Energetická politika ČR před vstupem do EU

Česká republika má před sebou bezesporu jednu z nejvýznamnějších etap svých dějin. Stáváme se součástí společenství zemí, které se rozhodly sdílet spolu některé hodnoty a spolu rovněž řešit mnohé problémy budoucího vývoje. Takovým tématem je i energetika, která patří vedle dobývání nerostných surovin a hutnictví mezi nejvýznamnější strategické otázky každé vyspělé ekonomiky světa. Evropská Unie se proto rozhodla zavázat své členské země k dodržování některých společných pravidel v této oblasti. Mezi ně patří zejména liberalizace trhu s elektrickou energií a plynem a podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Česká republika v současné době připravuje aktualizaci státní energetické koncepce tak, aby zahrnovala i citlivé otázky společné evropské politiky a přitom akcentovala zvláštnosti naší země. MEZITITULEK: Legislativa: 2 zásadní právní normy Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s dalšími resorty a orgány státní správy v současné době připravuje dvě zásadní právní normy. [*] V prvé řadě se jedná o zákon o \"Podpoře výroby elektřiny a tepelné energie z obnovitelných zdrojů energie\", který bude dokončen a předložen do vlády do 30.9.2003. Tento zákon bude pochopitelně plně implementovat příslušnou směrnici Evropské Unie a navíc se v něm pokusíme nastínit i podporu výroby tepla, což je problematika která v členských zemích EU zatím většinou uspokojivě vyřešena není. Tento zákon specifikuje podporu pro všechny producenty elektrické energie z obnovitelných zdrojů a to na takové úrovni, aby byla zajištěna rentabilita výroby minimálně po dobu 10 let. Je patrné, že se jedná o systémově jiné opatření než je zabezpečeno dnešními předpisy. Do budoucna nebude možné aplikovat vynucený výkup energie za předem určené ceny, neboť takovéto opatření je v prostředí volného trhu neúčinné. Proto byl zvolen systém obchodovatelných certifikátů a povinných kvót na výkup takovéto energie. Pružné stanovování kvót a hodnot certifikátů ze strany Energetického regulačního úřadu by mělo způsobit požadovaný efekt rozvoje obnovitelných zdrojů. [*] Druhým neméně důležitým zákonem, který je v současné době připravován je novela Energetického zákona (458/2000 Sb.). Tato novela bude řešit zejména dokončení liberalizace trhu s elektrickou energií a plynem. V tomto smyslu pochopitelně rovněž plně implementuje směrnice EU. Dalším neméně důležitým úkolem novely je zajištění provázanosti s již zmiňovaným zákonem o podpoře obnovitelných zdrojů a v neposlední řadě rovněž vyřešení podpory dalších zdrojů, které splňují kritérium snižování celkové produkce emisí. To se týká jak podpory kogeneračních zdrojů, tak i podpory zdrojů druhotných. MEZITITULEK: I po liberalizaci trhu strategické nástroje v rukou státu Stát si i po úplné liberalizaci trhu musí ponechat nástroje umožňující prosazování jeho strategických zájmů. Mezi nejdůležitější z těchto nástrojů patří autorizace nových zdrojů elektrické energie a regulace cen pro konečné zákazníky prostřednictvím Energetického regulačního úřadu. Těmito hlavními nástroji bude moci stát trvale zajistit vhodnou strukturu využívaných primárních energetických zdrojů a zároveň sociální únosnost ceny energií pro široké vrstvy obyvatelstva. Jinými slovy si stát ponechá možnost rozhodovat o tom, zda se budou stavět nové elektrárny uhelné, plynové, jaderné, nebo jiné. Zároveň zaručí to aby silné energetické společnosti zbytečně a neoprávněně nezvyšovaly ceny energií bezbranným občanům. Dalšími zákonnými nástroji bude stát pochopitelně dbát na udržení