Panelové domy jsou olepovány kontaktní izolační vrstvou, aniž by byly předem sanovány. Dochází tak k zakrývání chátrajících stavebních konstrukcí, jejichž stav je problematický.
Sanovat, nebo zateplovat?
Montážní firmy nedodržují technologické postupy certifikátů kontaktních zateplovacích systémů (VKZS) a držitelé certifikátů tento stav trpí. Tím, že se paneláky oblepují s již předimenzovanými izolačními deskami polystyrenu nebo minerálních vláken o tloušťce více než 100 mm na nespecifikovaných lepicích vrstvách, doživotně zakrytých tenkovrstvou omítkou a tmely, dochází k výskytu řady negativních účinků. Jednak je trvale zakryt chátrající povrch domu, který se nedá ani opravovat, ani udržovat. Interiérová vlhkost zůstává pod izolací, čímž zhoršuje difúzní a tepelný odpor. Ptáci rozklovávají izolant, kondenzát zamrzá na tenkovrstvé omítce a je příčinou obrůstání paneláků řasami a plísněmi. Nekontrolovatelný stav pod takovou izolací neumožňuje včas zjišťovat vady. Stav chátrajících, nesanovaných domů se považuje za výchozí pro energetický audit. Konečné vyhodnocení pak vychází z rozdílu výchozího stavu a nového stavu po zateplení. Tím dochází k závažnému zkreslení skutečnosti a neoprávněnému přisuzová ní úspor zateplování. Je prokázáno, že často stačí provést jen sanaci zateplované stavby tak, aby se zamezilo vstupu vlhkosti do konstrukce, opravila se okna a provedla se běžná údržba. Většina panelových domů má ucházející tepelný odpor a jejich problém spočívá právě v neprováděné údržbě. Kdyby energetičtí auditoři provedli audit až po záchovných údržbách staveb, zjistili by, že některé domy nebude nutno zateplovat vůbec. Uvedené skutečnosti jsou známé, nejsou však brány vážně, a proto přibývá a bude přibývat problémů se zalepenými domy - zelenajícími paneláky, ve kterých sídlí datli pod. Na jedné straně máme snahu šetřit energií, na druhé straně vznikají rizika nekontrolovatelných staveb pod nalepenou izolací, množství minerálního vlákna, jehož vlastnosti při vyšší koncentraci jsou stejné jako u azbestu a nerecyklovatelného polystyrenu. Uváděný stav ve svém důsledku vede k výskytu mnoha milionů kubíků směsných stavebních organických odpadů, jejichž likvidace vyvolá ekologickou pohromu. Přitom původci těchto odpadů nebudou mít k účasti na jejich likvidaci nebo recyklaci žádnou zákonnou povinnost, a tak se termoizolační obaly stávají časovanou ekologickou bombou. Vlastně se jedná o porušování vládního nařízení č. 197/2003 o odpadovém hospodářství. Před třemi lety už na nevhodnou koordinaci a technologie při zateplování upozorňovali v Ekonomu číslo 20/2000 Miroslav Ježek a Jan Vágnera v článku Spadnou nám na hlavu. Tato doba přichází. Bohužel na ni doplácejí hlavně uživatelé bytů a investoři, přitom dodavatelé izolací a stavební montážní firmy si mnou ruce nad velkým zájmem o zateplování. Proč ne, negativní vlivy se projevují až po několika letech, kdy již prošly veškeré záruky a náklady na odstranění vzniklých vad hradí investor. Jedině, že by se prokázalo, že se jedná o skryté vady kontaktních zateplovacích systémů. Pak by bylo možné nárokovat náhradu škody u dodavatelů technologií.. Není jasné, jak tento stav klasifikovat, jde tu jen o neodpovědnost, nebo trestný čin spojený se zastřením skutečného stavu?
AUTOR: Alois Palacký
ekologické programy, člen představenstva STEO, alois.palacky@post.cz
ZDROJ: EKONOM
AUTOR: Alois Palacký
ekologické programy, člen představenstva STEO, alois.palacky@post.cz
ZDROJ: EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích