Čtvrtek, 28. března 2024

Ekologický rozměr času

Ekologický rozměr času
PETR ANDERLE
Je nevýslovným pokrytectvím, když otázky týkající se zlepšování životního prostředí považujeme za řešené tím, že přijímáme zákony a umožňujeme aktivity organizací ekologických. Problém má daleko širší rozměr. O životním prostředí hovoříme především v souvislosti s posuzováním kvality lidského života. Jelikož jde o kvalitu našeho života, je tedy na každém z nás, jakou hřivnou přispějeme.
Prvním a zásadním problémem je to, že si dost dobře nevíme rady s náhle nabytou svobodou. Pokud se jí týče, vlečeme si každý na svých zádech a ve svých myslích tíživé dědictví obou totalit, které se v letech 19391989 velmi negativně podepsaly na formách a způsobech našeho uvažování. V těch lepších případech si to neuvědomujeme, v těch horších, jichž je bohužel stále ještě více, si to ani nepřipouštíme.
Byl jsem nedávno na veřejném zasedání zastupitelstva jednoho menšího městečka v naší oblasti. Problematika prodeje (privatizace) městských bytů přilákala na zasedání přes stovku občanů. Vedení města připravilo podmínky prodeje bytů současným nájemníkům více než velkoryse. Byty občanům nabídli asi za pětinu místní tržní ceny a velice vstřícně jsou řešeny i další administrativní i technické otázky s prodejem spojené. Zvláštní byla však reakce občanů. Převážně se diskutovalo úplně o něčem jiném. Jak k tomu přijdeme, že jste tamtěm před rokem vyměnili okna, nám nikdy, a nyní kupujeme byty za stejných podmínek. Jak přijdeme k tomu, že tamtěm jste... Tak nesmyslné se rozvíjela diskuse, namísto aby občané případné dotazy směrovali k tomu, jak jim město umožní, aby se ujali svých práv vlastníků a mohli jich plně využít. Bylo to dost otřesné. Několik dní poté jsem poslouchal v televizi diskusi senátorů k problematice zvyšování jejich platů. Jakýsi senátor argumentoval tím, že když si oni zmrazí platy, presto tamtěm (v tomto případe státním úředníkům)
platy nadále porostou. V duchu jsem se oněm občanům z venkova omluvil. Vždyť oni uvažují naprosto stejně jako onen senátor. Především jim jde o TAMTY. Jen aby ti druzí neměli více.
Evropský právní řád se odvíjí především od práva římského. To znalo pojem vlastnictví věcí, které sice jako lidé vlastníme, ale svým charakterem jsou nevlastnitelné. Přesto, jako jejich vlastníci, s nimi můžeme nakládat tak, že poškozujeme vlastníky ostatní. To je příklad zamořování ovzduší či devastace krajiny. V tomto směru se bohužel neuplatňuje onen atribut vlastnictví, které, jeli soukromé, je tvořivě a spravedlivě spravováno. Krajina nám patří, jsme jejími vlastníky, avšak nikoli každý z nás o své vlastnictví pečuje s umem dobrého hospodáře. Proto se konec konců i totalitní právo především v praxi tolik rozchází s právem římským. Jsou ovšem ještě jiné námi lidmi vlastněné hodnoty, které si v tomto smyslu málo bereme za své.
Devastujeme životní prostředí také svými návyky a svým způsobem života. Někteří odborníci a filosofové přicházejí s myšlenkou, že naše uspěchaná, nevídaným konzumem všeho poznamenaná doba se vyznačuje mimo jiné i devastací času. Děsivý nápor lidstva na supermarkety a následné mnohahodinové chroupání nakoupených zbytečností u televizních obrazovek co to je? Naprostá devastace způsobu života. Čas, který bychom mohli věnovat poznávání, rodinné výchově, studiu, sběratelství, prospěšné činnosti promrháváme, znehodnocujeme. Začínají se objevovat i pojmy, jako je ekologie času. Dovedeme si již představit náš pomalý konec způsobený tím, že ve vzduchu bude přibývat exhalací a ubývat kyslíku, ale nad prostorem času zatím máváme rukou. Avšak nechámeli se přinutit k jeho \"znečištění\" tím, že jím budeme hazardovat v neprospěch kvality života, připravujeme se tak rovněž na pomalý, ale neodvratitelný konec. W. Burroughs dokonce tvrdí, že Mayové měli představu o tom, že čas někde končí a někde začíná. A že je stejnou surovinou, jako jsou pro nás fosilní paliva. Věřili, že každý svět má svůj čas.
