Průmyslová odvětví v zrcadle ekologie
V rámci EU byl připraven komplexní klimatický program \"European Climate Change
Programme\", který definuje soubor opatření, vedoucích k redukci emisí
skleníkových plynů, který se dotýká celé řady sektorů a zdrojů, protože emise
skleníkových plynů jsou generovány napříč ekonomikou (energetika, průmysl,
doprava, zemědělství, rezidenční sektor atd.). Jedním z klíčových elementů
redukce emisí na úrovni EU je obchodování s emisemi skleníkových plynů na
podnikové úrovni, které je nově upraveno směrnicí o obchodování. Podívejme se na
konkrétní situaci v jednotlivých typech průmyslové výroby. MEZITITULEK:
Papírenský průmysl Papírenský průmysl patří mezi energeticky náročná odvětví a
proto se dostal mezi sektory, kde se bude obchodování s emisemi skleníkových
plynů testovat již od roku 2005. I když v počátečním období by nemělo být
problémem dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů o požadovaných 8 % od roku
2008 do roku 2012 oproti základně roku 1990, je nutno se zajímat jednak o
vlastní proces obchodování s emisemi již dnes a trvale pracovat na snižování
energetické náročnosti. Cílem po roce 2012 je snížení emisí skleníkových plynů
až o 70 %! Přes tento aktivní přístup nelze přejít skutečnosti, které vyplynuly
ze studie dopadů uplatnění systému obchodování s emisemi, k němuž má papírenský
průmysl řadu závažných výhrad. Z dosavadních znalostí byla v evropském
papírenském průmyslu zpracována zásadní studie, která ukazuje, že zavedení
obchodování se skleníkovými plyny bude mít v každém případě velmi vážné
podnikatelské důsledky. Dojde ke značnému navýšení cen energií jak z vlastní
výroby, tak nakupovaných. To přinese silné nákladové znevýhodnění papíren v
zemích pod Kjótským protokolem proti USA, které tento protokol nepřijaly.
Celkový kumulativní nákladový dopad obchodování s emisemi skleníkových plynů v
evropském papírenském průmyslu byl vyčíslen na 1,6 miliardy eur. Pro český
papírenský průmysl bude obchodování s emisemi představovat krátkodobě zdroj
příjmu, protože emise CO2 od roku 1990 do roku 2001 poklesly z 1921,5 tisíc t na
1433,9 tisíc t, tedy o 25,4 %. Do značné míry bylo tohoto výsledku dosaženo
vyšším využitím biopaliv, která se do bilance zdroje nezapočítávají - z emisního
hlediska jsou neutrální. Dojde-li k rozvoji nových kapacit, pak tyto nové
kapacity budou muset emisní kvóty nakupovat. Použití obnovitelných zdrojů
energie, kogenerace a energie jaderné v národním měřítku je cestou, jak
dlouhodobě dostát závazkům, plynoucím z Kjótského protokolu. Samzřejmě, to
neomezuje životní nutnost soustavného snižování energetické náročnosti v každé
jednotlivé papírně. MEZITITULEK: Sklářský průmysl Sklářský průmysl se podílí
celkovými emisemi produkovanými v České republice maximálně 2 % . Počet tavicích
agregátů, které tyto emise zásadně ovlivňují nepřekračuje 15. Český sklářský
průmysl je pro nejbližší roky soustředěn na plnění nejen národních složkových
zákonů, ale i k přiblížení se podmínkám, které pro specifikum sklářského
průmyslu předepisují Základní dokument o nejlepších dostupných technikách ve
sklářském průmyslu (BREF) a Zákon o integrované prevenci a integrovaném registru
znečištění. V rámci zmíněného zákona půjde především v našich podmínkách o
snižování emisí prachu, NOx a snížení energetické náročnosti při tavení. U
malokapacitních agregátů se bude nadále prosazovat otop elektrickým proudem.
