Válka a životní prostředí

Arne Jernelöv o pokusech odhalit vliv ozbrojených konfliktů na přírodu. Poprvé se začal svět obávat vlivu válek na životní prostředí po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki na konci 2. světové války. Nikdo nevěděl, jak trvalé bude radioaktivní zamoření a jaká ozdravná opatření by bylo možné provést. Během studené války se předmětem předpovědí a dohadů staly účinky totální atomové konfrontace, které ilustruje představa \"nukleární zimy\". Znepokojení nevzbuzovaly jen jaderné zbraně. Používání defoliantů Agent Yellow a Agent Orange během války ve Vietnamu vyvolalo intenzivní debatu o toxikologických a ekologických dopadech takových látek. Tímto směrem se začalo bádat. Před první válkou v Zálivu v roce 1991 se vedla široká diskuse o tom, jaké účinky na celosvětové klima by mohlo mít to, kdyby Irák zapálil kuvajtská ropná pole. Hořící ropné vrty se staly ztělesněním toho, jak může válečný konfliíkt ohrozit životní prostředí. Od té doby se systematicky zkoumají a dokumentují následky válek na životní prostředí. Mezinárodní organizace, jako je Program OSN pro životní prostředí (UNEP), zahájily studium balkánských válek a také konfliktů, které v 90. letech zachvátily Afghánistán.. Africkým válkám - v Kongu, Rwandě a Burundi, Libérii, Sieře Leone a na Pobřeží slonoviny - se bohužel nedostalo pozornosti, kterou si zasluhují. Co jsme se o vlivech válek na životní prostředí zatím dozvěděli? Veškeré důsledky závisí na druhu války a na typu životního prostředí. Válečný konflikt s využitím špičkových technologií má jiné - a nikoliv nutně mírnější - dopady než boj vedený mačetami. Válka v džunglích jihovýchodní Asie se liší od války v pouštích Kuvajtu nebo v horách Afghánistánu. Přes všechny tyto ohromné rozdíly je možné dojít k jistým závěrům: Dopady způsobené zničením infrastruktury. Sem patří hořící ropné vrty a dále úniky chemikálií a radioaktivních materiálů z bombardovaných továren nebo skladovacích zařízení, bakteriální zamoření vod způsobené zničením systémů čističek odpadních vod a zaplavení či vysušení země v důsledku zničení přehrad a zavlažovacích soustav. Důsledky fyzických nebo chemických dopadů na zemský povrch. Tato kategorie zahrnuje erozi a neobnovení porostu - případně výraznou změnu porostu - v důsledku odlesnění, pískové přesypy způsobené narušením \"pouštní krusty\" a erozi mořských břehů po zničení korálových útesů (např. ropnou havárií nebo bombami). Účinky chemických látek použitých ozbrojenými silami. Omezení platná pro civilní užívání často pro armády neplatí. Tanky a děla sovětské výroby v hydraulických systémech používají polychlorované bifenyly, letouny při bojových úkolech přidávají do paliva látky, které ničí ozon, a námořnictvo používá při natírání lodních trupů sloučeniny na bázi organických sloučenin cínu. Účinky samotných zbraní. Běžné projektily jsou často z olova, střely z těžkých protitankových děl obsahují uran, výbušniny jsou organické sloučeniny dusíku. Navíc miny, bomby a granáty, které nevybuchly v boji, často ještě dlouho po skončení války znemožňují jak lidem, tak větším zvířatům vstup na některá území. Mezi škody na životním prostředí patří také zdravotní důsledky způsobené kontaktem s nebezpečnými látkami, například při vdechnutí kouře z hořících ropných polí nebo uranového prachu, jenž vede k astmatu a případně i k rakovině plic. U dalších potíží, jako třeba u \"syndromu války v Zálivu\", se ukázalo, že je těžké určit nějakou konkrétní příčinu. Jako vysvětlení se objevily kombinace pesticidů, které zamořovaly vojenská ležení, ošetřování sloučeninami bromidu, používání repelentů proti hmyzu, očkování a vystavení vlivu ochuzeného uranu. Vliv na přírodu je tak velký proto, že samy války mají ohromný rozsah. Množství ropy, jež Iráčané vypustili do Perského zálivu v roce 1991, přesáhlo milion barelů a blížilo se zřejmě 1,5 milionu tun, což je padesátkrát víc než množství ropy, které loni na podzim uniklo z tankeru Prestige u španělských břehů, a čtyřicetkrát víc než množství, jež zpustošilo pobřeží Aljašky v 80. letech po katastrofě tankeru Exxon Valdez. Uvážíme-li logistiku, kterou vyžadují války velkého rozsahu, existují významné nepřímé či druhořadé dopady - za příklad může posloužit civilní ropný tanker, jenž směřoval do Vietnamu s palivem pro americké síly, a najel na mělčinu v souostroví Lakadivy. Dopady válek na životní prostředí jsou závažné i z ekonomického hlediska. Náklady na ekologické ozdravení 640 kilometrů ropou znečištěných saúdskoarabských břehů po válce v Zálivu v roce 1991 dosáhly 540 milionů dolarů. Odstranění asi 1,6 milionu pozemních min v Kuvajtu vyšlo na více než 400 milionů dolarů. To jsou jen dva příklady ekologického dluhu první války v Zálivu. Je paradoxní, že ačkoliv jsou války ekologicky destruktivní, bývalé vojenské zóny, jak uvnitř jednotlivých zemí, tak mezi nimi, se často stávají útočištěm pro ohroženou faunu a flóru. V Evropě v takových oblastech přežil čáp černý a jeseter velký a bývalá demarkační linie mezi východním a západním Německem je dnes chráněnou oblastí druhové pestrosti. AUTOR: (c) Project Syndicate, červen 2003 Arne Jernelöv je profesorem environmentální biochemie, čestným akademikem a bývalým ředitelem Mezinárodního institutu aplikované systémové analýzy ve Vídni a expertem OSN na ekologické katastrofy. ZDROJ: EKONOM