Energetická politika s reálným pohledem

K diskusi s veřejností zveřejnilo ministerstvo průmyslu a obchodu oznámení o návrhu energetické politiky na období třiceti let. Bylo zpracováno několik možných přístupů řešení, přičemž z ekonomického, sociálního i nezatíženého ekologického pohledu se nejblíže realitě blíží zelená varianta. Počítá s mixem výstavby nových tepelných elektráren spalujících hnědé uhlí a splňujících nejpřísnější limity pro dnes již částečné vypouštění škodlivin do ovzduší. Dále pak s možností projektování nových jaderných bloků a maximálního využití ekonomicky únosných obnovitelných zdrojů energie. Základní podmínkou je u všech tří zdrojů energie získání potřebného zájmu podnikatelských záměrů soukromých investorů. Půjde o stamiliardové investice a těžko lze počítat s podporou státního rozpočtu. Pro výstavbu nových tepelných elektráren bude potřebné doporučit krajským orgánům, aby i s přihlédnutím k aspektům zaměstnanosti přehodnotily usnesení vlády z roku 1991 o limitech těžby hnědého uhlí. Uvedené, spíše politické rozhodnutí stanovilo limity těžby uhlí pro energetickou politiku státu do roku 2005, přičemž některá ochranná opatření ke kvalitě ovzduší v bývalé severočeské pánvi jsou již dnes věcně překonána. Podle horního zákona a zákona o hornické činnosti musí být dosaženo dohody s těžaři, obcemi a vlastníky pozemků i souhlasu báňského úřadu. Pokud nedojde k dohodě, není možné ani částečné uvolnění limitů těžby. Rovněž podle zákona musí být provedeno posouzení vlivů těžby na životní prostředí, které nebude jak z věcného, tak i časového pohledu jednoduchou záležitostí. Pro Českou republiku tak jako pro ostatní členské státy stanovila Evropská unie od roku 2010 závazné emisní stropy pro čtyři hlavní škodliviny, určující nejvyšší povolené množství látek emitovaných z území státu. Navazující připravované nařízení vlády rozpracovává požadavek EU do národního programu snižování emisí zahrnující i doporučení pro krajské emisní hodnoty. Dalším závažným úkolem, s kterým se musí energetická politika vypořádat, bude plnění našeho závazku ke snižování emisí skleníkových plynů po ratifikaci Kjótského protokolu. Uvedená opatření si vyžádají značné investiční prostředky v průmyslové i podnikatelské sféře. Souhrnně lze konstatovat, že splnění obou, možno říci ekologických opatření nebude možné, pokud nebude vedle úspor energií nahrazena část tepelných elektráren jadernými nebo obnovitelnými zdroji. Po praktické stránce, přestože se to nemusí někomu líbit, lze již dnes vyhodnotit, jaké máme reálné možnosti. Vedle značných investičních nákladů jsou bariérou obnovitelných zdrojů, dnes především větrných elektráren a spalování biomasy při jejich vysokém rozšíření, nezanedbatelné změny v rázu krajiny, vyšší ceny elektřiny a nutnost zálohování při jejich výpadku. Při podílu deseti procent jejich využití lze očekávat požadavek na zvýšení ceny elektřiny pro konečné spotřebitele o deset procent. Pro období dalších desetiletí dojde i k využívání sluneční energie a dalších dnes nedoceněných zdrojů, které mohou současný pohled na obnovitelné zdroje radikálně změnit. K předloženému oznámení energetické politiky bude po připomínkách veřejnosti provedeno vyhodnocení vlivů státní koncepce na životní prostředí. Po dohodě s ministerstvem životního prostředí bude dohodnuta pracovní skupina ze zákona pověřených osob, která nebude mít lehkou úlohu. (Autor je ekologický poradce ministerstva průmyslu a obchodu) Zdroj: Právo