Opatrně, či přiměřeně?
O svou konkurenceschopnost v EU se obávají především středně velké a menší firmy
v ČR, protože ekologická legislativa jim ukládá mnoho nových povinností.
O svou konkurenceschopnost v EU se obávají především středně velké a menší firmy v ČR, protože ekologická legislativa jim ukládá mnoho nových povinností.
Po vstupu do EU máme v oblasti životního prostředí vyjednaná tři přechodná období. I s odkladem do roku 2010 bude ovšem velmi náročné splnit požadavek na výstavbu čistíren odpadních vod v obcích nad 2000 obyvatel. Další výjimka se týká recyklace obalů. Úrovně podle platných evropských směrnic musíme dosáhnout do roku 2005. Na emisní limity pro oxid siřičitý je to do roku 2007.
Část podnikové sféry je ale přesvědčena, že řada norem, které jsme do naší legislativy zavedli, je náročnějších než v EU, což prý naše podniky znevýhodňuje. \"Zlepšování ekologických parametrů je velmi drahé,\" říká prezident Svazu průmyslu a dopravy Stanislav Kázecký. \"Technicky je možné uskutečnit leccos, ale jde také o ekonomickou únosnost.\" Ministr životního prostředí Libor Ambrozek oponuje, že environmentální zákony naše podniky do nerovnoprávného postavení nestaví, natož aby odrazovaly investory. Konkrétní připomínky podnikatelů jsou však brány vážně. Jako příklad uvádí podstatné zjednodušení administrativní zátěže v novele zákona o obalech. Připravuje se také novela zákona o integrované prevenci.
Podniky se zahraničními vlastníky v ČR se k lamentacím na ekologické zákony většinou nepřipojují. Naopak, v EU významné koncerny často vyšší standardy životního prostředí samy prosazují a cíleně jich využívají jako tržního nástroje k prosazení se v konkurenci. \"Požadavky kladené na životní prostředí samozřejmě splníme,\" je standardní odpověď mnoha \"velkých šéfů\" těchto firem. A to přesto, že v zemích EU se občas také angažují ve snahách mírnit dopady některých norem.
Až k německému ústavnímu soudu se např. dostala stížnost proti ekologické dani na fosilní paliva. Podle Německé národní asociace přepravního průmyslu prý tato daň ze země vytlačuje pracovní příležitosti v dopravě. Daň, schválená koncem roku 1999, zvýšila ceny benzinu o 0,0307 eura (asi 1 Kč na litr) a vedla i k nárůstu cen elektřiny. Ústavní soud odvolání zamítl s tím, že zvýšení daně na fosilní paliva neovlivnilo základní lidská a vlastnická práva a pracovní svobody. Výtěžek z daně se navíc používá ke snížení firemních plateb na penzijní pojištění.
Firmy v některých zemích EU iniciují také odpor proti připravovanému obchodování s emisemi skleníkových plynů. Jen několik zemí splnilo termín a předalo Evropské komisi Národní alokační plán, podle něhož se mají emisní povolenky přidělovat. V tomto případě se argumentuje rovněž snížením konkurenceschopnosti, tentokrát evropských podniků vůči světu, především pak zemím, které nepodepsaly Kjótský protokol.
Heslo předběžné opatrnosti, které spočívá v základech mnoha ekologických norem (např. již zmíněná integrovaná prevence a řízení znečištění), se podle podnikatelů v některých případech \"bije\" s dalším významným principem evropského práva, s principem přiměřenosti. Měl by spočívat v tom, že přínosy ekologického opatření budou vyšší než náklady na jeho uskutečnění. Problém však je, že na rozdíl od nákladů na novou technologii se např. nenahraditelnost života nedá finančně vyčíslit.
Diskuse ani spory však nemění nic na tom, jakým směrem se EU v oblasti životního prostředí ubírá. Převádění méně čistých výrob směrem na východ je jen velmi dočasným řešením. Jak např. upozornil při své návštěvě v Praze Henry Proglio, předseda představenstva francouzské společnosti Veolia Environment, i v takové Číně, pokládané dosud za zemi, která o životní prostředí příliš nedbá, nastaly v tomto smyslu velké změny.
S jakými problémy ČR do EU vstupuje? Dosud zaostáváme v recyklaci, hůř než je v Evropě standardem využíváme odpady, nepříliš dobrý je zdravotní stav našich lesů. Pokud jde o emise skleníkových plynů, chlubíme se, jak jsme dokázali snížit jejich celkové množství, ale zaostáváme v množství těchto emisí na osobu. Ministr Ambrozek poukazuje také na to, že drahá práce a vysoká energetická náročnost patří ke klíčovým handicapům naší ekonomiky.
Déle než zvládnutí technických problémů však bude v ČR trvat přizpůsobení EU ve skutečném zapojení občanů do rozhodování, jejich přístupu k informacím a ochrana spotřebitele. Teoreticky je máme zakotveny jak v legislativě, tak ve volebních programech politických stran. Co z nich se však uskutečňuje v reálné politice?
Ekologický program ODS s názvem Modrá šance - prostředí pro zdravý život právě představil stínový ministr životního prostředí Bedřich Moldan. Podle Hnutí Duha je to první rozsáhlý ekologický program ODS, který prý navíc kráčí správným směrem.. Moldan vyčítá dnešní ekologické politice vysokou míru regulace a byrokracie. ODS by posílila pravomoc regionů a obcí a odstranila regulaci všude, kde je to možné. Ekologicky přínosné chování má být v zájmu obcí, vlastníků i podniků, ekologická opatření se mají podnikům vyplatit. Účinným nástrojem je tzv. environmentální řízení, které preferuje čistší produkci a podporuje ekologicky účinnější technologie. Důvěryhodnost podniků mají zvyšovat - stejně jako v EU - dobrovolné závazky nad zákonem stanovené normy.
Problémem by ovšem zřejmě bylo uskutečňování programu v praxi. Vždyť již nyní ministr životního prostředí prosazuje např. ekologičtější energetickou strategii, zatímco ministr průmyslu podporuje rozšiřování uhelných dolů. Narazil by asi i případný ministr z ODS. Vždyť poslanci této strany hlasují ve Sněmovně často značně \"neekologicky\".
Po vstupu do EU se však situace přitvrdí. Především environmentálně vyspělé podniky, které v Unii táhnou ekonomický růst, našim podnikům trvale nedovolí, aby jim konkurovaly prostřednictvím nižších standardů životního prostředí. Bude to drahé a všichni nepřežijí.
AUTOR: Milena Geussová
Po vstupu do EU máme v oblasti životního prostředí vyjednaná tři přechodná období. I s odkladem do roku 2010 bude ovšem velmi náročné splnit požadavek na výstavbu čistíren odpadních vod v obcích nad 2000 obyvatel. Další výjimka se týká recyklace obalů. Úrovně podle platných evropských směrnic musíme dosáhnout do roku 2005. Na emisní limity pro oxid siřičitý je to do roku 2007.
Část podnikové sféry je ale přesvědčena, že řada norem, které jsme do naší legislativy zavedli, je náročnějších než v EU, což prý naše podniky znevýhodňuje. \"Zlepšování ekologických parametrů je velmi drahé,\" říká prezident Svazu průmyslu a dopravy Stanislav Kázecký. \"Technicky je možné uskutečnit leccos, ale jde také o ekonomickou únosnost.\" Ministr životního prostředí Libor Ambrozek oponuje, že environmentální zákony naše podniky do nerovnoprávného postavení nestaví, natož aby odrazovaly investory. Konkrétní připomínky podnikatelů jsou však brány vážně. Jako příklad uvádí podstatné zjednodušení administrativní zátěže v novele zákona o obalech. Připravuje se také novela zákona o integrované prevenci.
Podniky se zahraničními vlastníky v ČR se k lamentacím na ekologické zákony většinou nepřipojují. Naopak, v EU významné koncerny často vyšší standardy životního prostředí samy prosazují a cíleně jich využívají jako tržního nástroje k prosazení se v konkurenci. \"Požadavky kladené na životní prostředí samozřejmě splníme,\" je standardní odpověď mnoha \"velkých šéfů\" těchto firem. A to přesto, že v zemích EU se občas také angažují ve snahách mírnit dopady některých norem.
Až k německému ústavnímu soudu se např. dostala stížnost proti ekologické dani na fosilní paliva. Podle Německé národní asociace přepravního průmyslu prý tato daň ze země vytlačuje pracovní příležitosti v dopravě. Daň, schválená koncem roku 1999, zvýšila ceny benzinu o 0,0307 eura (asi 1 Kč na litr) a vedla i k nárůstu cen elektřiny. Ústavní soud odvolání zamítl s tím, že zvýšení daně na fosilní paliva neovlivnilo základní lidská a vlastnická práva a pracovní svobody. Výtěžek z daně se navíc používá ke snížení firemních plateb na penzijní pojištění.
Firmy v některých zemích EU iniciují také odpor proti připravovanému obchodování s emisemi skleníkových plynů. Jen několik zemí splnilo termín a předalo Evropské komisi Národní alokační plán, podle něhož se mají emisní povolenky přidělovat. V tomto případě se argumentuje rovněž snížením konkurenceschopnosti, tentokrát evropských podniků vůči světu, především pak zemím, které nepodepsaly Kjótský protokol.
Heslo předběžné opatrnosti, které spočívá v základech mnoha ekologických norem (např. již zmíněná integrovaná prevence a řízení znečištění), se podle podnikatelů v některých případech \"bije\" s dalším významným principem evropského práva, s principem přiměřenosti. Měl by spočívat v tom, že přínosy ekologického opatření budou vyšší než náklady na jeho uskutečnění. Problém však je, že na rozdíl od nákladů na novou technologii se např. nenahraditelnost života nedá finančně vyčíslit.
Diskuse ani spory však nemění nic na tom, jakým směrem se EU v oblasti životního prostředí ubírá. Převádění méně čistých výrob směrem na východ je jen velmi dočasným řešením. Jak např. upozornil při své návštěvě v Praze Henry Proglio, předseda představenstva francouzské společnosti Veolia Environment, i v takové Číně, pokládané dosud za zemi, která o životní prostředí příliš nedbá, nastaly v tomto smyslu velké změny.
S jakými problémy ČR do EU vstupuje? Dosud zaostáváme v recyklaci, hůř než je v Evropě standardem využíváme odpady, nepříliš dobrý je zdravotní stav našich lesů. Pokud jde o emise skleníkových plynů, chlubíme se, jak jsme dokázali snížit jejich celkové množství, ale zaostáváme v množství těchto emisí na osobu. Ministr Ambrozek poukazuje také na to, že drahá práce a vysoká energetická náročnost patří ke klíčovým handicapům naší ekonomiky.
Déle než zvládnutí technických problémů však bude v ČR trvat přizpůsobení EU ve skutečném zapojení občanů do rozhodování, jejich přístupu k informacím a ochrana spotřebitele. Teoreticky je máme zakotveny jak v legislativě, tak ve volebních programech politických stran. Co z nich se však uskutečňuje v reálné politice?
Ekologický program ODS s názvem Modrá šance - prostředí pro zdravý život právě představil stínový ministr životního prostředí Bedřich Moldan. Podle Hnutí Duha je to první rozsáhlý ekologický program ODS, který prý navíc kráčí správným směrem.. Moldan vyčítá dnešní ekologické politice vysokou míru regulace a byrokracie. ODS by posílila pravomoc regionů a obcí a odstranila regulaci všude, kde je to možné. Ekologicky přínosné chování má být v zájmu obcí, vlastníků i podniků, ekologická opatření se mají podnikům vyplatit. Účinným nástrojem je tzv. environmentální řízení, které preferuje čistší produkci a podporuje ekologicky účinnější technologie. Důvěryhodnost podniků mají zvyšovat - stejně jako v EU - dobrovolné závazky nad zákonem stanovené normy.
Problémem by ovšem zřejmě bylo uskutečňování programu v praxi. Vždyť již nyní ministr životního prostředí prosazuje např. ekologičtější energetickou strategii, zatímco ministr průmyslu podporuje rozšiřování uhelných dolů. Narazil by asi i případný ministr z ODS. Vždyť poslanci této strany hlasují ve Sněmovně často značně \"neekologicky\".
Po vstupu do EU se však situace přitvrdí. Především environmentálně vyspělé podniky, které v Unii táhnou ekonomický růst, našim podnikům trvale nedovolí, aby jim konkurovaly prostřednictvím nižších standardů životního prostředí. Bude to drahé a všichni nepřežijí.
AUTOR: Milena Geussová
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
