Vítr přináší šanci na velký úspěch
Pokud někdo hledá ukázkový průmyslový úspěch, možná skončí u větrných
elektráren. Během jediné dekády se z okrajového odvětví považovaného spíše za
ekologické opatření než běžný hospodářský sektor proměnily v respektovaný
byznys. Spolu s jinými obnovitelnými technologiemi představují statisticky
nejrychleji rostoucí oblast energetiky.
Mimořádný boom zapříčinila kombinace několika faktorů. Byly to podpory
motivované snahou vlád snížit znečištění, které přispívá ke globálním změnám
podnebí, a dát vale obstarožní energetice opírající se o uhelné elektrárny a
jaderné reaktory. K tomu se přidaly prudké technologické modernizace během
posledních několika let.
V Německu vítr vyrábí proud v množství odpovídajícím bezmála Temelínu a
Dukovanům dohromady a zaměstnává 35 tisíc lidí. Dánsko z těchto zdrojů získává
pětinu spotřeby elektřiny. Průmysl počítá, že do konce desetiletí budou větrné
zdroje dodávat proud pro 86 miliónů Evropanů a zajistí splnění třetiny závazků,
které státy unie podepsaly v Kjótském protokolu.
Technologický pokrok dramaticky sráží náklady. Cena kilowatthodiny z těchto
zdrojů se za dvacet let snížila o více než 80 procent a nadále klesá. Ve Velké
Británii je větrná elektřina už levnější než proud z jaderných reaktorů. Rozvoj
technologií podobně vyřešil i komplikace s hlukem. Moderní větrné elektrárny
produkují hluk na úrovni šumu noční neosídlené krajiny.
V Německu, Nizozemsku, Británii, Dánsku, Španělsku a dalších zemích větrná
energetika představuje doslova synonymum úspěchu. Například na nizozemském trhu
je poptávka po dodávkách elektřiny z větrných zdrojů větší než nabídka. Česká
republika se - s výjimkou několika osamocených projektů - z tohoto evropského
boomu prozatím vymyká. Ekonomický potenciál větrné energie se u nás odhaduje na
1200 až 1800 gigawatthodin. Výroba však činí patnáct gigawatthodin, tedy pouhý
zlomek. Příčinou je hlavně špatná legislativa.
Někteří kritici větrným elektrárnám vyčítají zásah do krajiny. Ale elektřinu
někde vyrábět musíme a povrchové uhelné doly nebo globální změny klimatu
způsobují nesrovnatelně větší škody. Zkušenosti z Evropy dokládají, že vhodné
umístění účinně předchází poškození přírody nebo zabíjení ptáků.
Průzkumy mínění ve Skotsku i jinde ukázaly, že obavy obyvatel okolních obcí z
poškození krajiny, hluku nebo odlivu turistů se po zahájení provozu doslova
rozplynuly. Pokud budeme elektrárny stavět s rozmyslem a vyhneme se umisťování
doprostřed přírodních rezervací, na návsích, v zahradách či na migrační cesty
tažných ptáků, neznamenají vážný problém.
Česká ekonomika s tradicí strojírenského průmyslu má solidní šanci získat v
tomto oboru zajímavou exportní příležitost na expandujícím trhu. Zatím jej
kontrolují firmy ze zemí, kde se výroba může opírat o domácí poptávku.
Navíc mají větrné elektrárny, stejně jako ostatní obnovitelné zdroje, výhodu v
decentralizované povaze a nezávislosti. Obce především ve znevýhodněných
pohraničních regionech mohou vytvořit nová pracovní místa a získat důležitý
zdroj příjmů pro místní pokladnu. Také pravděpodobnost, že v celé zemi najednou
přestane foukat, je podstatně menší než riziko srovnatelně důležitého náhlého
výpadku jednoho z jaderných reaktorů.
Stejně jako jiné typy zdrojů ani vítr nikdy nebude zajišťovat kompletní českou
spotřebu elektřiny. Nikdy z něj také nebudeme vyrábět tolik proudu jako třeba
Velká Británie. Ale měli bychom využít příležitostí, které v tomto sektoru máme,
pro snížení znečištění, nová pracovní místa a rozvoj perspektivního průmyslového
odvětví.
Prozatím zůstávají ležet ladem. Větrné elektrárny samy o sobě nejsou budoucností
domácí ekonomiky, patří ale mezi několik jejích klíčových součástí.
Prakticky totéž co pro vítr platí i pro další čisté zdroje energie: spalování
biomasy, solární panely, malé vodní elektrárny, využití bioplynu či geotermální
energie. Potřebují však promyšlenou podporu včetně kvalitní legislativy.
