Čtvrtek, 28. března 2024

V lese a větru hledám klíč ke svobodě

V lese a větru hledám klíč ke svobodě

\"Přestaň chlastat, pomáhá ti chlast něco řešit, houby pomáhá,\" přemlouvá starosta Jindřichovic Petr Pávek topiče obecního úřadu před ruinou, která byla za první republiky luxusním hotelem. Podroušený muž se brání, že má osobní problémy. \"Všichni máme problémy, jak se v tom ale uvrtáme, přestaneme dělat, je s námi konec,\" chrlí ze sebe Pávek.
Zaměstnance obce ale Pávek vyhodí, jen když nebude zbytí. Po pěti letech starostování v Jindřichovicích se stal, jak sám říká, z pravičáka poněkud chápavějším socialistou. \"Aby se místní lidé mohli o sebe postarat, musí dostat šanci. V tomhle zapadlém koutě ji ale nemají. Bez pomoci zvenčí se z bahna minulosti nevyhrabou. Dávám jim naději tím, že uskutečňuji sny, které považovali za bláznivé.\"
Zatím mu vychází všechno, na co sáhne. V šestisethlavé obci postavil dvě větrné elektrárny, rozběhl obecní výtopnu na biomasu, v místní knihovně a konzumu mohou vesničané zdarma brázdit po internetu. A teď chce ve vesnici s třímiliónovým rozpočtem postavit mezinárodní univerzitu za tři sta miliónů korun. \"Z vylidněného kraje nikoho udělám středisko moderního podnikání, bránu do východní Evropy,\" prohlašuje čtyřicetiletý Petr Pávek s neochvějnou jistotou.

MEZITITULEK: Na hlavu padaly hvězdy
Jeho cesta za naplňováním vlastních snů začala již v lednu 1982, když vyskočil za rakouskými hranicemi z autobusu, který vezl lyžařskou výpravu do Alp. Měl čtyřicetistupňovou horečku, v kapse Vančurovo Rozmarné léto a Svatováclavský chorál. Jen několik týdnů před tím se začal učit karate. Pro případ, že by na historkách o vytrénovaných průvodcích, lámajících nohy při pokusu uprchnout ze zájezdu na Západ, něco bylo.
\"Dostal jsem se do utečeneckého tábora v Německu,\" vypráví Pávek. \"Rychle jsem pochopil, že přežívání mezi neurotickými čekateli na azyl by mě úplně rozložilo. Požádal jsem, abych mohl chodit do školy.\"
Místní charita mu zaplatila vlak a tak denně usedal v lavicích třinácté třídy střední školy. Rychle se učil německy a vyrážel se spolužáky na horolezecké výpravy do Alp. Do Rakouska ho prováželi v kufru auta. \"Lezení jsem propadl již v Československu. V učňáku jsem se zřítil ze skály a půl roku chodil o berlích. Zatloukl jsem si ale doma skoby do zdi a hodiny visel zavěšený ve smyčce,\" vzpomíná Pávek.
Když získal německý pas, rozjel se do světa. Na jihu Evropy i v Africe se živil sezónními pracemi. \"Na Krétě jsem trhal olivy a pak zase v Egyptě dělal kurýra. Na motorce jsem brázdil Saharu, kouřil opium s beduíny a měl pocit, že mi hvězdy padají na hlavu,\" líčí Pávek nejdivočejší období svého života.
Ve třiadvaceti usoudil, že již všechno prožil, a vstoupil do benediktinského kláštera v bavorských Alpách. Pracoval na zahradě a v bohaté klášterní knihovně studoval talmud, kabalu a další duchovní literaturu. Život mnichů mu ale přišel pokrytecký. \"Holdovali neskutečnému obžerství,\" vzpomíná. Když dal klášteru vale, složil úspěšně přijímací zkoušky na hospodářskou fakultu v Mnichově. \"Seznámil jsem se s klukem, jehož táta měl nějaké peníze. Půjčil nám je, abychom mohli sestavit počítač. Když jsme ho prodali, koupili jsme součástky na další. Nakonec jsme se dopracovali i k zakázce za dvacet tisíc marek.\"

