Pátek, 29. března 2024

Jak namíchat palivový koktejl

Biopaliva jsou zajímavou podnikatelskou příležitostí, navíc s šancí na státní podporu.
Jak namíchat palivový koktejl
Do konce příštího roku mají členské státy EU zajistit minimálně dvouprocentní podíl alternativních pohonných hmot na svých trzích. Směrnice 30/2003/EK uvádí ještě další cíl, a to 5,75 % do konce roku 2010.

Evropa má ovšem ještě ambicióznější cíle. Během dvaceti let chce pětinu pohonných hmot, vyrobených z ropy, nahradit alternativními, což jsou především biopaliva, zemní plyn a vodík. Je zatím otázkou, která z náhrad převládne, ale je jisté, že definitivní slovo bude mít ekonomika. Dnes ovšem mnoho alternativních možností k dispozici není. Vodíkový pohon se zkouší. Jeho využití je zatím příliš drahé, vyžaduje konstrukční změny motorů, nové technologie distribuce a skladování. Některé velké automobilové společnosti do tohoto vývoje dávají značné finanční prostředky, takže jistě neočekávají, že by to byly nadarmo vynaložené peníze.

Zvýšit využití zemního plynu v dopravě je snem plynařských společností, protože by významně zvýšilo zájem o toto médium. Ekologická výhodnost je silným argumentem, ale fakt, že jde sice o ekologičtější alternativu benzinu a nafty, ale přece jen o palivo fosilní, navíc ve většině zemí závislé na dovozu, téměř vylučuje, že by dostal státní podporu. Plynový pohon se daří uplatnit především v dílčích oborech dopravy, jako je např. městský či podnikový dopravní park.

Mezi biopaliva v evropských podmínkách patří rostlinné oleje a jejich estery na straně jedné a bioetanol - speciálním způsobem denaturovaný líh se svými étery na straně druhé. Do benzinu se dnes přidává bioetanol nebo ETBE (vysokooktanová přísada benzinu na bázi etanolu). Do motorové nafty se již tradičně míchá MEŘO - metylester řepkového oleje. Nelze je však bez úprav motoru nalít do palivových nádrží v čisté podobě - musí se míchat s naftou či benzinem. Jejich využití je proto omezeno technicky, ale především ekonomicky (jsou dražší než nafta či benzin). Užití biopaliv přitom nevyvolává poptávka na trhu, ale politické rozhodnutí států či jejich uskupení.

Bez ekonomické podpory politických rozhodnutí nemohou být biopaliva při současných cenách ropy schopna konkurovat klasickým minerálním palivům. Kromě toho nezní tak absurdně požadavek výrobců pohonných hmot, aby se automobilové firmy zavázaly, že přizpůsobí vyráběná vozidla zvyšujícímu se užití biopaliv.

Ekologie a nezávislost na dovozu - hlavně to hovoří ve prospěch podpory zavádění biopaliv. Silniční doprava totiž vytváří 84 % emisí CO2 z dopravy, přičemž na dopravu připadá víc než 30% spotřeby energie v Evropské unii. Celá Evropa usiluje o snížení závislosti na ropě, za několik desetiletí to bude naprostá nutnost, takže je třeba připravit náhradní palivové zdroje. Využívání obnovitelných zdrojů energií z biomasy, což je i případ biopaliv, má navíc další efekty. Pomáhá zemědělské výrobě, ochraně a zachování krajiny, vytváří nová pracovní místa. Vyšší podíl biopaliv také zlepšuje složení výfukových plynů motorových vozidel.

Nevýhodou dnešních biopaliv ovšem je, že jimi nelze naráz a všude nahradit naftu a benzin, i kdybychom jich dokázali tolik vyrobit (což dnes nedokážeme). Vyšší náklady se nutně promítnou do cen automobilů, lidé si pak koupí ty levnější od konkurence. Stejně tak jako si lidé dobrovolně nekoupí řádově dražší elektřinu z obnovitelných zdrojů, až na výjimky si jistě dobrovolně nekoupí dražší osobní automobil, který bude ovšem velmi "ekologický". U automobilů nelze na rozdíl od elektřiny rozložit zvýšené náklady plošně do celkových cen. Vzorem jim ale mohou být státní úřady a instituce, když budou ekologická auta preferovat. Schůdné se také ukazuje zavádět biopaliva v dopravních prostředcích jako je městská hromadná doprava či u zemědělských strojů.

