Globální strach z budoucnosti

Tradičnímu Světovému ekonomickému fóru v Davosu, která začíná ve středu, předchází Světové sociální fórum, které se letos koná v indické Bombaji. Zatímco v Davosu se scházejí lidé, kteří jsou označovaní za ekonomickou a politickou elitu, sociální fórum dává prostor pro názory těch, kteří jsou elitou zaměstnáváni, kteří na sobě pociťují následky jejích rozhodnutí a kteří koneckonců dávají části elity své hlasy ve volbách.
O co méně je slyšet hlas nevládních organizací a hnutí v Davosu, kam se doposud sjížděli pouze k demonstracím, o to více zaznívá na sociálních fórech, kde se též diskutuje o stavu a budoucnosti světa.
Účastníci obou setkání mají k dispozici ojedinělá data, která na objednávku davoského fóra shromáždil Gallupův ústav v 51 zemích. Účastníci sociálních fór jsou většinou pesimisty. Proto je nepřekvapí, že téměř polovina dotázaných očekává, že příští generace bude žít v méně bezpečném světě. Polovina tázaných také předpovídá, že příští generace bude žít v méně prosperujícím, tudíž chudnoucím světě.
Obavy a strach jsou patrné zejména v bohaté části světa. Podíl těch, kteří se obávají zhoršení bezpečnostní situace ve světě - 64 procent - je nejvyšší v západní Evropě.
Obavy ze zhoršení ekonomické situace mají největší v Jižní Americe, Pacifiku a Africe. Šestašedesát procent tázaných Jihoameričanů a 62 procent obyvatel Pacifiku a Afriky se obává budoucnosti, nicméně téměř polovina obyvatel Afriky se domnívá, že v příštích deseti letech se jejich ekonomická situace zlepší.
Ve střední Evropě o dvě procenta převažují ti, kteří si myslí, že svět bude naopak bezpečnější, ale obavy z ekonomické budoucnosti mají obyvatelé střední Evropy stejné jako Západoevropané.
Jsou to varovná čísla, která nelze přičíst na vrub jen obavám bohaté části světa z terorismu. Obavy bohaté i chudé části světa mají hlubší příčiny, třeba že se v obou oblastech od sebe liší.
Pokles amerického dolaru, stárnutí populace a problémy důchodových systémů, stagnující ekonomika, rostoucí nezaměstnanost a krize sociálního státu, nejistota kolem rozšíření EU, obavy o bezpečnost z kriminality i šířícího se terorismu patří mezi důvody, které znepokojují Severoameričany a Evropany.
Každodenní boj o potravu a výdělek, chudoba, neschopnost a zkorumpovanost politiků, obavy z vysoké míry kriminality, strach z budoucnosti, každodenní snaha udržet alespoň základní životní standard lidské bytosti, nízké mzdy a dlouhá pracovní doba, obavy z různých konfliktů a jejich následků jsou základními důvody strachu obyvatel chudé části světa.
Na shromážděních odpůrců globalizace se diskutuje o tom, z čeho strach pramení. Nejjednodušší odpovědí je, že na vině je ekonomická globalizace, nadvláda korporací a mezinárodních organizací, jejichž představitelé nejsou nikým voleni, a proto nikomu odpovědni.
Vlivem jejich působení ztratila většina obyvatel tradiční opory - třeba vesnickou komunitu nebo náboženství. Ty jí sociálně pomáhaly překonat strach z budoucnosti, z toho, zda nakrmí rodinu a jak budou žít děti, tvrdí odpůrci ekonomické globalizace, a mají do velké míry pravdu.
Jenže, obdobná rizika tu byla vždy. Člověk si je jen nedokázal uvědomit v celé komplexnosti a složitosti. Vědomí vzájemně propojené křehkosti přinesla až globalizace, která informačně pospojovala planetu tak, že se téměř zdá, že všichni musí okamžitě vědět všechno.
Německý sociolog Ulrich Beck, který globalizaci sleduje už řadu let, napsal před téměř dvaceti lety, že \"bohatství, které společnost vytváří, je dnes přímo souvislé s riziky, které vytváří také společnost\". Hovoříme o globálním oteplování, využíváme ale výrobků z továren, které k oteplování s největší pravděpodobností přispívají. Varujeme před nedostatkem pitné vody, používáme ale splachovací záchody a koupeme se v plných vanách. Bojíme se teroristů s náloží v botě, ale na dovolenou létáme letadly, a štvou nás fronty na letištích před bezpečnostními kontrolami.
Strach pramení z neznámého. Uvažovat v globálních kategoriích se až donedávna odvažovali jen vizionáři. Politici uvažují nejčastěji v horizontu volebního období v geograficky přesně ohraničené oblasti volebního obvodu. Manažeři se soustřeďují na svůj obor či podnik a délku smlouvy. Občané většinou plánují maximálně na rok dopředu, jen studenti jsou nuceni si rozvrhnout studium na několik let.
Lidská společnost prožívá bolestný přerod do nové kvality uvažování, kde se bude jednat o desítky let a větší měřítko, než je stát nebo region. Strach, vyjádřený výsledky průzkumu Gallupova ústavu, je zřejmě doprovodným jevem změn. Je přitom ale důležité, aby ho vedle obyčejných obyvatel začali pociťovat i příslušníci elity, která má moc něco rozhodnout či ovlivnit. Jinak by se strach obyčejných obyvatel mohl časem přeměnit v celospolečenskou frustraci. A ta často končí agresí, která by v tomto případě mohla mít i globální rozměr.
AUTOR: martin.ehl@economia.cz
ZDROJ: HN