Asiaté chtějí propojit světadíl dálnicí za miliardy dolarů

Asijská \"superdálnice\", projekt za několik miliard dolarů, má v roce 2010 propojit všechny důležité metropole i přístavy světadílu. Tisíce kilometrů silnic povedou terénem, který patří k nejobtížnějším na světě - pouští Kóbe, malárií postiženými džunglemi jihovýchodní Asie i středoasijskou stepí.
Na projektu transkontinentální trasy se dvaatřicet zemí dohodlo loni v listopadu, nyní postupně podepisují příslušnou smlouvu uzavřenou minulý týden v Šanghaji.
Vybudovat systém dálnic, který by usnadnil vzájemný obchod, se mnoho desetiletí nedařilo kvůli politickým sporům. Nyní \"hedvábná stezka\", jak projektu začala přezdívat média, dočasně smířila i tak politicky různorodé země, například Írán, Japonsko či Vietnam.
K jejímu dokončení zbývá dobudovat či opravit asi pětinu celkové délky. Poté budou moci nákladní i osobní automobily dojet z Tokia až do tureckého Istanbulu.
I ostrovní země jako Japonsko, Filipíny či Srí Lanka budou mít s dálnicí spojení prostřednictvím trajektů. Kromě asijských metropolí spojí hlavní průmyslová centra, přístavy, kontejnerové terminály a asijské turistické atrakce.
Stavba dálnice ale přináší i problémy - varují před ní například ekologové. Ve Vietnamu se podle nich před několika lety začala stavět bez mezinárodních studií o dopadu na životní prostřední a nyní vážně ohrožuje chráněné druhy zvířat, jako jsou tygři či sloni.
V Mongolsku zase podle časopisu Nature dálnice ohrozí migraci asi miliónu gazel, které obývají pastviny o rozloze 225 tisíc kilometrů čtverečních mezi Čínou a Ruskem. \"Silnice sama je neohrožuje tak jako ploty, zdi a následný rozvoj kolem,\" tvrdí ekolog Kirk Olson z univerzity v Massachusetts.
Největší potíže jsou ale tradičně s penězi. Konečný rozpočet bude oznámen v roce 2006, nyní ekonomové odhadují nutné výdaje na nejméně čtyři miliardy dolarů. V regionu přitom žije miliarda lidí z méně než jednoho dolaru na den.
Velké ekonomiky jako Japonsko, Čína, Rusko nebo Indie věří, že budou silně těžit z unifikovaného dálničního systému, a proto platí velkou část nákladů.
Společně s nimi projekt financuje Asijská rozvojová banka, Světová banka a Japonská banka pro mezinárodní spolupráci. Jen na 170 kilometrů kambodžského úseku, který se začal stavět na konci roku 1999, musela přispět Asijská rozvojová banka více než čtyřiceti milióny dolarů. Více než dvakrát tolik zaplatila za vybudování dopravní spojky mezi severem a jihem Vietnamu.
Nadnárodní organizace radí rozvojovým zemím, aby stavbu silnic a opravy financovaly společně se soukromými firmami.
Relativně izolované země, například Mongolsko, Kazachstán, Nepál, Uzbekistán či Laos, mají podle OSN nejvíce důvodů do projektu investovat, neboť získají levnější přístup k přístavům.
Výhodu budou mít i doposud špatně propojené subregiony, jako je jihovýchodní Asie. Transatlantická dálnice propojí Kambodžu, Laos, Thajsko, Vietnam i Barmu, tedy oblast s asi dvěma sty milióny lidí.
Ačkoli už zbývá dostavět jen asi pětinu dálniční sítě, velkou práci mají asijské země ještě před sebou: například sjednotit pravidla pro hraniční přechody a pojištění.
\"Dopravní značky budou muset být standardizovány, jak v angličtině, tak v místních jazycích. Bude nutné jednat o karanténních opatřeních, bezpečnosti vozidel a údržbě silnic,\" řekl agentuře ABC Donald Hellman z Asijsko-pacifického ekonomického fóra.
Problémem se může stát i větší rozsah ilegálního obchodu a pašování lidí, zbraní či zakázaných látek v různých částech Asie.