Pro výrobce biopaliv je cena pohonných hmot kardinální otázkou. Je proto logické požadovat, aby se biokomponenty mísily se všemi vyráběnými minerálními palivy, jedině tak totiž na trhu nebudou existovat klasická paliva levnější a vedle nich ta dražší, s podílem biopaliv.

Bez státní podpory se dikce zákonů, ať již evropských nebo českých, nenaplní. Loňský zákon č. 92/2003 Sb. o ochraně ovzduší zavazuje výrobce, distributory a dovozce, aby motorová paliva obsahovala biokomponenty v množství definovaném zvláštní vyhláškou. Již citovaná evropská směrnice nenutí zavádět konkrétní biopaliva, ale indikativními cíli - 2 a později 5,75 procenta - se řídit musíme. Biopaliva přitom nejsou ve většině zemí žádnou novinkou. Vzorem jsou USA, kde se uplatňuje především bioetanol.

Naše republika byla řadu let dobrým vzorem pro ostatní, protože už od roku 1991 probíhá program výroby a užití bionafty. Jde o dva druhy tzv. směsné nafty s metylesterem řepkového oleje (MEŘO).

Užití MEŘO jako motorového paliva bylo v České republice až do vstupu do EU podporováno státem dotacemi ceny řepkového semene (4688 Kč na tunu). MEŘO ve směsné bionaftě také není zatíženo spotřební daní a do konce loňského roku byla směsná bionafta zdaněna sníženou sazbou DPH 5 %. Od letoška již činí zdanění 19 %. Podmínky pro využití bionafty se proto výrazně zhoršily a Ministerstvo zemědělství již poněkolikáté dává vládě návrhy, jak bionaftě pomoci. Využívání paliv v dopravě přitom zasahuje do působnosti několika resortů, průmyslu a obchodu, životního prostředí, zemědělství a dopravy, takže se problémy hůře řeší.

Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO) podporuje užití biopaliv v dopravě, ale chce rovné podmínky pro nabídku čistých fosilních pohonných hmot, čistých biopaliv a jejich směsí s fosilními palivy v rámci platných evropských technických norem. Chce také stanovit průhledná ekonomická a daňová pravidla tak, aby výroba směsí nebyla ztrátová.

Minulý týden vláda projednávala dva návrhy, které se biopaliv týkají. Ministerstvo zemědělství navrhuje další podporu MEŘO (součást bionafty), odpovídající evropským předpisům. Na metylester se podle návrhu ministerstva mělo letos zpracovat 200 tisíc tun řepky s tím, že výrobci dostanou dotaci 9500 korun na tunu. Peníze na to má vyčleněny v rozpočtu Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). Vláda však jednání o návrhu opět odložila a vyžádala si další analýzy.

Bioetanol čili biolíh dopadl ve vládě lépe. Schválila minimální kvótu jeho výroby z obilí. Návrh předložilo Ministerstvo životního prostředí. "Do benzinu by se mohla přidávat biopaliva z obnovitelných zdrojů místo fosilních paliv. Protože výroba bude náročná, připravuje se také daňové zvýhodnění," sdělili Ekonomu z tiskového oddělení MŽP.

Proč se však vláda musí postarat o výrobu lihu? Protože pro využití v palivech se ho v ČR zatím nevyrábí dost a bylo by třeba ho dovážet. Bude-li výroba nějakým způsobem dotovaná, mohl by o ni být naopak příliš velký zájem, a vznikly by přebytky, se kterými by se mohlo čachrovat jako kdysi s lehkými topnými oleji. Upozorňují na to již delší dobu jak výrobci, tak distributoři. Dovoz by byl pro ČR nevýhodný, protože máme možnost zajistit výrobu sami a ještě pomoci zemědělství. Dováželi bychom navíc líh, jehož výroba je v jiných zemích státem podporovaná. Ani v takové zemědělské velmoci, jakou jsou USA, není bioetanol schopen konkurovat standardnímu automobilovému benzinu. Výroba je proto podporována dotací 54 centů na galon na federální úrovni. Produkce bioetanolu je tu navíc mimořádně chráněná proti konkurenčnímu vlivu zahraničních výrobců i proti nezemědělským dodavatelům v USA.