volného konkurenčního prostředí, bezpečnosti a dodržování všech ekologických a hygienických limitů. Tyto již dnes platné nástroje jistě není třeba blíže specifikovat. MEZITITULEK: Vize státní energetické koncepce Vize státní energetické koncepce definuje základní priority, které mají být v ideálním případě dosaženy v průběhu sledovaného období a dodrženy až do jeho konce. Základní priority vize české energetické koncepce jsou: - MAXIMALIZACE NEZÁVISLOSTI - a SPOLEHLIVOSTI, a - UDRŽITELNÝ ROZVOJ. Touto vizí chceme jednoznačně říci, co je prioritou této země, co je oním bodem na obzoru, ke kterému se chceme blížit. Úmyslně zde nehovořím o efektivnosti, protože tu nepovažujeme za absolutní prioritu, ale za prostředek díky kterému jsme schopni se naší vizi přiblížit. To co chceme vzkázat široké odborné ale i laické veřejnosti prostě zní: náš stát bude usilovat o to, aby maximum vyráběné energie mělo původ na území tohoto státu. Nechceme aby růst naší ekonomiky záležel stále více na cenách dovážených surovin a nechceme se v budoucnu dožít výrazných výkyvů typu ropného šoku ze sedmdesátých let. Tento postoj není zadarmo, nicméně ze střednědobého a zejména dlouhodobého hlediska je to nejlevnější cesta stabilního vývoje. MEZITITULEK: Rozvoj obnovitelných zdrojů energie - dva problémy Obnovitelné zdroje energie (OZE) jsou dnes nejprudčeji se rozvíjejícím energetickým oborem. V české republice však zatím bohužel netvoří významný podíl na spotřebě primárních energetických zdrojů. Jistý význam mají pouze velké vodní elektrárny, které však byly vybudovány dříve a slouží v převážné většině již desítky let. Částečný význam má rovněž využití biomasy, ale v podstatě pouze pro lokální vytápění. Ostatní formy využití OZE se pohybují maximálně v řádu desetin procenta v celkovém objemu spotřeby. V blízké budoucnosti se tato situace jistě zlepší. Provoz OZE je již dnes a bude i v budoucnu našim státem významně zvýhodněn jak již bylo popsáno dříve. Největší problémy rozvoje OZE jsou v zásadě dva. Tím hlavním jsou vysoké investiční a zejména pak provozní náklady spojené s výrobou energie z těchto zdrojů. Přesto, že výkupní cena elektřiny z větrných elektráren je 3 Kč/kWh (pro porovnání průměrná cena silové elektřiny je někde kolem 0,8 až 0,9 Kč/kWh), vychází návratnost takové investice zhruba na 12 let. Za tu dobu již bude takové zařízení patrně zcela morálně zastaralé. Podobný problém je i s biomasou. Náklady na pěstování, svoz, sušení, drcení a další manipulaci tento zdroj neúměrně prodražují. Výhodou je, že ceny takto vyrobené energie v čase výrazně neporostou a naopak díky značnému technologickému pokroku v této oblasti lze předpokládat jejich snižování. Tím bude bezesporu docházet ke sbližování nákladů na výrobu energie v klasických a obnovitelných zdrojích energie. Druhá velmi závažná a pro mne dost těžko akceptovatelná překážka rozvoje OZE v České republice je jejich trvalé a účinné blokování ze strany nejrůznějších hnutí a iniciativ. Ironií je, že tato hnutí obyčejně používají přídomek ekologická. Větrné elektrárny jsou blokovány protože ničí ráz krajiny, vodní elektrárny stojí v cestě přirozené migrace ryb, pěstování monokultur jako zdroje biomasy ohrožuje přirozené ekosystémy. V tomto státě se protestuje prakticky proti všemu. Je neuvěřitelné, že naše ekologické iniciativy preferují zdroje energie přesně v obráceném pořadí než by se dalo očekávat. Nepřítelem číslo jedna je přirozeně jaderná energetika, která nezatěžuje životní prostředí prakticky vůbec. Naopak preferovány jsou uhelné elektrárny, které jsou i přes všechny