Autor pracuje v ekologické organizaci Hnutí DUHA
ZDROJ: HN
Pokud někdo hledá ukázkový průmyslový úspěch, možná skončí u větrných elektráren. Během jediné dekády se z okrajového odvětví považovaného spíše za ekologické opatření než běžný hospodářský sektor proměnily v respektovaný byznys. Spolu s jinými obnovitelnými technologiemi představují statisticky nejrychleji rostoucí oblast energetiky.
Mimořádný boom zapříčinila kombinace několika faktorů. Byly to podpory motivované snahou vlád snížit znečištění, které přispívá ke globálním změnám podnebí, a dát vale obstarožní energetice opírající se o uhelné elektrárny a jaderné reaktory. K tomu se přidaly prudké technologické modernizace během posledních několika let.
V Německu vítr vyrábí proud v množství odpovídajícím bezmála Temelínu a Dukovanům dohromady a zaměstnává 35 tisíc lidí. Dánsko z těchto zdrojů získává pětinu spotřeby elektřiny. Průmysl počítá, že do konce desetiletí budou větrné zdroje dodávat proud pro 86 miliónů Evropanů a zajistí splnění třetiny závazků, které státy unie podepsaly v Kjótském protokolu.
Technologický pokrok dramaticky sráží náklady. Cena kilowatthodiny z těchto zdrojů se za dvacet let snížila o více než 80 procent a nadále klesá. Ve Velké Británii je větrná elektřina už levnější než proud z jaderných reaktorů. Rozvoj technologií podobně vyřešil i komplikace s hlukem. Moderní větrné elektrárny produkují hluk na úrovni šumu noční neosídlené krajiny.
V Německu, Nizozemsku, Británii, Dánsku, Španělsku a dalších zemích větrná energetika představuje doslova synonymum úspěchu. Například na nizozemském trhu je poptávka po dodávkách elektřiny z větrných zdrojů větší než nabídka. Česká republika se - s výjimkou několika osamocených projektů - z tohoto evropského boomu prozatím vymyká. Ekonomický potenciál větrné energie se u nás odhaduje na 1200 až 1800 gigawatthodin. Výroba však činí patnáct gigawatthodin, tedy pouhý zlomek. Příčinou je hlavně špatná legislativa.
Někteří kritici větrným elektrárnám vyčítají zásah do krajiny. Ale elektřinu někde vyrábět musíme a povrchové uhelné doly nebo globální změny klimatu způsobují nesrovnatelně větší škody. Zkušenosti z Evropy dokládají, že vhodné umístění účinně předchází poškození přírody nebo zabíjení ptáků.
Průzkumy mínění ve Skotsku i jinde ukázaly, že obavy obyvatel okolních obcí z poškození krajiny, hluku nebo odlivu turistů se po zahájení provozu doslova rozplynuly. Pokud budeme elektrárny stavět s rozmyslem a vyhneme se umisťování doprostřed přírodních rezervací, na návsích, v zahradách či na migrační cesty tažných ptáků, neznamenají vážný problém.
Česká ekonomika s tradicí strojírenského průmyslu má solidní šanci získat v tomto oboru zajímavou exportní příležitost na expandujícím trhu. Zatím jej kontrolují firmy ze zemí, kde se výroba může opírat o domácí poptávku.
Navíc mají větrné elektrárny, stejně jako ostatní obnovitelné zdroje, výhodu v decentralizované povaze a nezávislosti. Obce především ve znevýhodněných pohraničních regionech mohou vytvořit nová pracovní místa a získat důležitý zdroj příjmů pro místní pokladnu. Také pravděpodobnost, že v celé zemi najednou přestane foukat, je podstatně menší než riziko srovnatelně důležitého náhlého výpadku jednoho z jaderných reaktorů.
Stejně jako jiné typy zdrojů ani vítr nikdy nebude zajišťovat kompletní českou spotřebu elektřiny. Nikdy z něj také nebudeme vyrábět tolik proudu jako třeba Velká Británie. Ale měli bychom využít příležitostí, které v tomto sektoru máme, pro snížení znečištění, nová pracovní místa a rozvoj perspektivního průmyslového odvětví.
Prozatím zůstávají ležet ladem. Větrné elektrárny samy o sobě nejsou budoucností domácí ekonomiky, patří ale mezi několik jejích klíčových součástí.
