VEŘEJNÉ DISKUSE O VELKÝCH PROJEKTECH MUSÍ MÍT PRAVIDLA

Možnostmi účasti veřejnosti na rozhodování o velkých infrastrukturních projektech se zabýval zářijový seminář, který byl připraven horní komorou Parlamentu ČR za odborné podpory Ministerstva bydlení, územního plánování a životního prostředí Nizozemského království a Ministerstva životního prostředí ČR. Seminář se uskutečnil z iniciativy Mgr. Jiřího Brýdla, předsedy Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu, a ve Valdštejnském paláci v Praze se jej aktivně zúčastnili představitelé řady místních samospráv i občanských sdružení v naší zemi. MEZITITULEK: ČESKÝ HANDICAP Určitým handicapem české praxe je, že veřejnost se intenzívněji začne zajímat o velké infrastrukturní projekty až ve chvíli, kdy jsou již připraveny k realizaci. Daleko menší pozornost však obyvatelé měst a obcí, ale i občanská sdružení a ekologické organizace zatím ještě obvykle věnují územnímu plánování - a vůbec přípravě základních koncepčních materiálů, od nichž se pak odvíjejí už konkrétní projekty. Přitom právě v této prvotní fázi lze rozhodnout, zda v dané oblasti mají vůbec být uskutečněny nějaké zásadní projekty - a pokud ano, pak jakého druhu a v jakém rozsahu. Na semináři to mj. uvedl RNDr. Libor Ambrozek, ministr životního prostředí ČR. V okamžiku, kdy je již schválen příslušný územní plán, lze totiž těžko zabránit tomu, aby v souladu s ním na daném místě byla připravována například výstavba hypermarketu, průmyslového podniku či silnice. Ministr zároveň podotkl, že žádný ani sebedokonalejší zákon nemůže vyřešit spory, které se často vedou mezi částí veřejnosti a různými občanskými sdruženími na straně jedné a zadavateli a zpracovateli velkých infrastrukturních projektů na straně druhé, pokud mezi nimi nebude existovat ochota naslouchat i argumentům druhé strany a ne je apriorně zavrhovat. MEZITITULEK: PŘÍPAD DÁLNICE A4 Na semináři zazněly zkušenosti z toho, jak se některé velké infrastrukturní projekty prosazovaly v Nizozemsku. Například o desetikilometrovém úseku dálnice A4 v provincii Jižní Holandsko u města Delft se diskutovalo ve veřejnosti plných 35 let, ačkoliv by oblasti přinesla nepopiratelný hospodářský rozvoj. V Nizozemsku, kde je po Bangladéši největší hustota obyvatel, jsou však mimořádně citliví na každý zabraný hektar zeleně a ochránci životního prostředí nebyli přístupni ani variantě, podle níž by se tento úsek dálnice vedl pod zemí. Marnix Norder, radní provincie zodpovědný za dopravu, v té souvislosti zdůraznil, že nejen v jeho zemi jsou dnes velmi sebevědomí občané, kteří zejména díky internetu nemají problémy s vyhledáváním potřebných informací. Jsou proto i dobře zasvěceni do všech infrastrukturních projektů, jež se dotýkají jejich života, a mohou k nim velmi odpovědně diskutovat. Radní Norder proto internet považuje za výhodu při vedení diskuse s veřejností a tvrdí, že státní úřady, radnice i další subjekty musí neustále průběžně o všech projektech tohoto druhu zveřejňovat a doplňovat veškeré nové informace, aby nic nebylo řešeno za zády občanů. \"Nesmí ovšem dojít k tomu, že názory lidí jsou sice zaregistrovány, ale nevyslyšeny,\" podotýká nizozemský radní. Za neobyčejně důležitou v té souvislosti označuje zásadu, že musí být stanoven termín, do kdy se veřejná diskuse povede a do kdy se stanoviska obyvatel a jejich občanských sdružení do projektu promítnou. Této zásady se nyní přidrželi i v Defltu v kauze dálnice A4. Všichni, kdo měli k dálnici co říci - od expertů na dopravu přes ekology, farmáře, občanská sdružení až po například zástupce bytových družstev - dostali prostor k tomu, aby vyjádřili svůj názor na budoucnost oblasti a vedení trasy dálnice. Uskutečnila se k tomu i veřejná setkání s občany. Všichni obdrželi podrobně zpracovaná stanoviska jednotlivých protistran a pro každého se hledal přijatelný kompromis. Ten byl formulován v závěrečném prohlášení nazvaném Využití příležitostí, překonání