Pranostiky

13. prosince (Lucie)

Když přijde svatá Lucie, najde tu už zimu.

Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len.

Svatá Lucie ukazuje svou moc, neb nám dává nejdelší noc.

Svatá Lucie noci upije (a dne nepřidá).

Jaké jsou dni od sv. Lucie do Božího narození, takové jsou též měsíce příštího roku.

Svatá Lucie je královna noci.

Svatá Lucie noci upije, dne přidá, co slepice zívá.

Lucie v dějinách

Svatá Lucie je jednou z mála opravdu historicky doložených žen, které zemřely pro svou víru mučednickou smrtí.
Luciina existence je historicky doložena přinejmenším od té doby, co se opět našla Luciina katakomba a hrob v Syrakusách. Životopis je však zcela překryt četnými legendami, které snad obsahují pravdivé jádro. Lucie přišla na svět kolem roku 286 v Syrakusách (Siracusa). Už jako dítě složila slib věčné čistoty, avšak nikomu o tomto rozhodnutí nevyprávěla. Když vyrostla v mladou dívku, chtěla ji její matka Eutychie vdát za váženého pohanského mladíka. Lucii se podařilo zásnuby oddálit a neustále prosila Boha, aby ji zachránil od manželství. Mezitím její matka těžce onemocněla. Lucie ji přemluvila, aby se vydala ke hrobu Agáty v Catanii. Matka tam skutečně nabyla ztraceného zdraví. Byla tak šťastna, že slíbila Lucii splnit jakékoli její přání. Ta měla jenom jedno, aby nadále směla vést zdrženlivý a panenský život. S tím ovšem nechtěl souhlasit její ženich. Hluboce uražen a zraněn ve své pýše okamžitě mladou křesťanku udal u místodržícího císaře Diokletiana. Dívka byla zatčena a krutě mučena. Když zůstala i potom neoblomná, vymyslel si místodržící zvláště záludný trest: nařídil zavřít dívku do nevěstince a nechal ji tam k větší potupě odvézt vozem taženým volským potahem. Avšak tu se stal zázrak. Nikdo, voli ani jim pomáhající vojáci, s vozem nehnul. Rozzuřený místodržící již nevěděl, co dělat, a tak nechal polévat dívku vařícím olejem. Avšak Lucie opět zůstala nezraněna. Až pak přišel kat, který již nezaváhal a vrazil Lucii dýku do hrdla. Stalo se tak 13. prosince roku 304.
Podle jiné verze měla být Lucie za císaře Diokleciána kvůli svému křesťanskému vyznání upálena, ale plameny se jí vyhnuly, protože jí nechtěly ublížit. Aby kat mohl vykonat rozsudek, musel použít meč. Proto bývá její postava oblečena v bílých šatech přepásaných červeným pásem symbolizujícím krev.

Její jméno pochází z latinského lux, což znamená světlo. Zpívá a dává naději, že po tmě se k nám vrátí světlo. Jméno Lucie je tedy plné světla. Však také ve Švédsku se svátku sv. Lucie říká Svátek světel; je písemně doložen již roku 1780. U nás pochází první písemná zmínka o luckách z roku 1804 od známého Jana Jakuba Ryby, autora slavné České mše vánoční.

Když přijde svatá Lucie, najde tu už zimu.
Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len.
Svatá Lucie ukazuje svou moc, neb nám dává nejdelší noc.
Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.
V dobách, kdy platil juliánský kalendář, slavila Lucie svůj svátek až 23. prosince, kdy noci už skutečně ubývalo. Změna nastala když papež Řehoř roku 1582 reformoval kalendář, ubral 10 dní, takže svátek Lucie připadl do blízkosti slunovratu a těsně předcházel vánoce, což naše předky ponouklo k oněm průpovídkám a vůbec k všelijakým magickým úkonům právě na Lucii, která se tak stala další kolední postavou českého adventu.
Čas od svaté Lucie po Tři krále černou zimou nazýváme.
Černou zimou nazývali naši předkové dobu předlouhých až šestnáct hodin trvajících nocí a povětšinou kalných a pošmourných dnů. Jde o období od svátku Lucie (13. prosince) až do Tří králů (6. ledna). Pojmenování černá zima je nejčastěji odvozováno také od vlády noci v období kolem zimního slunovratu a převahy mlhavých dnů.
Svatá Lucie je královna noci.
Svatá Lucie noci upije, dne přidá, co slepice zívá.
Jaké jsou dni od sv. Lucie do Božího narození, takové jsou též měsíce příštího roku.(12 dní - 12 měsíců)
Tato pranostika věští počasí příštího roku. Od svátku sv. Lucie zbývá 12 dní do Vánoc; den určuje charakter počasí v odpovídajícím měsíci příštího roku. Podobně tucet dnů Vánocemi a Třemi králi určuje vlhkost jednotlivých měsíců příštího roku.

Je ochranitelkou proti čarodějníkům. Od svátku Lucie až do božího narození dávají hospodyně kravám kousek těsta, smíchaného s kořením, aby nad nimi neměly moc čarodějnice. Lucie, pokládaná v pověrách za neforemnou postavu, chodila jako bíle oděná ženská - a to kdykoliv od předvečera Lucie až do Vánoc. Měla velkou moc.
Roku 1629 byly obviněny dvě ženy ve Stříbrnicích že využily hadačku, aby bohaté selce na svatou Lucii obsypala její dům hlínou z hrobu, kostmi od šibenice a tak aby neměla žádného štěstí na dobytku koňském či jinším.
Lucie patří po staletí k velice uznávaným světicím a je patronkou velmi pestré skupiny profesí a řemesel. Za svou si ji vzaly nejen kající se nevěstky, ale i sedláci, skláři, sedláři, krejčí, švadleny, tkalci, nožíři, kočí, písaři, notáři, poduškáři, pedelové, vrátní, v Anglii spisovatelé, advokáti, služky a podomní obchodníci. Lidé se u ní také dovolávají pomoci proti očním nemocem, bolestem v krku, infekcím, krvácení a úplavici. Švadleny aby si trochu odpočinuly, nesměly v tento den příst ani prát.

Už v byzantské době se tyčil nad hrobem mučednice kostel, který je ještě dnes zachován, avšak doznal již mnoha proměn. Chrám sv. Lucie leží v Novém Městě Syrakus. Od kostela se dá vejít do raně křesťanských katakomb, kde malba od Michelangela Merisiho Caravaggia ukazuje Pohřeb sv. Lucie.
Slavná píseň Santa Lucia jasně ukazuje velkou popularitu této světice. Hlavně v Itálii zná každé dítě text i melodii tohoto hymnu a lidé si ji připomínají mnoha zvyky, jako je světelný průvod a lidové slavnosti.
Také mnozí spisovatelé a básníci se nechali Lucií inspirovat. Několik příkladů znázornění v umění lze vidět na mozaikách u sv. Apolináře Nového v Ravenně (6. století). Pietro Lorenzetti namaloval Lucii ve 14. století (Florencie, S. Lucia dalle Rovinate). Malba od Tiepola v kostele sv. Apoštolů v Benátkách (kolem 1748) ukazuje Lucii při posledním svatém přijímání.

Svátek svaté Lucie patří dodnes k nejživějším tradicím ve Švédsku. V roce 1927 vyhlásil jeden stockholmský časopis soutěž o volbu Lucie. Dívku, která zvítězila, korunovali Lucií a v průvodu byla provázena družičkami a chlapci - nosiči hvězd. Tím se oslava Lucií rozšířila po celém Švédsku. Lucie dnes přichází dokonce i do nemocnic. Lucie, které obcházejí v severských zemích, mají na hlavě korunu se svíčkami, jako předzvěst konce nejtemnějšího období roku. Lucie zpívá a dává naději, že po tmě se k nám vrátí světlo. Lucie ve Švédsku přináší světlo, v Čechách čistotu - což není v přeneseném významu zase tak velká odlišnost. Velmi krásný zvyk je provozován v hornobavorském městě Fürstenfeldbrucku. Říká se mu plavení světel. Mladí z města zhotovují ještě před 13. prosincem malé napodobeniny veřejných budov a obytných domů, děti a mládež polepují okna barevnými průsvitnými papíry, aby mohlo později prosvítat světlo svíček z nitra domků. Odpoledne o svátku sv. Lucie se chlapci shromáždí a jdou pak společně se svými rozsvícenými domečky ke kostelu sv. Magdaleny, kde jsou stavbičky požehnány. Pak posadí děti své domečky na hladinu řeky Amper, po níž pak rozsvícené stavbičky pomalu odplouvají. Tento zvyk vznikl při záplavě v 18. století, při níž se zdejší domy ocitly pod vodou a obyvatelé slíbili, že budou každoročně výše uvedený zvyk ke cti sv. Lucie zachovávat.
Různorodost lidových zvyků v českých zemích dokládá obchůzková postava s Luciiným jménem. Někde s ní chodíval po vsi, chalupu od chalupy průvod masek, který dívka, převlečená za svatou Lucii, vedla. V průvodu byly typické postavy - družičky, kněz, poustevník, kominík, řezník, dráteník, krajánek a cikánská rodina. Jinde Lucie chodívala sama a vystupovala jako tajemná mlčenlivá bytost, bíle zahalená, maskovaná ve tváři a tím ztělesňovala strach a hrůzu. Někde měla ještě dlouhý nos či nůž, kterým strašila děti a hrozila, že jim rozpáře břicho. Neklepala na okno jako sv. Barbora, ale přicházela znenadání. Na jiných místech se Lucie ale vyvinula do veselejší podoby, obcházela vesnici převlečená za starou hrbatou ženu s obličejem zakrytým maskou a vařečkou škádlila mládež.
Třeba na Přerovsku prý Lucky byly záležitosti rozverných mládenců. Protože svatá Lucie bdí nad domácností, maskovaní mládenci přišli do stavení a dívali se, zda už se hospodyně chystá na svátky, jestli již začala s předvánočním úklidem. Lucie v jejich podání nosila s sebou peroutku nebo koště a vymetala všechny rohy, zda v nich nejsou pavučiny. (No pánové, to se vám líbí, že?!)

Dříve byla se dnem sv. Lucie spojena i řada magických praktik. Vesničané věřili, že o tomto dni se scházejí čarodějnice, aby kuly pikle a škodily dobrým křesťanům. Svatá Lucie byla považována za mocnou ochranitelku před jejich kouzly a čarami. Nejnavštěvovanějším místem čarodějnických setkání o sv. Lucii v zemích Koruny české býval prý vrch Radhošť, který byl odpradávna opředen mnoha pověstmi.

Svatá Lucie je také ostrov sopečného původu v souostroví Malé Antily v Karibském moři. Hotový ráj pro turisty - ostrov nabízí prvotřídní hotely a dobrou silniční síť umožňující návštěvníkům poznat přírodní bohatství ostrova a jeho krásy. Svahy hor a rozeklanou, říčními údolími zbrázděnou sopečnou pahorkatinu pokrývá deštný les s bohatou tropickou vegetací plnou pestrobarevných ptáků a divokých orchidejí.