Ekologie a život v přírodě

Na téma ochrana a život v přírodě se dá napsat velmi mnoho, ale já bych se ve své úvaze velmi rád zaměřil na možnosti jednotlivce jako článku v řetězci, jednotlivce, který ač by chtěl nějakým způsobem pomoci přírodu chránit, nebo v ní dokonce žít, nemůže.

Jsem skeptik. Správně bych měl zde napsat o recyklaci, jak je důležité kupovat ekologické plastové lahve, jak by bylo lepší nejezdit autem, ale naskýtá se otázka – k čemu to všechno je? Myslím si, že jeden člověk nezmůže absolutně nic proti většině, která se chová neekologicky a která odsoudí k nezdaru snahu jednotlivce něco měnit. Taková společnost své standardy považuje za \"normální\" a zamítá veškeré změny, které by měla provést, aby se začala chovat \"ekologicky\". A mimochodem, co je dnes ekologické?

Ekologie – věda zkoumající vztahy organismů k vnějšímu prostředí a vztahy organismů navzájem, včetně člověka. Patří mezi základní biologické disciplíny a zároveň je vědou interdisciplinární. Poskytuje teoretický základ všem aktivitám vedoucím k ochraně životního prostředí. Obecná ekologie se zabývá obecnými přírodními zákonitostmi, které objasňuje, třídí a shrnuje. Získané poznatky jsou uplatňovány při sestavování syntetických závěrů. Sleduje tři základní úrovně: zaprvé jedince (autekologie), za druhé populaci (demekologie) a za třetí společenstvo nebo ekosystém (synekologie). Ekologie speciální se zaměřuje na vybrané problémy mikroorganismů, rostlin a živočichů na různých ekologických úrovních (například – ekologie drobných zemních savců žijících na výsypkách po hnědouhelné těžbě). Ekologie aplikovaná se zabývá problémy životního prostředí, znečisťováním ovzduší, půdy a vody. Hledá postupy pro tvorbu optimálního životního prostředí člověka a pro ochranu přírody. Ekologie krajiny spolupracuje s geografií, úzce souvisí s ekonomií a využívá poznatky aplikované ekologie. Sleduje krajinu jako jednotný územní celek sestávající ze souboru ekosystémů (základních funkčních jednotek v přírodě charakterizovaných vzájemnou interakcí živých organismů - rostlin a živočichů – a jejich vztahy k fyzikálním a chemickým faktorům vnějšího prostředí) a veškerých lidských aktivit. Jejím úkolem je sladit ekonomické aktivity s typem krajiny.

Považuji se za ekologicky se chovajícího člověka, to znamená jedince – snažícího se dodržovat jakousi human ecology – environmentální etiku, chcete-li. Mým cílem by tedy mělo být vymezovat si nutná pravidla, která jsou potřebná k zachování a k následnému zlepšení životního prostředí. V praxi to vypadá ovšem trochu jinak: například chci třídit odpad, je jasné, že to nedělám pořád, ale čas od času ulevuji svému svědomí a odnáším třeba plastové lahve do kontejnerů, které jsou pro to určené, jenže někdy narazím na neschopnost firmy, vyvézt včas plný kontejner – co je potom platné, že recykluji, když se plastové lahve povalují okolo kontejneru a silnější vítr je rozfoukává po celém sídlišti, ze kterého se samovolně stává skládka. Jak něco zmůžu, když se o moji snahu nikdo nezajímá? Nevím, nevím. A je tu ještě jedna věc – dnešní člověk natolik zpohodlněl, že je mu vlastně jedno, co se děje za okny jeho útulného bytu. Hlavně, když si může pustit televizi, když si uvaří kávu a má kam zaparkovat, když se vrátí z práce. Všímáte si? Děláme to všichni a nic se nezmění, dokud si naše děti jednou nebudou hrát na skládkách, které budou začínat přímo pod našimi okny. Jímá mne katastrofická vize budoucnosti – po nadměrném znečistění celé země a po vykácení deštných pralesů se spustí skleníkový efekt, díky kterému stoupnou hladiny oceánů o dvacet až třicet metrů a koho nepohřbí voda, zemře na rakovinu, způsobenou ozónovou dírou. Novodobá, moderní apokalypsa. Že by boží hněv? Sotva, jen ubohá lidská snaha žít pohodlně.