zábran pro rozvoj Delftu a Schiedamu (obě tato města se nacházejí na obou koncích uvažovaného úseku dálnice). Ačkoliv ani dnes ještě není zcela jisté, zda úsek dálnice A4 bude postaven, pro další vyjednávací proces jsou již zřejmá některá východiska. Například že v tomto úseku by dálnice byla zčásti vedena pod zemí, že na povrchu podzemní části by se postavilo sportovní zařízení a park, že celá oblast Centrálního Deflandu by dostala statut veřejného parku s vysokým stupněm ochrany hodnotné zemědělské krajiny apod. MEZITITULEK: OBNOVA CENTRA DELFTU Podobně na semináři hovořil Rik Grashoff, radní města Delft, když rozebíral přípravu obnovy centra tohoto téměř stotisícového historického města, mj. známého svou modrou keramikou. Centrum Delftu opouštěli lidé, jimž se nelíbilo bydlení ve zchátralých starých domech, a zůstaly tam i už nefunkční někdejší městské plynárny a některé další zpustošené průmyslové objekty. Obyvatelům města bylo nutné předložit nový velkorysý projekt, jak střed města znovu oživit. První plány na revitalizaci centra vznikaly již v roce 1985 - a ač se teprve loni vydalo stavební povolení a přikročilo se k nové výstavbě, radní Grashoff dobu 17 let od přípravy k zahájení realizace nepovažuje v nizozemských podmínkách za nikterak dlouhou. Radní připomněl čtyři postupné fáze, z nichž každá musí být časově vymezena, aby se mohlo přejít k další. Jsou to: Informace. Lidé musí být o záměru vedení města dobře informováni. Nejhorší diskuse se vedou o plánech, o nichž veřejnost má jen kusé, povrchní informace. Informační setkání. Představitelé města se setkávají s občany na veřejných setkáních, diskutují s nimi o záměrech na přestavbu centra a lidé jsou zváni i na jednání rady města, která projednává další postup. Konzultace. Všichni, kdo mají zájem, se mohou účastnit konzultací s architekty a dalšími odborníky i odpovědnými úředníky města, během nichž se do projektu zapracovávají vznesené připomínky a náměty ze strany veřejnosti, občanských sdružení a jednotlivců. Koprodukce. Dopracované projekty se probírají zejména formou workshopů a dále se upřesňují do podoby definitivního plánu. I v této fázi jsou přítomni zástupci veřejnosti. Rik Grashoff zdůraznil, že pro tento proces je třeba předem vytvořit pevná pravidla, která musí vydat orgán, jenž bude výsledně s definitivní platností o celém projektu rozhodovat. V případě přestavby centra Delftu šlo o radu města. Podle Rika Grashoffa je také nutné, aby město ve čtvrté fázi mělo při jednání o projektu stálé partnery, zastupující veřejnost. \"Stálí partneři jsou dobře informováni a mohou se k projektu zasvěceně vyjadřovat. Pokud by mezi zástupci veřejnosti naopak byla velká fluktuace, mohlo by na každém následném jednání docházet ke zpochybňování již dříve přijatých dohod,\" vysvětluje radní. V každé fázi však podle něho lidé musí být zpětně informováni o všech rozhodnutích, k nimž se během ní dospělo. Tento úkol může být svěřen regionálním médiím, ale vzít jej do svých rukou může i místní správa. \"Zásadní však je, že každá fáze musí být dopředu časově omezena a všichni účastníci musí mít na zřeteli, že diskuse se vede za účelem rozhodnutí, a nikoliv pro d iskusi samotnou,\" dodal Rik Grashoff. AUTOR: IVAN RYŠAVÝ NĚKTERÉ ZÁSADY PRO KOMUNIKACIS VEŘEJNOSTÍ O VELKÝCH PROJEKTECHUPLATŇOVANÉ V NIZOZEMSKU Předem stanovit pevná pravidla pro komunikaci s veřejností; vydat je musí orgán, který definitivně rozhodne o osudu projektu. Včas, podrobně a průběžně informovat veřejnost o záměru projektu i o jeho podrobnostech. Dopředu časově ohraničit délku trvání veřejné diskuse. Ze všech setkání s občany, workshopů apod. pořizovat záznamy, včetně případných závěrů, k nimž se dospělo, a ihned je zveřejňovat, nejlépe na internetu. V konečných fázích úpravy projektů diskutovat se stálými partnery, zastupujícími obyvatelstvo. Veškeré diskuse o projektu vést s tím,že mají dospět ke konkrétnímu rozhodnutí. ZDROJ: MODERNÍ OBEC