajinu, zdraví a život naší populace, ale i na přitažlivost ČR pro turisty. Nemělo by se zapomínat rovněž na to, že stavební díla a větší část strojního zařízení bude od tuzemských dodavatelů. Určitá část těchto výdajů se s jistým časovým odstupem tudíž vrátí do státního rozpočtu formou daní z příjmu a přispěje též k řešení zaměstnanosti. Určité riziko existuje Ekologové však vidí i určitá rizika a otevřené otázky. Podpory (subvence) pro zemědělskou produkci vyjednané s Bruselem pro nové členy jsou sice nižší (někteří je označují dokonce za diskriminační než podpory poskytované stávajícím členům), ale přece jen vyšší než poskytované v státech mimo EU. Nepovede to u nás k renesanci intenzivního zemědělství, s aplikací vysokých dávek strojených hnojiv, fungicidů, herbicidů a pesticidů, k zakládání velkých lánů monokultur, jak ho známe z předlistopadové éry, se všemi známými negativními dopady na životní prostředí? Může se zde uplatnit, a s pomocí jakých nástrojů, \"viditelná ruka státu\" oproti \"neviditelné ruce trhu\"? Měli bychom podstatně zvyšovat podíl obnovujících se primárních energetických zdrojů (tj. využití vodní a sluneční energie, energie větru a geotermální energie) na vstupu všech primárních energetických zdrojů, a to ze současných 23 procent na 6 procent (v roce 2010) s tím, že ve stejném časovém horizontu by měl činit pro stávající členské státy v průměru 12 procent. Je tento cíl pro konkrétní geografické a klimatické podmínky ČR vůbec reálný a o jaké propočty se opírá? Nebylo by např. výhodnější peníze, které budeme muset investovat do staveb nových přehrad, tzv. větrných farem a polí foitovoltaických panelů věnovat na racionalizaci ve spotřebě energetických zdrojů? Takových i dalších otázek je víc než dost, ale v každém případě se lépe řeší v určitém společenství. Jsme přesvědčeni, že naše členství v Evropské unii přispěje dříve či později (to bude záležet hlavně na nás samotných) ke zvýšení ekologického vědomí převážně většiny našich obyvatel. K tomu by měly přispět jak politické strany svými programy, tak široké spektrum občanských neziskových organizací a ekologických hnutí i změny chování občanů samých. Věřme v renesanci strany Zelených, věřme ve zvýšenou ochranu cenných přírodních útvarů a krajinných celků u nás v rámci evropského programu NATURA 2000, věřme v přísloví, že \"slova hýbají, příklady táhnou\". Autoři jsou zaměstnanci Fakulty životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně Ústí n. L. Zdroj: Ústecký deník