Ve světě pokračuje výzkum a vývoj zařízení pro získávání čisté energie z mořského přílivu. Touto cestou by se vyřešil problém dostatku elektřiny hlavně v přímořských státech. .
Turbina umístěná 60 metrů pod hladinou
Po velmi slibných zkouškách podmořského zařízení, které proběhlo u pobřeží Walesu, konstruují námořní inženýr Richard Ayre a jeho společnost Tidal Hydraulic Generators v současné době podmořskou turbínu, která se podobá menší větrné turbině a kterou lze ponořit do \"výmolu\", což je něco jako podmořské údolí, kterým prochází stálý příliv rychlostí dva až čtyři uzly a který funguje jako zdroj užitečné energie.
Zatížená jednotka - turbina bude spočívat na dně výmolu v hloubce zhruba 60 metrů, kde bude plně využívat sílu přílivu. Tam bude v dostatečné hloubce, aby se vyhnula případnému poškození způsobenému účinky bouří, které mohou náhle způsobit náhodné a prudké vlnobití, které dosahuje výšky 14 metrů a někdy i více a může narušovat příliv pod hladinou. Hlava turbiny je navržena tak, že se otáčí o 360° a vyhledává si směr přílivu.
Konstruktér Richard Ayre říká: \"Jakýkoliv škodlivý dopad na životní prostředí je prakticky vyloučen. Není zapotřebí základů, které by narušily mořské dno; na mořské hladině není nic vidět, jinými slovy: není žádný rušivý vizuální dojem; mazání celého zařízení je pomocí rostlinného oleje. Pro životní prostředí není vůbec žádné riziko, protože systém využívá kombinace stávajících technologií novátorským způsobem.\"
Ayre dodává, že na rozdíl od dříve vyvinutých projektů, které se snažily získávat elektřinu z moře, náklady vyžadované pro jeho přílivový systém jsou velmi konkurenceschopné. Mohou totiž získávat energii mnohdy i za polovinu nákladů současně navrhovaných přímořských \"větrných farem\" na souši, a to bez vizuálních nebo stavebních rušivých prvků, a navíc neruší lodní dopravu. Výroba elektrické energie může být zcela předvídatelná a obsluha bude vždy přesně vědět kolik elektřiny bude vyrobeno a kdy. Modulární systém je navržen takovým způsobem, že může být instalován do podmořské lokality i odstraněn během jednoho dne.
Mořské proudy jsou dostatečně silné a trvalé, aby zajistily účinnou výrobu elektrické energie a lze je nalézt v přímořských lokalitách na celém světě.
\"Počáteční zkoušky ve splavném toku Milford Haven poskytly velmi zajímavé výsledky,\" prohlášuje Ayre. \"Máme teď spolehlivé údaje pro získávání elektrické energie při určitých rychlostech vodních proudů v poměru k maximální energii při rozdílných rychlostech na vrcholcích turbinových lopatek a při výstupních otáčkách za minutu.\"
\"Údaje, které jsme získali, znamenají, že můžeme nyní modelovat vzájemné vztahy vícenásobných turbin s velkou jistotou. To umožní konstrukci konečné podmořské jednotky. Rovněž jsme vyvinuli samočinně se čistící systém, který zabraňuje enkrustaci a obrůstání turbiny.\"
Další série zkoušek se zaměřuje na zařízení, umístěné v ústí řeky Severn v jihovýchodním Walesu, kde nesmírně mohutné a proměnné proudy přezkouší integritu a spolehlivost systému za velmi těžkých podmínek.
Kromě jiného se britský tým věnuje vývoji levného a účinného způsobu rozvodu energie z provozovaných přílivových farem a její přeměny na vodík v účelové jednotce vestavěné do zkušebního zařízení.
Zatížená jednotka - turbina bude spočívat na dně výmolu v hloubce zhruba 60 metrů, kde bude plně využívat sílu přílivu. Tam bude v dostatečné hloubce, aby se vyhnula případnému poškození způsobenému účinky bouří, které mohou náhle způsobit náhodné a prudké vlnobití, které dosahuje výšky 14 metrů a někdy i více a může narušovat příliv pod hladinou. Hlava turbiny je navržena tak, že se otáčí o 360° a vyhledává si směr přílivu.
Konstruktér Richard Ayre říká: \"Jakýkoliv škodlivý dopad na životní prostředí je prakticky vyloučen. Není zapotřebí základů, které by narušily mořské dno; na mořské hladině není nic vidět, jinými slovy: není žádný rušivý vizuální dojem; mazání celého zařízení je pomocí rostlinného oleje. Pro životní prostředí není vůbec žádné riziko, protože systém využívá kombinace stávajících technologií novátorským způsobem.\"
Ayre dodává, že na rozdíl od dříve vyvinutých projektů, které se snažily získávat elektřinu z moře, náklady vyžadované pro jeho přílivový systém jsou velmi konkurenceschopné. Mohou totiž získávat energii mnohdy i za polovinu nákladů současně navrhovaných přímořských \"větrných farem\" na souši, a to bez vizuálních nebo stavebních rušivých prvků, a navíc neruší lodní dopravu. Výroba elektrické energie může být zcela předvídatelná a obsluha bude vždy přesně vědět kolik elektřiny bude vyrobeno a kdy. Modulární systém je navržen takovým způsobem, že může být instalován do podmořské lokality i odstraněn během jednoho dne.
Mořské proudy jsou dostatečně silné a trvalé, aby zajistily účinnou výrobu elektrické energie a lze je nalézt v přímořských lokalitách na celém světě.
\"Počáteční zkoušky ve splavném toku Milford Haven poskytly velmi zajímavé výsledky,\" prohlášuje Ayre. \"Máme teď spolehlivé údaje pro získávání elektrické energie při určitých rychlostech vodních proudů v poměru k maximální energii při rozdílných rychlostech na vrcholcích turbinových lopatek a při výstupních otáčkách za minutu.\"
\"Údaje, které jsme získali, znamenají, že můžeme nyní modelovat vzájemné vztahy vícenásobných turbin s velkou jistotou. To umožní konstrukci konečné podmořské jednotky. Rovněž jsme vyvinuli samočinně se čistící systém, který zabraňuje enkrustaci a obrůstání turbiny.\"
Další série zkoušek se zaměřuje na zařízení, umístěné v ústí řeky Severn v jihovýchodním Walesu, kde nesmírně mohutné a proměnné proudy přezkouší integritu a spolehlivost systému za velmi těžkých podmínek.
Kromě jiného se britský tým věnuje vývoji levného a účinného způsobu rozvodu energie z provozovaných přílivových farem a její přeměny na vodík v účelové jednotce vestavěné do zkušebního zařízení.
Zdroj:Technik
Sdílet článek na sociálních sítích
