Jak zajistit veřejný zájem

Nejen v České republice, ale i v dalších evropských zemích se diskutuje o návrzích omezit možnosti  ekologických  iniciativ blokovat projednávání výstavby dálnic, železnic a jiných liniových staveb. Nejde přitom o střetnutí betonové lobby s ekoteroristy, jak bývá uváděno v médiích.
Pohled pod povrch odhalí mnohem závažnější střetnutí a s ohledem na výsledky lokálních referend o umístění meziskladu jaderného paliva vede k nutnosti detailně se tímto problémem zabývat.
Zkušenosti vyspělých evropských zemí ukazují, že přístup, který preferuje některou ze stran sporu, vede k fatálním škodám. Typickou zemí, kde zvítězila nutnost budovat dokonalou dálniční a silniční síť, je Belgie, kde se prakticky z kteréhokoliv místa dostanete po několika kilometrech k napojení na dálniční síť.
Důsledkem je nejen obrovská část plochy území zabraná ke komunikačním účelům, ale především totální neprůjezdnost center a pravidelné zácpy ve městech. Logicky z toho můžeme dovodit, že vybudování absolutní kapacity silniční sítě naráží na své limity.
Opačným extrémem je Itálie, kde se v letech 1975 až 2001 nepostavil žádný významný veřejný projekt. Je to důsledek přehnaného a ideologického důrazu na péči o  životní   prostředí  . Toto pojetí je rovněž chybné a je-li dovedeno do extrémů, deformuje možnost nalezení kompromisu. Důsledky se projevily až po třiceti letech a staly se břemenem na krku italského průmyslového růstu.
Po tuto dobu probíhala tichá a nenápadná eroze potenciálu země a teprve krize (dopravní, hospodářská, energetická) vede politiky a veřejnost k přehodnocení dosavadního pojetí.
Pokud chceme takto zásadní problém řešit, musíme nejdříve hledat odpovědi na základní otázky. Existují vůbec strategická infrastrukturní zařízení prvořadého národního významu? Existuje nějaký rozpor mezi centrálním a místním zájmem? Může jen jeden článek řetězu ohrozit realizaci celé investice?
Je únosné přijmout právo stoupenců místních zájmů vetovat uskutečnění akce prvořadého významu? A jak zabezpečit, aby za národní zájem nebyl označen jakýkoliv projekt, jehož přejmenováním na strategický uspoří investor tím, že nesplní oprávněné požadavky  životního   prostředí  , místních úřadů, obyvatel či jiných zájmů?
Italskou odpovědí na výše uvedené otázky je takzvaný cílový zákon. V zásadě definuje dvě podstatné etapy.Vytváří specifický institut, pod nějž spadají všechna strategická infrastrukturní zařízení prvořadého národního zájmu a definuje pravidla pro každoroční zajištění jednotlivých projektů.
Všechny tyto projekty vyjímá z uplatnění běžných právních pravidel a vytváří zvláštní režim, který zahrnuje všechny právní prvky, ale umožňuje efektivní realizaci v reálném čase. Toto je zajištěno především přesunem pravomocí na vyšší úroveň.
Dosavadní zkušenosti České republiky s veřejnými projekty národního významu opravňují k zahájení diskuse na toto téma. Výsledkem však nemůže být jednoduché a neprojednané řešení, které ubere části veřejnosti jejich práva. Stejně nepřijatelné je řešení, které několika jednotlivcům umožní nekonečně protahovat uskutečnění potřebných projektů.
Příkladů jako obchvat Plzně najdeme bohužel dostatek.
Autor je poslancem za ČSSD

ZDROJ: HN