Prakticky totéž co pro vítr platí i pro další čisté zdroje energie: spalování biomasy, solární panely, malé vodní elektrárny, využití bioplynu či geotermální energie. Potřebují však promyšlenou podporu včetně kvalitní legislativy.
Autor pracuje v ekologické organizaci Hnutí DUHA
ZDROJ: HN
Mimořádný boom zapříčinila kombinace několika faktorů. Byly to podpory motivované snahou vlád snížit znečištění, které přispívá ke globálním změnám podnebí, a dát vale obstarožní energetice opírající se o uhelné elektrárny a jaderné reaktory. K tomu se přidaly prudké technologické modernizace během posledních několika let.
V Německu vítr vyrábí proud v množství odpovídajícím bezmála Temelínu a Dukovanům dohromady a zaměstnává 35 tisíc lidí. Dánsko z těchto zdrojů získává pětinu spotřeby elektřiny. Průmysl počítá, že do konce desetiletí budou větrné zdroje dodávat proud pro 86 miliónů Evropanů a zajistí splnění třetiny závazků, které státy unie podepsaly v Kjótském protokolu.
Technologický pokrok dramaticky sráží náklady. Cena kilowatthodiny z těchto zdrojů se za dvacet let snížila o více než 80 procent a nadále klesá. Ve Velké Británii je větrná elektřina už levnější než proud z jaderných reaktorů. Rozvoj technologií podobně vyřešil i komplikace s hlukem. Moderní větrné elektrárny produkují hluk na úrovni šumu noční neosídlené krajiny.
V Německu, Nizozemsku, Británii, Dánsku, Španělsku a dalších zemích větrná energetika představuje doslova synonymum úspěchu. Například na nizozemském trhu je poptávka po dodávkách elektřiny z větrných zdrojů větší než nabídka. Česká republika se - s výjimkou několika osamocených projektů - z tohoto evropského boomu prozatím vymyká. Ekonomický potenciál větrné energie se u nás odhaduje na 1200 až 1800 gigawatthodin. Výroba však činí patnáct gigawatthodin, tedy pouhý zlomek. Příčinou je hlavně špatná legislativa.
Někteří kritici větrným elektrárnám vyčítají zásah do krajiny. Ale elektřinu někde vyrábět musíme a povrchové uhelné doly nebo globální změny klimatu způsobují nesrovnatelně větší škody. Zkušenosti z Evropy dokládají, že vhodné umístění účinně předchází poškození přírody nebo zabíjení ptáků.
Průzkumy mínění ve Skotsku i jinde ukázaly, že obavy obyvatel okolních obcí z poškození krajiny, hluku nebo odlivu turistů se po zahájení provozu doslova rozplynuly. Pokud budeme elektrárny stavět s rozmyslem a vyhneme se umisťování doprostřed přírodních rezervací, na návsích, v zahradách či na migrační cesty tažných ptáků, neznamenají vážný problém.
Česká ekonomika s tradicí strojírenského průmyslu má solidní šanci získat v tomto oboru zajímavou exportní příležitost na expandujícím trhu. Zatím jej kontrolují firmy ze zemí, kde se výroba může opírat o domácí poptávku.
Navíc mají větrné elektrárny, stejně jako ostatní obnovitelné zdroje, výhodu v decentralizované povaze a nezávislosti. Obce především ve znevýhodněných pohraničních regionech mohou vytvořit nová pracovní místa a získat důležitý zdroj příjmů pro místní pokladnu. Také pravděpodobnost, že v celé zemi najednou přestane foukat, je podstatně menší než riziko srovnatelně důležitého náhlého výpadku jednoho z jaderných reaktorů.
Stejně jako jiné typy zdrojů ani vítr nikdy nebude zajišťovat kompletní českou spotřebu elektřiny. Nikdy z něj také nebudeme vyrábět tolik proudu jako třeba Velká Británie. Ale měli bychom využít příležitostí, které v tomto sektoru máme, pro snížení znečištění, nová pracovní místa a rozvoj perspektivního průmyslového odvětví.
Prozatím zůstávají ležet ladem. Větrné elektrárny samy o sobě nejsou budoucností domácí ekonomiky, patří ale mezi několik jejích klíčových součástí.
Prakticky totéž co pro vítr platí i pro další čisté zdroje energie: spalování biomasy, solární panely, malé vodní elektrárny, využití bioplynu či geotermální energie. Potřebují však promyšlenou podporu včetně kvalitní legislativy.
Autor pracuje v ekologické organizaci Hnutí DUHA
ZDROJ: HN
Sdílet článek na sociálních sítích