Perspektivním se jeví mikrovlnné tavení. MEZITITULEK: Ocelářský průmysl
Ocelářský průmysl, zabývající se výrobou a zpracováním surového železa a oceli,
je velkým spotřebitelem primárních energií. Současně ovlivňuje svojí činností,
jako každá výroba, životní prostředí v jednotlivých regionech. Hutníci jsou si
této situace vědomi, a proto byl přijat již v roce 1992 program modernizace a
ekologizace hutní výroby. Od té doby jsou věnovány každoročně vysoké finanční
částky na modernizace stávajícího a výstavbu nového technologického zařízení,
což umožňuje zastavit zastaralé provozy s výrazně negativním dopadem do
životního prostředí (pro osvěžení např. zastavení výroby surového železa v
podniku VÍTKOVICE, a. s.). Navíc jsou investovány každý rok vysoké částky na
vlastní ekologické akce v hutních podnicích - budování čistíren odpadních vod,
odprášení a odsíření řady provozů. Celkem byly vynaloženy od roku 1993 finanční
prostředky ve výši cca 50 miliard korun. Celý program byl financován z vlastních
prostředků hutních organizací. V důsledku provedených opatření při přibližně
stejném objemu výroby oceli v uplynulých deseti letech poklesly emise látek do
ovzduší oproti roku 1993 o 30 - 70 % a obdobně poklesly ukazatelé znečištění vod
a výskyt odpadů . Další snížení především emisí do ovzduší bude vyžadovat značné
finanční prostředky. Současně jako odvětví po celou dobu podniká v prostředí
volné konkurence na tuzemském i zahraničním trhu, kdy j sme zejména v posledních
letech konfrontováni s levnými dovozy hutních výrobků z Asie, Ruska a Ukrajiny,
a svědky opatření na ochranu vnitřního trhu USA. MEZITITULEK: Emise na prodej V
současné době jsme jako odvětví seznamováni se zcela novým prvkem, kterým je
obchodování s emisemi skleníkových plynů, v tomto případě oxidu uhličitého. Jsme
díky spolupráci se zahraničními hutními svazy seznámeni se Směrnicí Evropské
Unie, která celou problematiku řeší. Již dnes můžeme konstatovat na základě v
zahraničí provedených ekonomických analýz dopadů zavedení této Směrnice do
praxe, že se bude jednat o výrazné znevýhodnění našeho oboru a podniků oproti
výše uváděné konkurenci mimo EU. Pro naše podniky může být znevýhodnění ještě
větší tehdy, pokud nedostanou z jakýchkoliv důvodů limity ve výši skutečnosti
roku 1990 snížené o 8 %, jak se předpokládá například v SRN. Ve většině zemí, i
u nás, probíhají rozbory pro přesnější určení dopadů realizace Směrnice od
1.1.2005. Již v současné době se ukazuje, že při řešení této problematiky bude
nutná úzká spolupráce orgánů státní správy a jednotlivých dotčených odvětví. Ze
studií vyplývá, že při nákupu limitů pro vyšší vypouštění CO2 než bude přidělený
limit budou výrazněji postiženy podniky vyrábějící ocel ze surového železa.
Současně ale také (i když méně) budou postiženi výrobci oceli na bázi šrotu,
jehož cena se zvýší v důsledku snížení výroby ocelí ze surového železa a tlaku
na zvýšení výroby na bázi šrotu, a jejich náklady se zvýší také v důsledku
zvýšení cen nakupované elektrické energie. Celkově má podle studií dojít v EU ke
snížení výroby oceli. AUTOR: Ing. Josef Zbořil, člen představenstva Svazu
průmyslu papíru a celulózy AUTOR: Ing. Magda Purkrábková, Asociace sklářského a
keramického průmyslu AUTOR: Ing. Vladimír Toman, člen představenstva, Hutnictví
železa, a. s. ZDROJ: TECHNIK
V rámci EU byl připraven komplexní klimatický program \"European Climate Change Programme\", který definuje soubor opatření, vedoucích k redukci emisí skleníkových plynů, který se dotýká celé řady sektorů a zdrojů, protože emise skleníkových plynů jsou generovány napříč ekonomikou (energetika, průmysl, doprava, zemědělství, rezidenční sektor atd.). Jedním z klíčových elementů redukce emisí na úrovni EU je obchodování s emisemi skleníkových plynů na podnikové úrovni, které je nově upraveno směrnicí o obchodování. Podívejme se na konkrétní situaci v jednotlivých typech průmyslové výroby.
MEZITITULEK: Papírenský průmysl
Papírenský průmysl patří mezi energeticky náročná odvětví a proto se dostal mezi sektory, kde se bude obchodování s emisemi skleníkových plynů testovat již od roku 2005. I když v počátečním období by nemělo být problémem dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů o požadovaných 8 % od roku 2008 do roku 2012 oproti základně roku 1990, je nutno se zajímat jednak o vlastní proces obchodování s emisemi již dnes a trvale pracovat na snižování energetické náročnosti. Cílem po roce 2012 je snížení emisí skleníkových plynů až o 70 %!
Přes tento aktivní přístup nelze přejít skutečnosti, které vyplynuly ze studie dopadů uplatnění systému obchodování s emisemi, k němuž má papírenský průmysl řadu závažných výhrad.
Z dosavadních znalostí byla v evropském papírenském průmyslu zpracována zásadní studie, která ukazuje, že zavedení obchodování se skleníkovými plyny bude mít v každém případě velmi vážné podnikatelské důsledky. Dojde ke značnému navýšení cen energií jak z vlastní výroby, tak nakupovaných. To přinese silné nákladové znevýhodnění papíren v zemích pod Kjótským protokolem proti USA, které tento protokol nepřijaly. Celkový kumulativní nákladový dopad obchodování s emisemi skleníkových plynů v evropském papírenském průmyslu byl vyčíslen na 1,6 miliardy eur.
Pro český papírenský průmysl bude obchodování s emisemi představovat krátkodobě zdroj příjmu, protože emise CO2 od roku 1990 do roku 2001 poklesly z 1921,5 tisíc t na 1433,9 tisíc t, tedy o 25,4 %. Do značné míry bylo tohoto výsledku dosaženo vyšším využitím biopaliv, která se do bilance zdroje nezapočítávají - z emisního hlediska jsou neutrální. Dojde-li k rozvoji nových kapacit, pak tyto nové kapacity budou muset emisní kvóty nakupovat. Použití obnovitelných zdrojů energie, kogenerace a energie jaderné v národním měřítku je cestou, jak dlouhodobě dostát závazkům, plynoucím z Kjótského protokolu. Samzřejmě, to neomezuje životní nutnost soustavného snižování energetické náročnosti v každé jednotlivé papírně.
MEZITITULEK: Sklářský průmysl
Sklářský průmysl se podílí celkovými emisemi produkovanými v České republice maximálně 2 % . Počet tavicích agregátů, které tyto emise zásadně ovlivňují nepřekračuje 15.
Český sklářský průmysl je pro nejbližší roky soustředěn na plnění nejen národních složkových zákonů, ale i k přiblížení se podmínkám, které pro specifikum sklářského průmyslu předepisují Základní dokument o nejlepších dostupných technikách ve sklářském průmyslu (BREF) a Zákon o integrované prevenci a integrovaném registru znečištění. V rámci zmíněného zákona půjde především v našich podmínkách o snižování emisí prachu, NOx a snížení energetické náročnosti při tavení. U malokapacitních agregátů se bude nadále prosazovat otop elektrickým proudem. Perspektivním se jeví mikrovlnné tavení.
MEZITITULEK: Ocelářský průmysl
Ocelářský průmysl, zabývající se výrobou a zpracováním surového železa a oceli, je velkým spotřebitelem primárních energií. Současně ovlivňuje svojí činností, jako každá výroba, životní prostředí v jednotlivých regionech.
Hutníci jsou si této situace vědomi, a proto byl přijat již v roce 1992 program modernizace a ekologizace hutní výroby. Od té doby jsou věnovány každoročně vysoké finanční částky na modernizace stávajícího a výstavbu nového technologického zařízení, což umožňuje zastavit zastaralé provozy s výrazně negativním dopadem do životního prostředí (pro osvěžení např. zastavení výroby surového železa v podniku VÍTKOVICE, a. s.). Navíc jsou investovány každý rok vysoké částky na vlastní ekologické akce v hutních podnicích - budování čistíren odpadních vod, odprášení a odsíření řady provozů. Celkem byly vynaloženy od roku 1993 finanční prostředky ve výši cca 50 miliard korun. Celý program byl financován z vlastních prostředků hutních organizací. V důsledku provedených opatření při přibližně stejném objemu výroby oceli v uplynulých deseti letech poklesly emise látek do ovzduší oproti roku 1993 o 30 - 70 % a obdobně poklesly ukazatelé znečištění vod a výskyt odpadů . Další snížení především emisí do ovzduší bude vyžadovat značné finanční prostředky. Současně jako odvětví po celou dobu podniká v prostředí volné konkurence na tuzemském i zahraničním trhu, kdy j sme zejména v posledních letech konfrontováni s levnými dovozy hutních výrobků z Asie, Ruska a Ukrajiny, a svědky opatření na ochranu vnitřního trhu USA.
MEZITITULEK: Emise na prodej
V současné době jsme jako odvětví seznamováni se zcela novým prvkem, kterým je obchodování s emisemi skleníkových plynů, v tomto případě oxidu uhličitého. Jsme díky spolupráci se zahraničními hutními svazy seznámeni se Směrnicí Evropské Unie, která celou problematiku řeší. Již dnes můžeme konstatovat na základě v zahraničí provedených ekonomických analýz dopadů zavedení této Směrnice do praxe, že se bude jednat o výrazné znevýhodnění našeho oboru a podniků oproti výše uváděné konkurenci mimo EU. Pro naše podniky může být znevýhodnění ještě větší tehdy, pokud nedostanou z jakýchkoliv důvodů limity ve výši skutečnosti roku 1990 snížené o 8 %, jak se předpokládá například v SRN.
Ve většině zemí, i u nás, probíhají rozbory pro přesnější určení dopadů realizace Směrnice od 1.1.2005. Již v současné době se ukazuje, že při řešení této problematiky bude nutná úzká spolupráce orgánů státní správy a jednotlivých dotčených odvětví. Ze studií vyplývá, že při nákupu limitů pro vyšší vypouštění CO2 než bude přidělený limit budou výrazněji postiženy podniky vyrábějící ocel ze surového železa. Současně ale také (i když méně) budou postiženi výrobci oceli na bázi šrotu, jehož cena se zvýší v důsledku snížení výroby ocelí ze surového železa a tlaku na zvýšení výroby na bázi šrotu, a jejich náklady se zvýší také v důsledku zvýšení cen nakupované elektrické energie. Celkově má podle studií dojít v EU ke snížení výroby oceli.
AUTOR: Ing. Josef Zbořil,
člen představenstva Svazu průmyslu papíru a celulózy
AUTOR: Ing. Magda Purkrábková,
Asociace sklářského a keramického průmyslu
AUTOR: Ing. Vladimír Toman,
člen představenstva, Hutnictví železa, a. s.
ZDROJ: TECHNIK
Sdílet článek na sociálních sítích