Biomasa - energie minulosti, současnosti i budoucnosti

Miroslav Šafařík

S tím, jak narůstají tlaky v oblasti "klasické" energetiky v souvislosti s počátkem války o zdroje a zostřujícího se strategického konkurenčního boje, narůstá paradoxně i boj proti nastupujícím alternativám - obnovitelným zdrojům energie. Tento boj by se dal vést i kultivovaně, pokud již někdo považuje za nutné jej vůbec vést - vždyť neprohlašovali sebevědomě velké koncerny ještě nedávno, že tento sektor pro ně není žádnou konkurencí, neboť jejich potenciál je zanedbatelný, jejich využívání extrémně drahé atd.?

Přesto však někomu stojí zato, neustále rozviřovat vášně okolo vcelku přirozeného návratu k využívání obnovitelných zdrojů - slunce, větru, biomasy... Mediálně je zřejmě nejlépe využitelné napadání větrné energetiky, neboť názor veřejnosti na výstavbu větrných elektráren je do značné míry ve shodě se záměry útočníků - nákladné, neefektivní, hlučné, kazící vjem krajiny, likvidující ptáky... Pak již postačí postavit vlastní farmu větrných elektráren s jasným cílem - názorně jejich neefektivitu ukázat. To velké energetické firmy umějí. Neustále se tak vynořují nové a nové "důkazy" proti využívání obnovitelných zdrojů, třebaže navenek se velká energetika tváří přívětivě a bohorovně.

Nezřídka se objevují rádoby sofistikované pohledy na využívání biomasy. Téma je to sice komplikovanější, ale vzhledem ke svému potenciálu je biomasa silnou konkurencí ostatním druhům paliv. Jeden z posledních útoků proti biomase, resp. jejímu neutrálnímu vlivu na skleníkový jev, se objevil v příloze Literárních novin (sic!) dne 23.8.2004. Uvedený článek je signován zástupcem společnosti ČEZ, která mimochodem na spoluspalování biomasy ve velkých kotlích vydělává zajímavé peníze a i v budoucnu plánuje tímto způsobem získávat až jednu miliardu korun ročně. Přesto právě tato společnost nevynechá jedinou příležitost, kdy je možné domnělou nevýhodnost obnovitelných zdrojů zvýraznit (příkladem mohou být tiskové zprávy ze dne 9.8.2004 (iDNES) nebo 13.8.2004 (Lidové noviny), v nichž se mimochodem objevují závažné věcné chyby - pokud nejsou záměrné, pak jsou velmi hloupé).

Před dvěma lety byla vypořádána "dioxinová aféra", která byla vyvolána na základě nedostatečně připravených vědeckých podkladů a provedených měření (přitom postačilo nejprve udělat rešerši zahraničních výzkumů) a která skončila poměrně značnou ostudou pro ty, kteří se snažili zdiskreditovat používání biomasy pro vytápění či jiné energetické využití. Přesto se někteří nechtějí poučit a na základě pochybných pseudovědeckých kompilací se snaží dokázat nedokazatelné - totiž, že energetické využívání biomasy přispívá významnou měrou k prohlubování skleníkového efektu. Neváhají přitom používat omšelé argumenty, které dříve sami vyčítali "ekologickým aktivistům", když se snaží srovnávat obnovitelné zdroje s jadernou energetikou. Nikdo rozumný by nikdy netvrdil, že lze obnovitelnými zdroji nahradit stávající spotřebu energie, nepřátelé obnovitelné energie přesto toto tvrzení sami nadále používají. Tím v podstatě dokazují jen svoji omezenost.

Důvod, proč byl poměrně rozsáhlý, pseudovědecký článek uveřejněn právě v příloze Literárních novin, není úplně zřejmý. Lze z něho však vyvodit přinejmenším dva závěry. Prvním je skutečnost, že článek by nemohl být otištěn v žádném solidním vědeckém časopise, neboť je plný nesourodých údajů, bez citací a seznamu literatury a navíc s nepříliš dobře uchopeným politickým podtextem. Druhá věc je možná ještě zajímavější. Článek brojící proti využívání obnovitelných zdrojích energie vychází v příloze hlásné trouby lidí, kteří se otevřeně staví proti využívání jaderné energie a za podporu obnovitelných zdrojů. Jak se s touto schizofrenní situací vyrovná člověk, který je s literárními novinami dlouhodobě spojován a který by měl zanedlouho obhajovat svoji pozici v zelené straně?