Nová kniha - Evropští Zelení pod drobnohledem
Nakladatelství Fedora Gála G plus G vydalo publikaci \"Zelená zleva? Historie
ekologických stran v Evropě\". Jelikož problematiku vzniku a vývoje
environmentálně orientovaných stran u nás dosud nikdo nezpracoval, jde jistě o
velmi záslužný čin. Knížka se pravděpodobně nestane kasovním trhákem, ale jsem
přesvědčen, že i na malém českém trhu své uplatnění najde. Knížka Pavla Pečínky
přitom nepotěší jen příznivce Strany zelených, ale zaujme také členy
environmentálních nevládních organizací, vysokoškolské studenty i širší
veřejnost, které není stav a vývoj životního prostředí lhostejný. S dvacetiletým
zpožděním i u nás začíná být zřejmé to, co poznali obyvatelé Německa, Rakouska,
Francie a dalších západoevropských zemí, kde jsou dnes Zelení etablovanou a
obvykle parlamentní stranou - že kvalita života nespočívá jen v honbě za vyšším
hrubým domácím produktem, ale také v kvalitním životním prostředí. Nebo, jinými
slovy, že rozvoj, má-li být dlouhodobě udržitelný, nemá být jen ekonomicky
životaschopný, ale také sociálně únosný a vůči životnímu prostředí citlivý. A
především i u nás začíná být zřejmé, že k prosazování těchto cílů nestačí jen
několik tisíc obětavých aktivistů v nevládních organizacích, ale že je třeba
věrohodné a reálné politické síly, která by tyto cíle prosazovala jako
prioritní. Knížka Pavla Pečínky mapuje situaci v evropských zemích, a to nejen
západoevropských, ale i středo- a východoevropských, kde často asi nebylo snadné
dostat se ke spolehlivým a dostatečně podrobným a aktuálním údajům. Větší
pozornost je logicky věnována vývoji Strany zelených v ČR i posledním tendencím,
které se do vydání knížky staly (snahy i revitalizaci Strany zelených a obnovení
důvěry u environmentální komunity). V knížce mi schází dvě věci. Za prvé:
Pozornost je věnována Evropě, mimoevropské strany jsou jen vyjmenovány (výčet
pravděpodobně není úplný). Přitom vznik, vývoj a perspektivy \"zelených\" mimo
Evropu, a především v rozvojových zemích, by mohl hodně napovědět, jestli se
jedná o politický směr, který má šanci efektivně reagovat na dnešní globální,
nejen environmentální, výzvy. Za druhé: Text je zaměřen analyticky, prakticky
schází pokus o zevšeobecnění (syntézu) poznatků a jejich interpretaci. Ale možná
by výzva k zevšeobecnění a interpretaci měla být adresována spíše samotným
členům a příznivcům Zelených, kteří mají v rukou úspěch či neúspěch tohoto
politického směru v našich podmínkách. Moje poslední připomínka se týká názvu
knihy [https://www.kamsnim.cz/categories/kniha]. Ten jistě zaujme, ale je
zavádějící. Právě středoevropští a východoevropští Zelení (především v
pobaltských státech) by mohli po zkušenostech s reálným socialismem ukázat, že
\"zelená\" nemusí nutně přicházet jen zleva, jak se to v západní Evropě obvykle
dělo. Možná by stálo za diskusi pokusit se vyjasnit, jestli středové, či
pravicově orientované strany mohou být vůči životnímu prostředí opravdu citlivé
a prosazovat věrohodně udržitelný rozvoj. A pokud ano, proč se to až dosud děje
výjimečně? Nebo tato otázka pozbývá smyslu a celé dělení politického spektra na
levici, střed a pravici se stává věcí minulosti (viz heslo Zelených \"nejsme ani
nalevo, ani napravo, ale vepředu)? RNDr. Pavel Nováček, ekolog Olomouc Zdroj:
Neviditelný pes
Nakladatelství Fedora Gála G plus G vydalo publikaci \"Zelená zleva? Historie ekologických stran v Evropě\". Jelikož problematiku vzniku a vývoje environmentálně orientovaných stran u nás dosud nikdo nezpracoval, jde jistě o velmi záslužný čin.
Knížka se pravděpodobně nestane kasovním trhákem, ale jsem přesvědčen, že i na malém českém trhu své uplatnění najde. Knížka Pavla Pečínky přitom nepotěší jen příznivce Strany zelených, ale zaujme také členy environmentálních nevládních organizací, vysokoškolské studenty i širší veřejnost, které není stav a vývoj životního prostředí lhostejný.
S dvacetiletým zpožděním i u nás začíná být zřejmé to, co poznali obyvatelé Německa, Rakouska, Francie a dalších západoevropských zemí, kde jsou dnes Zelení etablovanou a obvykle parlamentní stranou - že kvalita života nespočívá jen v honbě za vyšším hrubým domácím produktem, ale také v kvalitním životním prostředí.
Nebo, jinými slovy, že rozvoj, má-li být dlouhodobě udržitelný, nemá být jen ekonomicky životaschopný, ale také sociálně únosný a vůči životnímu prostředí citlivý. A především i u nás začíná být zřejmé, že k prosazování těchto cílů nestačí jen několik tisíc obětavých aktivistů v nevládních organizacích, ale že je třeba věrohodné a reálné politické síly, která by tyto cíle prosazovala jako prioritní.
Knížka Pavla Pečínky mapuje situaci v evropských zemích, a to nejen západoevropských, ale i středo- a východoevropských, kde často asi nebylo snadné dostat se ke spolehlivým a dostatečně podrobným a aktuálním údajům. Větší pozornost je logicky věnována vývoji Strany zelených v ČR i posledním tendencím, které se do vydání knížky staly (snahy i revitalizaci Strany zelených a obnovení důvěry u environmentální komunity).
V knížce mi schází dvě věci. Za prvé: Pozornost je věnována Evropě, mimoevropské strany jsou jen vyjmenovány (výčet pravděpodobně není úplný). Přitom vznik, vývoj a perspektivy \"zelených\" mimo Evropu, a především v rozvojových zemích, by mohl hodně napovědět, jestli se jedná o politický směr, který má šanci efektivně reagovat na dnešní globální, nejen environmentální, výzvy.
Za druhé: Text je zaměřen analyticky, prakticky schází pokus o zevšeobecnění (syntézu) poznatků a jejich interpretaci. Ale možná by výzva k zevšeobecnění a interpretaci měla být adresována spíše samotným členům a příznivcům Zelených, kteří mají v rukou úspěch či neúspěch tohoto politického směru v našich podmínkách.
Moje poslední připomínka se týká názvu knihy. Ten jistě zaujme, ale je zavádějící. Právě středoevropští a východoevropští Zelení (především v pobaltských státech) by mohli po zkušenostech s reálným socialismem ukázat, že \"zelená\" nemusí nutně přicházet jen zleva, jak se to v západní Evropě obvykle dělo.
Možná by stálo za diskusi pokusit se vyjasnit, jestli středové, či pravicově orientované strany mohou být vůči životnímu prostředí opravdu citlivé a prosazovat věrohodně udržitelný rozvoj. A pokud ano, proč se to až dosud děje výjimečně? Nebo tato otázka pozbývá smyslu a celé dělení politického spektra na levici, střed a pravici se stává věcí minulosti (viz heslo Zelených \"nejsme ani nalevo, ani napravo, ale vepředu)?
RNDr. Pavel Nováček, ekolog Olomouc
Zdroj: Neviditelný pes
Sdílet článek na sociálních sítích