MEZITITULEK: Větrání ve tmě
Když se zhroutil komunismus, měl všechny trumfy v rukou. Diplom z ekonomické univerzity a zavedenou německou firmu jen pár kilometrů od českých hranic. Než se němečtí konkurenti vzpamatovali, získal v desítkách českých i slovenských podniků kontrakty na dodávky počítačových sítí a dlouholetý servis. Z roku na rok se stal milionářem.
V Praze založil společnost Citadela a přišel s nápadem postavit golfové hřiště na Karlštejně. Přátelé si ťukali na čelo. Jenže za tři roky byl areál s výhledem na náš nejznámější hrad hotov, zatížený čtyřistamiliónovým úvěrem. \"Abychom mohli dluh splácet, museli jsme přitáhnout nejprestižnější turnaje, které měl tenkrát pod palcem Peter Kovarčík z Teleaxisu. Později jsme zjistili, že kromě Teleaxisu si podíly v golfovém klubu zajistili i lidé z Junkova Chemapolu a Chobotova Icebergu. Tihle ostří hoši nás přitiskli ke zdi a byli jsme nakonec rádi, že se nám z toho podařilo vycouvat,\" líčí Pávek své zážitky ze zlatokopeckých časů v první polovině devadesátých let.
Společnost Citadela také skupovala nemovitosti na Frýdlantsku. Při jejich prohlídce Pávkovi učaroval polorozpadlý mlýn v Jindřichovicích pod Smrkem. Po práci, za hluboké tmy, se někdy jel vyspat do seníku. Provětrat svědomí, profouknout duši. Po jedné zpytavé noci si koupil motorku Harley Davidson a vyrazil do Prahy říct spolupracovníkům, že končí.
Ještě dva roky ale trvalo, než se vytrhl z podnikatelských tenat. Ale to již přetvářel starý mlýn v Jindřichovicích v třípatrové sídlo, pro jednoho člověka nesmyslně velké, s několika koupelnami, jídelnou přes padesát metrů čtverečních. \"Starousedlíkům byl zpočátku dost podezřelý. Mysleli, že se před někým skrývá. Pak ale čím dál víc lidí mluvilo o tom, že by Pávek byl dobrým protikandidátem tehdejšího starosty z ODS,\" vypráví Zbyněk Vlk, který se do Jindřichovic přestěhoval v roce 1997 a založil zde vesničku udržitelného rozvoje.

MEZITITULEK: Když vítr shodí klobouk
Do komunálních voleb v Jindřichovicích Pávek vytáhl na kandidátce Strany pro otevřenou společnost (SOS). Pomáhal i v Liberci, kde navrhl heslo - Liberec nám není fuck. \"To bylo až moc populistické,\" říká tamní kandidátka za SOS Dagmar Helšusová. \"Ale když jsem pak s Petrem Pávkem spolupracovala, pochopila jsem, že jeho kroky jsou podstatně promyšlenější, než by se na první pohled mohlo zdát.\"
Když byl na podzim 1998 zvolen starostou, vzdal se platu ve prospěch místostarosty. Chtěl být jen jakousi primadonou, která bude shánět peníze, reprezentovat. Každodenní rutinu měl nést na bedrech jeho zástupce.
Pak ho ale začala strašit ve spánku jindřichovická traumata: nezaměstnanost, nevzdělanost, zpřetrhané vztahy, vymírání vesnice, její devastace, málo peněz v pokladně. \"Tohle všechno tvoří pavučinu problémů. Když chcete řešit jednu věc, taháte za jedno vlákno, celá pavučina se zbortí,\" říká Pávek. \"Proto jsem vypracoval plán navzájem provázaných kroků na záchranu Jindřichovic. Vybalil jsem to na lidi a výsledek byl, že po letech se začali bavit o konkrétních věcech, a ne si donekonečna vyčítat, kdo komu v jakém koleni přeložil stéblo přes cestu.\"
Jeho nový program zpočátku šokoval. Namísto drahého zemního plynu a závislosti na cenách diktovaných energetickým molochem postaví větrné elektrárny a kotelnu na biomasu. Při sběru lesního odpadu pro výtopnu angažuje obecní nezaměstnané. Do vesnice nenechá zavést vodovod ani kanalizaci, ale rozvede vodu z místních studní, u každého domu postaví čističku. \"Sázka na přírodní zdroje, na les a vítr, z toho plynoucí soběstačnost a osvobození vesnice z poručnictví státního centra, to je naše šance v Evropě regionů,\" hřímal Pávek.
\"Lidé mu moc nerozuměli, ale vytušili, že chce změnit jejich život. Když se v konzumu i knihovně objevil internet zdarma a začalo se topit biomasou na radnici, ve škole, v domově důchodců, říkali: on to snad dokáže,\" popisuje nálady ve vesnici Zbyněk Vlk.
A co si myslí o Pávkovi alternativní zemědělec, který na své farmě hospodaří po vzoru předků? \"Imponuje mi úpornost, s jakou mění současnost,\" říká Vlk. \"Ale zatímco já vidím řešení v návratu do minulosti, Pávek věří v budoucnost. Jdeme oba po lese a vidíme, že je tam spousta dříví. Já postavím staročeskou pec, on kotelnu na biomasu. Oběma nám vítr shodí klobouk z hlavy. Já postavím větrný mlýn, Pávek rovnou větrné elektrárny.\"