Dalším problémem, který s devastací času souvisí, je kultura. Svého času poukázal Václav čílek v týdeníku Respekt na studii Michaela J. Mazarra z amerického Centra pro strategická a mezinárodní studia, uveřejněnou v knize Globál trends 2005. Autor považuje za jeden z hlavních civilizačních zdrojů kromě surovin, pitné vody či ropy také kulturu. Václav Cílek z toho pak vyvozuje, že spotřebováváme kulturu stejně tak jako fosilní paliva. Obojího je omezené množství. (Všimněte si té obdoby s názory Mayů na čas.) Myšlenka není zase tak úplně nová. Mnozí čtenáři si vzpomenou na americký film ze sedmdesátých let \"Jestliže je úterý, musíme být v Belgii\". Již v samotném názvu je spojen onen faktor devastace času a kultury poznávání. Nikoli \"Belgie je krásná země, kolikátého je asi dnes?\", ale přesně naopak.
Všimněte si, jak jinak nám plyne čas a jak se i někdy kulturně obohacujeme o vánočních svátcích. Jsme ochotni jít na procházku, na zdvořilostní návštěvu, přečíst knihu, vyprávět příběh, vzpomínat, pohladit a potěšit druhého. Zvyky vedly naše předky k vytváření rezerv ve využití času. O to byla jejich kultura i jejich život kvalitnější.
Pochopitelně, že takto vnímat problémy může člověk výhradně svobodný, který si je své svobody natolik vědom, aby nedovolil ani sám sobě ji zneužít. Je například prokázáno, že lidé, kteří neumějí čerpat optimismus a cítí se fyzicky i psychicky bezmocní, se takovými v průběhu života skutečně stanou. Pesimisté jsou náchylnější k nemocem a žijí podstatně kratší dobu než lidé, kterým jejich víra a optimismus dokážou pomoci řešit mnohé složité životní situace. Ten, kdo se s nimi neumí vypořádat, má sklony k používání drog, alkoholu, anebo se stane poslušným vykonavatelem demagogických příkazů v totalitní politické straně, nebo v takové, která totalitní metody používá, ač formálně proklamuje podporu demokracie. Konec konců diskuse o tom, jak je kdo starý a jak již nemá cenu něco začínat, jsou každému z nás dostatečně známy.
Mimo všeobecně známé faktory, které zde již byly jmenovány (optimismus, aktivní využití času, vnímání kultury), je tu další potřebný prvek a tím je vzdělání. K získání vzdělání není nutné nic více než chuť se vzdělávat a investovat čas i prostředky. Vedoucí katedry demografie Přírodovědecké fakulty UK Jitka Rychtaříková nedávno v rozhovoru pro MF Dnes uvedla tuto souvislost zcela jednoznačně. V Praze žijí lidé mnohem déle než v Moravskoslezském kraji je to tím, že v Praze je více vysokoškolsky vzdělaných lidí a na severu Moravy naopak vyšší procento lidí se základním a neukončeným vzděláním, l když je Praha velmi znečištěná, má pochopitelně životní prostředí vliv na zdraví lidí, ale je prokázáno, že úmrtnost úzce souvisí především s životním stylem, a tudíž se vzděláním. Vysokoškolsky vzdělaní lidé totiž dokážou nakládat s informacemi a pečovat o zdraví lépe než lidé bez vzdělání. Lidé v Moravskoslezském kraji si dosud nesou dědictví minulosti, kdy životní ani pracovní podmínky v kraji nebyly nejlepší. Nyní mnohé stresuje nezaměstnanost a lidé se těžko smiřují s tím, že je nutné se překvalifikovat. Útěk z kraje není řešením. Místo, kde člověk žije, nerozhoduje. Důležitý je životní styl.
Začali jsme s životním prostředím a kam jsme se dostali? Nikam daleko. Stále se to vše týká životního prostředí. Takže nikoli jen zelení. Každý z nás.
Autor je spolupracovník redakce.
Zdroj: Haló noviny
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů