Zelený proud

Mixed Power - to je směs energií z obnovitelných zdrojů: ze slunce, větru, biomasy a z tepelné energie naší Země. Jedině tyto energie neprodukují C02 a napomáhají tak ochraně životního prostředí . \"Proud k nám teče ze zásuvky\", řekne i malé dítě. A má pravdu. O tom, jaká energie však do ní poteče, mohou rozhodnout její spotřebitelé. Zrodil se nový trh, který slibuje dodat do každé domácnosti individuálně zvolenou směs proudu. Budeme se moci holit proudem z větru, vařit proudem ze slunce a zírat na televizi živenou z biomasy . Liberalizace trhu elektrické energie už umožnila myslet na náměty a investice, které by pomohly zvýšit přenos energie z obnovitelných zdrojů běžnými elektrickými sítěmi. Proudový mix, ekoproud a zelený proud jsou nejčastější hesla tohoto tématu. Nejznámější jsou nabídky velkých výrobců proudu, kteří si chtějí vydobýt přední místa na novém slibném trhu. Podle současných trendů budou různí výrobci energie nabízet nejrůznější kombinace: pro každého \"ten správný mix\" za nejlepší tarif. Tak si bude moci náklady na energii určit bohatý, uvědomělý i opatrný spotřebitel: ten, kdo chce nebo musí šetřit, i ten, komu se pro dobré životní prostředí nezdá nic příliš drahé. Jak to tedy bude fungovat: 50 % bude energie z vody, 30 z větru, 15 ze zbytkového tepla elektráren, 4 z biomasy a 1 % ze solární energie - zabaleno, ofrankováno a odesláno přímo do domácnosti? Ale proud se přece nedá posílat v balíčcích, nejdříve se každý zákazník musí individuálně rozhodnout pro určitou směs energií. A jeho dodavatel mu zaručí, že během celého roku nakoupí do veřejné sítě požadovanou směs proudu v odpovídajícím procentu z příslušných obnovitelných zdrojů. Proud, který přijde do zásuvky může být sice vyroben v atomových nebo tepelných elektrárnách, bilance koncem roku však musí odpovídat zvolenému mixu. Při tom platí zásada: čím vyšší poptávka po určitých zdrojích energie, tím více je nutno postavit příslušných zařízení. Tak bude moci spotřebitel energie dlouhodobě přispívat ke změně struktury energetického trhu. Většinou je to však spojeno s poněkud vyššími náklady než u běžných smluv o dodávce proudu. Také je možné, že se bude alternativní energie dokupovat z ciziny. Tam by však musely vyvezenou energii dodat atomové nebo uhelné elektrárny. Tak např. v Rakousku se výroba elektrické energie kryje s její spotřebou./* Některé energetické firmy už získaly \"pečeť jakosti\" za dodávky \"ekoproudu\". Existuje zlatá i stříbrná pečeť \"Zelený proud\", pečeť \"OK power\" a různé certifikáty. U všech představuje 1. kategorii 100% podíl obnovitelných zdrojů a 2. mix s minimálně 50 % z obnovitelných zdrojů a maximálně 50 % ze spalování fosilních paliv. Ekoproud v užším slova smyslu však musí pocházet pouze ze zdrojů obnovitelné energie, tedy z biomasy , větrné a sluneční energie a z tepelné energie Země. Na jeho výrobu se nesmí používat fosilní paliva jako je uhlí a nafta, při jejichž hoření se uvolňuje CO2 vzniklý v diluviální době, který přispívá k obávanému skleníkovému efektu . Výroba ekoproudu musí tedy být prokazatelně neutrální z hlediska exhalací CO2 . Tak např. mix, který jako ekoproud nabízela Greenpeace Energy v r. 2000, pocházel z moderních, plynem vytápěných zařízení na výrobu elektrické energie, která \"relativně\" respektují ochranu životního prostředí . Greenpeace Energy získává proud výlučně z Německa a zavazuje se ke stavbě \"čistších\" elektráren. K tomu však dodává, že trvalé zásobování energií výlučně z obnovitelných zdrojů lze zatím jen těžko uskutečnit a spotřebitelé s normálním výdělkem by je asi nebyli schopni platit. Přesto se počet výrobců \"zeleného proudu\" trvale zvyšuje. Ještě v r. 1999 se 31 % energie vyrábělo z jaderné energie, 50 z uhlí, 10 ze zemního plynu, 1 z topného oleje, 4 z vodní energie a jen 4 % z ostatních zdrojů. Uhlí i plyn jsou však největšími dodavateli skleníkových plynů. Proti jaderné energii jsou také stále námitky. Menším dodavatelům energií, a to i čistých, se dosud v Evropě staví do cesty velmi rozdílné překážky. Někde, např. v Rakousku, musí za přenos energie existujícími sítěmi platit určité poplatky. Ve Švýcarsku naopak dostávají výrobci čistých energií příplatek za předání vyrobené energie do sítě, Itálie snížila poplatky za přenos ekoproudu o 30 %, ve Velké Británii jsou malé elektrárny zcela osvobozeny od poplatků za přenos energie, rovněž v Belgii je přenos ekoproudu bezplatný. V celém Německu platí jednotné, přiměřené tarify podle spolkového zákona, který rovněž stanoví, že energetické závody musí vykoupit veškerý ekoproud, který jim malí výrobci nabídnou. (bou) Podle zahraničních informací /* Poznámka překladatele: Vůči sousední České republice je situace rakouské energetiky zcela rozdílná. Zatím co u nás v létě neteče řekami téměř nic, mají řeky tekoucí z alpských ledovců (Inn, Isar, Enns) a tedy i Dunaj, do kterého se vlévají, tím více vody, čím je vyšší teplota. Proto se Rakousko snaží vyvézt v létě co nejvíce \"vodní\" energie. Podobná situace je i ve Švýcarsku, Švédsku, Norsku apod. Dokáže se Evropa dohodnout o přenosu energií ve prospěch svého životního prostředí ? ZDROJ: LOGISTIKA