MEZITITULEK: Dejte sem mé prachy
Zhruba před třemi lety se na Státním fondu životního prostředí objevil mladý muž v kalhotách z lesklé černé kůže. Prohlásil, že peníze, které úředníci spravují, jsou jeho, a žádal masové dotace na výstavbu dvou větrných elektráren. \"To je moje metoda, nečekat jako jiní starostové ve frontě, rozrazit dveře a přejít do útoku,\" přiznává Petr Pávek. \"Samozřejmě musíte mít pod paží dokonalý projekt, tam, kde je myšlenka, peníze přijdou.\"
Ředitel fondu Andrej Mudray podezříval Pávka z hochštaplerství. \"Co si budeme povídat, on tak trochu vypadá. Ale já mám tyhle typy rád. Jel jsem se do Jindřichovic podívat a zjistil, že bez ohledu na dotace už tam firma hloubí základy elektráren. Od té doby ho beru vážně.\"
Když loni na jaře Andrej Mudray křtil v Jindřichovicích dvě větrné elektrárny za plného provozu, vysekl starostovi poklonu: \"Považuji za výjimečné, že to dokázal, když za sebou nemá žádný úřednický aparát a byl na to takřka sám.\"
Pávek nedokázal odpovědět, protože se mu právě do těla zarývala dvě žebra. Hodinu předtím si je zlomil na dvoře, když zkoušel kamarádovo kolo. \"Taková potupa pro motorkáře. Ale vědomí, že jsme spustili největší větrné elektrárny v republice, bolest alespoň na chvíli přehlušilo.\"

MEZITITULEK: Zteč na evropské fondy
Znovu a znovu piloval svůj plán, jak zastavit vylidňování Jindřichovic. \"Vzpomněl jsem si na bratra, který toužil být kameramanem. Vždycky říkal - šel bych kameru studovat i na Sibiř, kdyby to nebylo jinde možné. Odtud byl jen krok k nápadu - mezinárodní univerzitní centrum, na jehož projekt jsem již sehnal půldruhého miliónu, musí být zaměřeno na zcela nový, unikátní předmět.\"
Rektorovi technické univerzity v Liberci Davidu Lukášovi navrhl, aby škola zřídila v Jindřichovicích pobočku. A zaměřila ji na unikátní obor, vzniklý prolnutím molekulární biologie a informatiky. Očekával, že ho vyhodí. Rektor ale souhlasil bez hnutí brvou. \"Jeho nevšední nápady mě inspirovaly k úvaze, která mně do té doby vůbec nepřišla na mysl. Že vysoké školy by měly napomáhat růstu regionů,\" vysvětluje David Lukáš.
Dnes již má Petr Pávek v kapse příslib spolupráce také s univerzitami v Drážďanech i Vratislavi. Firma Olympus mu zaslala dopis, že v případě otevření univerzity by v Jindřichovicích vybudovala malé centrum. \"Na takovýhle projekt se peníze z fondů EU pohrnou,\" věští Pávek. \"Alespoň část lidí, kteří tuto školu vystudují, zde zároveň najde zaměstnání, postaví si domek, vesnice bude žít.\"