Česká vláda schválila limit dva miliony hektolitrů lihu ročně, a to až do roku 2013. Toto množství se má vyrábět pro potřeby biopaliv. Limit má stimulovat podnikatele k investicím - dotovaná výroba zájem vždy přitahuje. Proto vláda ustaví komisi, která ve výběrovém řízení rozdělí určené kvóty mezi domácí výrobce. Každý z uchazečů by měl získat pouze jednu licenci na roční výrobu bioetanolu do 400 tisíc hektolitrů pro český trh s automobilovými palivy. Poměrnou část spotřební daně lze podle směrnice EU odpouštět po šest let.

Zatímco bioetanol lze do benzinu míchat jen do pěti procent, tzv. ETBE (etylterciobutyleter) až do 15 procent. Nejde však o čistou biokomponentu, objemové procento biopaliva je v něm 47 %. Prvním krokem je tedy mít dostatek bioetanolu z lihovarů, ten se zpracuje na ETBE a přimíchá do benzinu. Dělá se to tak např. ve Francii, Itálii a USA. ETBE se v ČR vyrábět umí, provozně byla ověřena jeho výroba v kralupské rafinérii.

Stát má mnoho možností, jak výrobu a využívání biopaliv v dopravě podpořit - dotace známé z minulé doby to určitě být nemohou. Sleva na spotřební dani však je v EU povolena, lze se zaměřit na investiční pobídky, využít strukturálních fondů pro podporu pěstování energetických plodin apod. Pak teprve přijdou na řadu i technické a organizační problémy.

Výroba bioetanolu je spojena s využitím sacharidových složek obsažených v zemědělských plodinách. V Brazílii využívají cukrovou třtinu, v USA kukuřici. Líh v ČR se nyní vyrábí většinou z obilí. Protože 70-80 % nákladů na výrobu bioetanolu představuje cena suroviny, je to pro zemědělce výhodný poptávkový sektor. Světová produkce etanolu je v roce 2005 odhadována na 43 milionů m3, z toho se do motorových paliv využije 70 %.

Prakticky lze bioetanol vyrábět z jakékoli biomasy, zejména celulózy včetně odpadů, jako jsou zbytky z těžby dřeva, ze starého papíru či komunálních odpadů. Perspektivní pak jsou i postupy založené na enzymatické hydrolýze polysacharidů. Zemědělské plodiny zpracované v lihovarech nemusejí být v budoucnosti tím převažujícím způsobem výroby bioetanolu.

V České rafinérské spočítali, kolik bioetanolu, případně MEŘO bude nutné v příštích letech v ČR vyrobit, abychom indikativní cíle EK splnili. Pokud bychom toho chtěli dosáhnout náhradou motorové nafty za MEŘO, bylo by potřebné výrobní kapacity MEŘO ke konci tohoto desetiletí rozšířit. Přidávat bioetanol do benzinu lze do roku 2006 bez změny legislativy, je však třeba počítat s tím, že přídavek bioetanolu zvyšuje poněkud spotřebu paliva. Výrobní kapacity na bioetanol bude potřebné vybudovat. Podle generálního ředitele České rafinérské Ivana Součka má společnost kapacitu na výrobu ETBE 76 tisíc tun za rok. To odpovídá využití 30-35 tisíc tun bioetanolu ročně, což pokrývá asi 60 % předpokládané potřeby pro rok 2005.

Bioetanol je podle nezávislého experta Jiřího Součka finančně náročnější než MEŘO. Je to způsobeno nejen jeho vyšší cenou, ale je ho potřeba víc, protože má nižší energetický obsah (benzin má výhřevnost 43 GJ na tunu, nafta 42,5, MEŘO 37,1 a bioetanol 27,8 GJ/t). Jedna tuna MEŘO tedy nahradí 0,873 tuny motorové nafty, 1 tuna bioetanolu nahradí 0,647 tuny motorového benzinu.

Co země, to jiný názor, říká Ivan Ottis z ČAPPO. V Asii se míchá biokomponenta do paliva pouze do 3 %, na vyšší podíl už je nutná úprava motoru. V Brazílii míchají 22-26 procent bez problémů. ČR by chtěla dosáhnout substituce požadované EU, protože to pomůže při řešení problémů venkova a zemědělství. Vytvořit prostor pro optimální skloubení podpory s tržními prvky však není snadné. Výnos ze spotřební daně potřebuje státní rozpočet. Cena paliv je sociálně citlivá. Bez podpory státu je přitom implementace evropské směrnice nereálná, navíc podporu všechny země tak či onak poskytují.

AUTOR: MILENA GEUSSOVÁ
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů