Proč by měla veřejná správa jít příkladem?

Negativní dopad na životní prostředí se projevuje například ve spotřebované energii a emisích vypuštěných do ovzduší při její výrobě. Odhaduje se, že v zemích EU je veřejný sektor odpovědný za 5 - 10 % celkové spotřeby energie a jeho celkový \"účet\" za energii dosahuje 47 mld. eur. Výdaje na nákup majetku dosahují až 3 % HDP. Snižování spotřeby energie proto hraje důležitou roli. Jde jednak o množství a druh nakoupené energie, jednak o spotřebiče, které energii spotřebovávají. Tyto údaje uvádí studie PROST - Nákup energeticky úsporných výrobků z veřejných rozpočtů, která hodnotí \"veřejné nákupy\" v 17 evropských zemích. Studie dále konstatuje, že roční investice 80 mil. eur v zemích EU by mohla přinést roční úsporu až 12 mld. eur. Podobná situace je v kandidátských státech. Pokud by veřejná správa věnovala nákupu a obsluze veřejných budov a zařízení dostatečnou pozornost, pak by do roku 2020 mohla ušetřit až 20 % ze svých účtů za teplo a elektřinu. Evropské země si přit om stanovily, že sníží množství skleníkových plynů v rámci Kjótského protokolu. I to je jeden ze způsobů, jak toho dosáhnout.

V případě nákupu úsporných spotřebičů a zařízení ve velkém množství je jejich dopad na celkový trh značný. Na tyto podmínky se adaptují i výrobci a budou své výrobky nabízet za lepších podmínek, například snížením ceny apod. Takovým příkladem jsou osobní počítače. Využití energii šetřících počítačů a monitorů představuje až 13 % potenciálu úspor elektrické energie veřejného sektoru. Ročně se v Evropě nakoupí zhruba 600 tisíc počítačů v hodnotě jedné miliardy eur. Nákup modelů s úsporným provozem by určitě ovlivnil \"nabídkový katalog\" každého výrobce, který by chtěl uspokojit tuto poptávku.

Průzkum mezi představiteli veřejné správy odhalil řadu příčin, proč se tak neděje. Je to například nedostatek jednoznačných cílů, informací, vědomostí a motivací apod. Žádná z těchto bariér však nemá legislativní charakter. Často se například uvádí, že úspornost provozu poptávaných technologií nemůže být při jejich vyhledávání přímo specifikována. Není to pravda. Zájmem úředníků a zastupitelstev obcí by neměl být nákup technologií s nejnižšími investičními náklady, ale s nejnižšími provozními náklady - aby v konečném důsledku ušetřili peníze daňových poplatníků. Další zmíněné překážky je možné překlenout formulací jasných politik, lepší informovaností, vzděláváním a společným postupem při nákupu.

Příkladem hospodárného zacházení s energií může být například závazek nakupovat pouze elektrospotřebiče zařazené do energetické třídy A (v návaznosti na jejich celoživotní provozní náklady), tedy nejúspornější, nebo výrobky s označením nízkého negativního dopadu na životní prostředí. V oblasti vytápění je takovým příkladem metoda EPC (Energy Perfomance Contracting), jejíž využití se projeví v úsporách provozních nákladů, které jsou zpětně použity na splácení původní investice.

Všechny instituce veřejného sektoru mohou přispět k ochraně životního prostředí a snížit své provozní náklady. Není mnoho jiných oblastí, kde lze tak jednoznačným způsobem jít příkladem. /jk/

Další informace na internetových adresách

Nákupy elektrospotřebičů z veřejných rozpočtů v zemích EU: eceee.org

Energetické štítkování a jejich význam pro spotřebitele: uspornespotrebice.cz

Dokument EU - zároveň návod, jak lze zorganizovat veřejnou soutěž na dodávku výrobků, které splňují přísnější environmentální kritéria:

europa.eu.int pdf/public_procurement/pubprocguide_en.pdf

ZDROJ: MODERNÍ OBEC