MEZITITULEK: Něco je ve vzduchu
Při posledním sčítání lidu mohli komisaři číst v jednom dotazníku zvláštní odpovědi: Národnost - nahoře bez. Mateřský jazyk - červený jako u všech. Poloha bytu - Lotosový květ. Záchod - mimo byt, malá pod stromem, velká na něm přes větev. Takhle Petr Pávek naložil s otázkami, jež podle něj prolamovaly soukromí. Jeho provokace vůči všetečných byrokratům byla přijata spíš s pobavením než s odporem. Jenže pak napsal a prosadil v zastupitelstvu vyhlášku, podle níž musí centrální úředníci obec požádat o povolení ke vstupu a za čas, strávený s představiteli obecního úřadu, zaplatit. \"Pávek je exhibicionista, volící cestu extrému,\" prohlašuje náměstek hejtmana Libereckého kraje Karel Dolejší. \"A je pokrytectvím, když bojuje proti státu a zároveň si do jeho pokladny chodí pro dotace.\"
Takové výtky ale Pávka nerozhází: \"Jen využívám schizofrenie současného světa. Na jedné straně chce růst, na druhé straně si uvědomuje, že tato hypertrofie je nenormální. Svědomí ho nutí, aby přispíval různým nadacím. Já z toho dobře těžím.\"
S tím, že Pávek je exhibicionista, příliš nepolemizuje jeho spolupracovník z jindřichovického zastupitelstva Ivo Svěrčina, jenž se do vesnice přestěhoval z Prahy. \"Rád se předvádí v televizi, dostává pak obdivné maily od fanynek. Jenže Jindřichovice zpopularizoval nejen v republice, ale i ve světě. Jeho protiúřední vyhláška sem nalákala štáby ze CNN, BBC i Nového Zélandu. To víte, byrokraty nesnášejí všude.\"
Když se Pávek před dvěma lety dozvěděl, že někdejší novinář Ivo Svěrčina uvažuje o koupi domu v Jindřichovicích, sedl na motorku a vyrazil do Prahy. Vtrhl k Svěrčinovým do bytu, hodil na stůl stoh papírů a prohlásil: tohle jsou moje projekty, vyberte si, který chcete, a pojďte se mnou do toho.
\"Jistě, můžete ho mít za blázna,\" říká Svěrčina. \"Ale jedno nepřehlédnete. Do vesnice se za poslední roky natrvalo přestěhovala víc než desítka lidí, kteří od toho leccos očekávají. Něco se tady děje, ve vzduchu je cítit nová energie.\"

MEZITITULEK: Veleopi přicházejí
Starosta Pávek kopne do zarostlých kolejí, mezi nimiž raší stromy. Tahle trať kdysi vedla z Jindřichovic do Polska a teď končí uprostřed pole. \"Postavím univerzitu a končím,\" prohlásí rozhodně. \"Všechno už bude rozjeté, nechci propadnout rutině. A pak, docházejí mi úspory. Léta bezplatného starostování mě stála a ještě požerou spoustu peněz za provoz auta, počítačů a podobně.\"
Loni v únoru založil firmu, která bude po celé republice nabízet zkušenosti s prosazováním a stavbou větrných elektráren. Stále častěji přemýšlí o ekofarmě, kde by hospodařil v souladu s přírodou a obstarával si tak všechny potraviny, jež člověk potřebuje k životu.
\"Podle mě se dřív nebo později zhroutí evropské zemědělství, možná i důchodový systém, nastane stěhování národů. Já i Jindřichovice na to musíme být připraveni,\" prohlašuje rozhodně. Pak otevře dveře svého terénního automobilu a pronese pobaveně: \"Možná se naše vesnice s vlastními zdroji ještě stane jakousi archou Noemovou.\"
Když dorazí do své usedlosti, objeví v mailové schránce zprávu od jedné paní z Moravy. Ráda by se do Jindřichovic přestěhovala a chovala tady rodinku veleopů.

ZDROJ: Víkend

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů