Obchod s emisemi by měly řídit nabídka a poptávka

Evropská komise nyní schvaluje národní alokační plány, které jsou vstupní podmínkou pro účast zemí EU v evropském systému obchodování s emisními povolenkami na oxid uhličitý. Česká republika svůj plán teprve musí předložit. Díky zpoždění však může využít zkušeností jiných zemí a lépe se připravit.
Komise uvádí řadu kritérií pro posuzování plánů, mezi něž patří i nedovolená státní pomoc. Předkladatelem plánu je vláda. Ta musí zajistit, aby pozice Česka jako celku byla při obchodování s povolenkami co nejlepší. Musí ale usilovat i o to, aby systém fungoval, tedy motivoval podniky k aktivní účasti na obchodování a pobízel je k investicím do ekologicky šetrných technologií.
Přirozeným zájmem producentů emisí je získat co nejvíc povolenek. Pokud by ale při jejich přidělování byly podniky či sektory v jedné zemi zvýhodněny, jednalo by se z pohledu ostatních o nedovolenou státní pomoc.
Za ni může být považováno už přidělení povolenek zdarma. Povolenka bude nehmotným aktivem, jehož cenu stanoví trh. Evropská direktiva nařizuje, že stát musí pro první obchodovací období přidělit zdarma aspoň 95 procent povolenek. Zbývající část může prodat, například v aukci.
Provozovatelům emisních zařízení, kteří dostanou příděl povolenek zdarma, je tak poskytnuta určitá výhoda oproti podnikům, jež musí část povolenek dokoupit. O vyšší hodnotě aktiv účastníků systému ve srovnání s podniky, které do obchodování zapojeny nejsou, ani nemluvě. Tyto firmy nemohou případné snížení emisí ani zpeněžit.
Pokud se stát rozhodne zdarma rozdělit všechny povolenky, připravuje se o jisté finanční zdroje, a naopak - vlastně pomáhá emitentům. Většina již schválených alokačních plánů přiděluje zdarma sto procent povolenek, což ukazuje, že toto kritérium je pro komisi spíše doprovodné.
Státní pomoc ale může mít i skrytou podobu. Vláda například může nadhodnotit odhad emisí u sektorů zapojených do systému a přidělit podnikům víc povolenek, než potřebují. Je ale třeba vyvarovat se přílišného optimismu, zejména u sektorů, které do systému obchodování začleněny nejsou. V Česku to může být doprava, u níž se i dál očekává bouřlivý rozvoj. Pokud nebude provázen inovacemi technologií, dojde k významnému nárůstu emisí.
Komise se snaží zajistit, aby v systému byl takzvaný přirozený nedostatek povolenek. Operátorům není přiděleno víc povolenek, než budou na krytí předpokládaných budoucích emisí potřebovat. Tím je zajištěna efektivita systému: cena povolenky bude tvořena nabídkou a poptávkou.
Žádosti, aby stát dlouhodobě garantoval vyšší přísun povolenek, než je nutné, lze tedy považovat za volání po státní pomoci.
Autor pracuje ve společnosti PricewaterhouseCoopers