Situaci nezlepšuje ani to, že ekologičtí aktivisté, pokud to nejsou zrovna extremisté, nebo tak zvaní demoškáři (\"pojedem se kouknout na hranice s Rakouskem, je tam »libová« demonstrace, sice nevím proti čemu, ale to nevadí hlavně když protestujem, ne?\") a myslí to s přírodou dobře, jsou utlačováni mocenskými složkami států. Bude se jimi někdo zabývat vážněji, nebo jak je to obvyklé, jak to slýcháváme ve zprávách, několik demonstrantů bude zatčeno, jiným udělena pokuta a cizincům se zakáže vstupovat do naší matičky Vlasti, co kdyby náhodou něco vyčmuchali…. Co kdyby je někdo zkusil jednou brát vážně. Je tu ještě jeden problém – stroje a zařízení, které jsou šetrnější vůči přírodě a tolik ji neničí, jsou velmi velmi drahé. Začínající firma a někdy i ty zavedené si často nemohou dovolit nákup drahé mechaniky. Radši riskují milionovou pokutu, než aby investovaly mnohanásobně vyšší částku dejme tomu do odsíření komína, nezřídka se totiž stane, že se na porušování zákona nepřijde, a tak se z komína vesele kouří dál (čeští občané zde vystupují jako společnost přímo odborná a na slovo vzatá, bohužel tuto nálepku jsme si již vysloužili i jinde ve světě – viz. reklamy v novinách nabádající na popud pana Laudera (CME) americké investory, aby neinvestovali do ČR).

A co se týče života v přírodě je tu další otázka, ač nevyřčená, visí nad námi – existuje příroda? Pravda, možná namítáte, že ještě jsou místa na zemi, která jsou člověkem nedotčená, ale nalijme si čistého vína: bude to trvat ještě dlouho, než se jí člověčí ruka (ruka rozvojových zemí, které těží své přírodní bohatství jen kvůli finančnímu zisku, ale nejen jejich ruka – také nadnárodních korporací) dotkne? Směji se. V tomto měřítku se mi zdá snažení jednotlivce (mě, nebo kohokoliv jiného) naprosto ubohé. A důkaz nám leží přímo před očima – ZOO. Prostřednictvím zoologických zahrad se dá velmi pěkně ilu strovat, co lidstvo dokázalo zničit – dalo by se říci, že za posledních přibližně čtyři sta let postupně vymazáváme jednotlivé druhy živočichů ze světa, jako gumou zápisky v kalendáři, a velmi mnoho z nás si neuvědomuje, jak křehká je rovnováha jednotlivých ekosystémů – ano, ty krásné zoo vznikly jen díky agresivní povaze nás samotných. Ale abych nemluvil jen negativně: Jsem z hloubi duše rád, že existuje alespoň část lidí, kteří se snaží o zachování ohrožených druhů a kteří s nadšením a leckdy za malou nebo žádnou odměnu pracují se zvířaty každý den s láskou a péčí. Dávají mi naději, že není vše ztracené, jak by se mohlo zdát. Snad na začátku nového tisíciletí začíná být člověk moudřejší a uvědomělejší, než kdy předtím.

Zpátky do života v přírodě. Měli bychom si uvědomit, že v přírodě už pomalu neexistuje život, myslím tím člověka, který žije v přírodě. Je jasné, že zvířata stále v přírodě žijí a jsou lidé, kteří jsou schopni nedotčenou přírodu chránit – takové obdivuji, ale člověk je tak (jak jsem již napsal výše) zpohodlnělý, že není schopen v přírodě žít. Žít bez mobilního telefonu, auta, topinkovače, novin, autobusů, letadel, elektřiny. Dokážete si to představit? Ne? Nedivím se vám – já také ne. Podívejte se: národy, jejichž bytí zcela závisí na přírodě jsou podrobovány a civilizovány a jejich původní domovy (lesy, stepi) jsou zúrodňovány a spotřebovávány. Taková kulturní asimilace vede k chudinským čtvrtím, chudinské čtvrti pak k nemocím, epidemiím, choleře, nevzdělanosti (a nemožnost států třetího světa poskytnout takovým lidem vzdělání) způsobují, že čísla HIV pozitivních stále stoupají – velmi rád bych byl velice pozitivně naladěný a mohl napsat, že se to všechno jednou spraví, ale nemohu. Nedá se v přírodě žít. Je málo jedinců, kteří to dokáží a i těch ubývá.

Sám za sebe mohu zde na konci napsat, že se snažím přírodě pomáhat, avšak musím zde také vyslovit názor, že pokud nebude takových lidí, jako jsem já, více, stane se to, co jsem popsal ve čtvrtém odstavci – nastane pomalý a bolestivý konec lidstva, pekelná agónie, ze které nebude úniku. Chovejme se ekologičtěji – pomůžeme tím především sami sobě.

http://www.spotrebitele.cz