provedená opatření už ze svého principu nejméně ekologickým zdrojem energie. Tuto logiku je obtížné pochopit. Blokování výstavby OZE ze strany ekologických inic iativ však podle našeho názoru ekologii v této zemi škodí. MEZITITULEK: Uznání perspektivnosti, ale s výhradami Celkově lze OZE označit za zdroje velmi perspektivní, které patrně již v dohledné době překonají své dětské nemoci a i v našem státě pak začne jejich mnohem intenzivnější nasazování do provozu. Je však nutno podotknout, že v České republice OZE patrně v dohledné budoucnosti nedosáhnou nasazení, které by výrazně přesahovalo 10% spotřeby primárních energetických zdrojů. Důvodem je nedostatečná kapacita těchto zdrojů v našem státě. Nejvíce patrná je tato situace v případě větrné energie. Vhodných lokalit s přiměřeným počtem větrných hodin ročně je v podstatě jen několik a i po jejich úplném využití nelze očekávat, že podíl výroby elektrické energie v těchto zdrojích přesáhne 6 až 7% z celkové výroby. Navíc se ani naše nejlepší lokality nemohou srovnávat s přímořskými oblastmi s prakticky ideálními větrnými podmínkami. Podobá situace je ve využívání biomasy. Naše klimatické podmínky nebudou nikdy srovnatelné s podmínkami jižněji položených států, ve kterých denní přírůstky zelené hmoty dosahují i násobků naší skutečnosti. Ani rozloha našeho území nedosahuje velikosti, která by dovolovala uvažovat o podílech biomasy na celkové spotřebě primárních zdrojů v řádu větš ím než několik procent. Obnovitelné zdroje energie se tedy v naší zemi budou bezesporu velmi rychle rozvíjet, nicméně nedosáhnou takového poměru aby významně nahradily některý z jiných zdrojů. MEZITITULEK: Jaderná energie viděná jako jediná známá cesta udržitelného rozvoje Jaderná energetika bohužel utržila fatální ránu Černobylskou katastrofou. Hrůza, kterou tato nehoda způsobila je nevyvratitelná jakýmkoli rozumovým argumentem. Přestože v 50. letech minulého století bylo provedeno mnoho stovek povrchových pokusných jaderných výbuchů při kterých uniklo do biosféry zcela jistě řádově více radioaktivity než při černobylské tragédii, a přestože souběh náhod a zejména šlendriánského chování s nedokonalou konstrukcí černobylského reaktoru a absencí ochranného kontejnmentu je patrně neopakovatelný, je skutečností, že přímo atavistický strach z následků této tragédie podvazuje další vývoj jaderné energetiky ve většině vyspělých evropských zemí. Přesto je nutno říci, že jaderná energetika je dosud jedinou známou a technologicky již dnes zcela zvládnutou variantou udržitelného rozvoje v oblasti výroby elektrické energie. Zásoby fosilních paliv budou dříve či později zcela vyčerpány a výroba energie cestou termonukleární fůze není technicky zvládnuta a není jisté zda v dohledné době bude. Obnovitelné zdroje nikdy nezajistí 100% energetických potřeb lidstva. Jediná alternativa tedy je využití energie štěpné reakce s tím, že je nutno vrhnout maximální úsilí do výzkumu technologií na bezodpadovou likvidaci zbytkového paliva. Laická veřejnost ve své většině netuší, že budoucí jaderné elektrárny již nebudou produkovat jaderný odpad ve formě tak jak jsme zvyklí dnes a i množství nízko a středně aktivního odpadu bude podstatně nižší. Další generace reaktorů budou využívat jaderné palivo řádově lépe než ty dnešní. Principiálně horší možnosti regulace jaderných elektráren nebudou problémem, neboť všechny zdroje budou prac ovat v základním režimu a přebytky energie budou využívány pro elektrolytickou výrobu vodíku. Budoucnost energetiky je prostě nad slunce jasnější a postoj větší části Evropy k této otázce je velmi krátkozraký. Naopak státy jako je Jižní Korea, Rusko, Čína a Indie stojí dnes v čele výzkumu nových možností jaderné energetiky. Ve většině Evropy je úmyslně zamlčován fakt, že množství nových reaktorů, které jsou momentálně ve výstavbě je počítán na desítky. My se tváříme, že éra jaderné energetiky již skončila. Tento náš postoj nemůže vést k ničemu jinému než nutnému zaostávání a posléze technologické závislosti na zemích, které jsme dnes zvyklí posměšně nazývat rozvojovými, případně zaostalými. Naše postoje v otázce jaderné energetiky však povedou k tomu, že již brzy budeme zaostalými zeměmi my. MEZITITULEK: Maximalizace nezávislosti - sen nebo alternativa vývoje ? Jak již jsem uvedl na začátku, maximalizace nezávislosti naší země je jednoznačným ústředním motivem aktualizace státní energetické koncepce. Konkrétně to znamená podporovat nezávislost země ve třech oblastech: [*] Za prvé jde obecně o maximalizaci nezávislosti na dovozech primárních energetických zdrojů. Zde říkáme: vytěžme vše co můžeme, podporujme OZE, snižujme energetickou náročnost. To vše nám pomůže udržet hladinu dovozů na přijatelné úrovni. [*] Druhá teze nezávislosti zní: maximalizace nezávislosti na dovozech z nestabilních zemí. Tato v podstatě velmi správná myšlenka má jednu podstatnou vadu - země, které jsme považovali za nestabilní ještě před několika lety se rázem stávají ostrovem stability a naopak. Nicméně zásadní myšlenka této teze říká jasně : lépe je dovážet černé uhlí například z Austrálie, než zemní plyn třeba z Alžírska. [*] Třetí, neméně důležitá teze zní: maximalizace nezávislosti na spolehlivosti dodávek primárních energetických zdrojů. Tím chceme jasně deklarovat, že pro zemi našeho typu je nezbytné vytvářet dostatečné rezervy energetických zdrojů a tím se ubránit závislosti na nejrůznějších spekulantech a krizích. Z toho plyne, že bychom měli jednoznačně preferovat takové primární zdroje energie, které lze nakoupit a skladovat na dlouhou dobu dopředu, takové zdroje jejichž energetická hodnota na jednotku objemu či hmotnosti je pokud možno co největší. Z těchto podmínek jasně vychází jako nejlepší jaderné palivo, jehož zásoby na mnoho let dopředu jsou objemově i finančně velice dobře představitelné. Spotřeba jaderného paliva v našich jaderných elektrárnách se bude při započítání chodu všech šesti našich současných reaktorů počítat na stovky tun ročně. Naproti tomu množství uhlí, potřebné pro výrobu srovnatelného množství energie se počítá na desítky miliónů tun. Shrnutí pojmu maximalizace nezávislosti je tedy toto: Za prvé: preference domácího uhlí, preference obnovitelných zdrojů energie a podpora úspor energie. Za druhé: napojení na takové dodavatele primárních energetických zdrojů, kteří budou z dlouhodobého hlediska zárukou pravidelných a cenově přijatelných dodávek. Za třetí : preference jaderné energetiky jako zdroje s jasně nejlepší možností vytváření strategických zásob paliva. Přes veškerou snahu je nutno si uvědomit, že energetická závislost České republiky v příštích letech nezadržitelně poroste. Dnes prakticky dovážíme pouze ropu a plyn. Elektrická energie je v ČR vyráběna z 97% z vlastních zdrojů včetně vlastního uranu, jehož těžba však u nás skončí v roce 2005. Po ukončení této těžby a po očekávaném poklesu těžby uhlí v příštích 30 letech vzroste dovozní závislost z dnešních vynikajících 35% na očekávaných 60 až 65%. Naší úlohou je tento poměr pokud možno minimalizovat. AUTOR: Ing. Martin Pecina, MBA náměstek ministra, Sekce nerostných surovin, energetiky a hutnictví MPO ČR ZDROJ: TECHNIK