Norský přílivový mlýn dodává první elektřinu

Obyvatelé Hammerfestu, nejsevernějšího města na světě, poznali v 19. století jako jedni z prvních v Norsku dobrodiní elektrické energie. A průkopníky jsou i nyní: Vytápění a osvětlení jejich domů teď zčásti zajišťuje obří vodní mlýn, základ první podmořské elektrárny světa, která dodává elektřinu do veřejné rozvodné sítě. AUTOR: Bořivoj Nový Obyčejná kalkulačka napájená denním světlem dokazuje, že využití sluneční energie prostřednictvím solárních článků dávno přestalo být exotickou a drahou aplikací vhodnou jen pro kosmické projekty. Mnohem bližší kosmické těleso, Měsíc, produkuje jiný typ obdobně čisté energie, když svou gravitací v pravidelném rytmu přílivů a odlivů uvádí do pohybu obrovské masy vod. Tato stále dostupná energie se však ztrácí bez užitku - až na pár výjimek, k nimž patří vesměs experimentální přílivové elektrárny ve Francii, Kanadě a v Rusku. Všechny ovšem mají jedno společné - vyžadují stavbu mohutných přehrad, které při přílivu shromažďují vodu v umělých nádržích. Vesměs tak narušují přirozené vodní poměry řek a pobřežních oblastí. Platí to také pro největší dílo tohoto typu na světě, francouzskou přílivovou elektrárnu La Rance o výkonu 240 MW. Úspěšně dodává elektřinu do sítě od 60. let, ale majitel Electricité de France bere ohledy na protesty ekologů a nepočítá se stavbou obdobných děl, byť jsou pro ně v zemi příznivé přírodní podmínky. Obdobná situace je na druhé straně Atlantiku, v kanadském zálivu Fundy v Novém Skotsku, který má jeden z největších rozdílů hladin při přílivu a odlivu na světě - dosahuje dvanácti metrů. Společnost Nova Scotia Power tam v roce 1984 postavila jedinou severoamerickou přílivovou elektrárnu Annapolis Royal o výkonu 20 MW. Obdobné projekty však přes výhodné přírodní podmínky v zátoce neplánuje a věnuje se větrné energii. MEZITITULEK: Tichá a neviditelná Světovou jedničkou ve využití přílivové energie se právě stalo Norsko, když uvedlo do provozu první komerční přílivovou elektrárnu na světě. Na dálném skandinávském severu dodává elektřinu do rozvodné sítě u městečka Hammerfest. Jeho poloha připadá energetikům ideální, neboť v blízkém průlivu Kvalsund oboustranně protéká stabilní vodní proud, místo je dobře dostupné námořními plavidly, vede přes ně nízko- a vysokonapěťové vedení a v blízkosti se nachází letiště. Jedinečnost díla, na rozdíl od projektů v ústích řek či mořských zálivech, které podle ekologů hyzdí a poškozují krajinu, spočívá v tom, že vůbec není vidět. Spočívá na mořském dně, nebrání v plavbě, není slyšet, ani pohled z blízkého mostu (viz foto) nenasvědčuje, že by vůbec existovalo. Generátor na mořském dně, vodní obdoba větrné elektrárny, má výkon 300 kW. Ročně by měl vyrábět 700 MWh, což stačí pro pokrytí potřeb tří desítek energeticky náročných norských domů. \"Za rok jsme se naučili dost na to, abychom mohli stavět druhou generaci vodních turbín,\" řekl týdeníku New Scientist Bjorn Bekken, manažer projektu z elektrárenské společnosti Hammerfest Stroem podporované petrolejářským koncernem Statoil. \"Věřím, že do pěti let budou existovat podmořské energetické farmy.\" Výjimečnost norského díla spočívá v tom, že jako jediné zásobuje rozvodnou síť - na rozdíl od obdobných experimentů s využitím přílivových a odlivových proudů při březích Austrálie a Velké Británie. Pokud se osvědčí, a výrobce o tom nepochybuje, už v příštím roce mají v norském průlivu pracovat dvě desítky generátorů pokrývající spotřebu tisíce domácností. Právě na možnosti hromadné výroby vodních generátorů závisí ekonomická budoucnost využití přílivové energie, která nyní vychází podstatně dráž než u využití energie větru. Jak proudění vody, tak vzduchu se přitom využívá velmi podobnými stroji. MEZITITULEK: Stálý výkon, jen ta cena... Základ vodního generátoru tvoří mohutný rotor o průměru deseti metrů otáčející se pod tlakem proudící vody, který pohání elektrický generátor. Konstrukce spočívá na vrcholu ocelové struktury zakotvené do mořského dna. Pokud elektrárenská společnost u pobřeží průlivu Kvalsundet instaluje dvě desítky generátorů, měla by začít výroba i pro světový trh. Podle odhadů Evropské komise by mořské proudy jen kolem britských ostrovů mohly dodávat 48 terawatthodin (tera = bilión, 1012) elektřiny ročně. Komise našla u pobřeží Evropy celkem 106 míst vhodných pro stavbu přílivových elektráren, z nichž 42 náleží k Velké Británii - nacházejí se u západního Skotska, Orknejí, Shetlandských ostrovů a v oblasti Lamanšského průlivu. Přílivová energie má oproti jiným obnovitelným energetickým zdrojům jednu značnou přednost. Na rozdíl od energie větru či slunce s jejich denními a sezónními výkyvy funguje takřka průběžně po celých 24 hodin a bez ohledu na počasí. Plynulý dvanáctihodinový příliv v jednom směru je po krátké přestávce nahrazen obdobně plynulým odlivem. Energie vodních mas tedy může pokrývat energetickou spotřebu při základním zatížení, tedy v době, kdy má region minimální spotřebu, kterou dosud zpravidla pokrývají uhelné nebo jaderné elektrárny. Norská společnost Hammerfest Stroem ve spojení se švýcarsko-švédským energetickým koncernem ABB sází na hromadnou výrobu podmořských přílivových elektráren, která má náklady na jednotku vyrobené energie dostat na úroveň elektřiny získávané z větrných zdrojů. Právě cena je totiž hlavní nedostatek přílivové energie - odborníci odhadují, že vychází trojnásobná oproti elektřině vyráběné v norských vodních elektrárnách. [*] Autor je spolupracovníkem redakce info Kvalsund, kraj první podmořské elektrárny V oblasti žije 1088 obyvatel, kteří ročně spotřebují kolem 21 GWh elektrické energie. Průliv Kvalsundet měří v nejužším místě 400 metrů a průměrná rychlost proudu v něm dosahuje 1,8 m/s, nejvyšší 2,5 m/s. Největší hloubka průlivu kolem 50 metrů umožňuje plavbu lodím s ponorem do 19 metrů. V oblasti se hojně vyskytují ryby, mořští savci jako tuleni a velryby a mořští ptáci. Rotorová hlava se třemi lopatkami z kompozitních materiálů o průměru celkem 20 metrů má hmotnost 54 tun. Spočívá na konstrukci z ocelových tubusů vysoké 20 metrů. Hmotnost celé struktury na mořském dně činí 200 tun. Náklady na stavbu prvního generátoru dosáhly zhruba deseti miliónů dolarů, kompletní elektrárna s dvaceti vodními turbínami o výkonu po 300 kW má stát desetinásobek. Po dokončení v příštím roce bude zásobovat elektřinou až tisíc domácností. ZDROJ: Zdraví