Budou peníze z EU?

Stále aktuálnějším tématem se v posledních týdnech a měsících stala diskuse o prostředcích z evropských fondů, které v následujících letech poplynou do ČR. Nerealistické úvahy o částkách ve výši 4 % HDP jsou již dávno za námi. Nyní se hovoří o zhruba 20 miliardách korun v letech 2004-2006. Od této částky je však třeba odečíst příspěvek ČR do Evropské investiční banky, náklady na vybudování institucí pro čerpání prostředků z fondů EU atd. V konečném výsledku se tak celkový výnos pro ČR může blížit nule. Pouze část prostředků z EAGGF (Evropského zemědělského fondu, tedy tzv. přímé platby zemědělcům) budou nárokové. Ostatní prostředky z Kohezního fondu a ostatních strukturálních fondů nárokové nejsou a musí se podrobit hodnocení orgánů EK. Objem prostředků pro ČR se tak může opět dramaticky zmenšit. Zmatky a velké obtíže provázely již přípravu tzv. Národního rozvojového plánu, strategického dokumentu pro čerpání prostředků EU v období 2004-2006. Česká republika nejprve předložila sedm oblastí priorit tzv. sektorových operačních programů (SOP). Tento vysoký počet operačních programů Evropská komise opakovaně kritizovala a požadovala sloučení některých programů. ČR si v tomto sporu věřila. Údajně si vysoký počet sektorových programů ustojí. Neustála. Byli jsme nuceni sloučit některé sektory (např. životní prostředí a dopravu do společného operačního programu Infrastruktura). Byl také sloučen samostatný sektorový operační program Cestovní ruch, jehož samostatná existence byla od počátku nerozumná. Rozvojové priority regionů mají být zohledněny v tzv. Společném regionálním operačním programu. Příprava Národního rozvojového plánu byla ze strany odpovědných českých institucí navíc trestuhodně podceněna. Všichni se domnívali, že jde o nějakou studii či zprávu, kterou po nás EU formálně žádá. Ve skutečnosti se jedná o zcela závaznou formulaci priorit České republiky pro financování v letech 2004-2006. Nakonec Evropská komise pohrozila a ministerstva konečně pochopila vážnost situace. Sice s vyjednaným odkladem, ale přece naformulovala o něco obsažnější dokumenty. Již dnes se však neoficiálně nechávají slyšet, že popsané priority nejsou tak úplně závazné a mohou být ještě měněny. Další oříšek představuje i nastavení tzv. \"implementačních struktur\", tedy českých institucí odpovědných za příjem, distribuci a kontrolu prostředků EU. Z prostředků Kohezního fondu EU by ČR měla obdržet přes 800 mil. eur (zhruba 25 miliard Kč). Jedná se o prostředky na skutečně pilotní projekty rozvoje ČR - polovina z nich poputuje do dopravní infrastruktury, druhá polovina do oblasti životního prostředí. Prostředky Kohezního fondu a prostředky v rámci sektorového operačního programu Infrastruktura by měly být přijímány přes Státní fond životního prostředí, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo dopravy, popř. přes další instituce. Za SOP Průmysl budou odpovídat sloučené agentury CzechInvest, CzechTrade a CzechIndustry - mimo jiné už tato dnešní složitost institucí sloužících k rozvoji podnikání je poněkud komická. Za SOP Rozvoj lidských zdrojů bude odpovídat Ministerstvo práce a sociálních věcí. SOP Zemědělství bude řídit vznikající Agrární platební agentura. Důležité je, aby to nebyla jen neúčelně a draze vytvořená pracovní místa. Mezi ministerstvy kvůli obsluhování jednotlivých sektorových programů zuří kompetenční boje. Další skrytý boj probíhá mezi Ministerstvem pro místní rozvoj a kraji o tom, jakou roli MMR krajům nakonec ve Společném regionálním operačním programu přenechá. Hrozí jen, že Evropská unie se v těchto kompetenčních bojích nebude orientovat a většina prostředků EU určených pro ČR tak nebude vyčerpána. Posledním klíčovým problémem je spolufinancování projektů z české strany, a to minimálně z 25 %, ale někdy až z 50 procent. Problémem je, že individuální žadatelé u projektů financovaných z předvstupních programů (tj. Phare, ISPA, SAPARD) často v žádostech deklarovali schopnost spolufinancovat projekty a poté prostředky přesto chyběly, ale s prostředky na spolufinancování často nepočítá ani stát. Po vstupu ČR do EU může jít o částky pro spolufinancování až ve výši investičních rozpočtů jednotlivých státních institucí. Tam už improvizace nepomůže. Pokud se nepodaří protnout domácí rozpočtové priority s prioritními projekty podpořenými EK, může být realizace již podpořených projektů zmařena. K tomu musí ČR přijmout také nový zákon o zadávání veřejných zakázek, tentokrát již bez možnosti omezení soutěže na domácí soutěžitele. To vše jsou podmínky, bez kterých tzv. \"evropské peníze\" nebudou. AUTOR: David Šeich místopředseda Zahraničního výboru PS PČR ZDROJ: EKONOM