Dostatek elektřiny není zaručen navždy

V žebříčku prestižního amerického časopisu Fortune, který každoročně vyhlašuje seznam padesáti nejvlivnějších manažerek, které působí v byznysu mimo Ameriku, se letos poprvé objevilo české jméno. Padesátou příčku obsadila Ludmila Petráňová, generální ředitelka ČEPS. Ohodnocení ji potěšilo, mnohem víc jí však leží na srdci budoucnost české přenosové soustavy.

HN: V Česku začne platit energetický zákon, který uvolňuje trh s energiemi. Má vůbec takový zákon smysl, když přenosová soustava není technicky dimenzovaná na to, aby se volný obchod s elektřinou skutečně mohl rozvíjet?
To je hodně filozofická otázka. Je správné, když si ráno k snídani kupujeme jogurty z Itálie? Já nevím, možná je to prima, máme tržní svobodu. Otázka ale je, jestli je to ekonomické a také ekologické. Myšlenka liberalizace trhu vznikla na začátku devadesátých let, tlak na liberalizaci vznikal v Anglii. A samozřejmě ostrov jako Anglie má určité specifické podmínky. Podmínky pro propojení států střední Evropy jsou daleko složitější. Proto také vznikl požadavek Evropské unie, aby každý stát pro mezinárodní obchod s elektřinou zajistil zhruba deset procent své celkové přenosové kapacity.
Česká republika má volnou kapacitu ve výši dvaceti procent. Zároveň nemá v současné době - s výjimkou jediného kontraktu - žádné staré závazky, které by nové tržní prostředí omezovaly. Čili požadavek unie bohatě překračujeme, přičemž Česko je druhým největším evropským vývozcem elektrické energie. Pokud se mne ale ptáte na smysl nového zákona, tak v oblasti elektroenergetiky, která se týká přenosové soustavy, nedochází k žádným podstatným změnám.

HN: Dvacet procent volné kapacity soustavy se využívá čistě k vývozu elektrické energie?
Je využíváno k vývozu. Do republiky se elektrické energie dováží relativně málo, protože pokud porovnáme ceny v Evropě a u nás, tak české ceny jsou nižší.

HN: Ať už tedy český trh s energiemi bude liberalizován, nebo ne, elektřinu budou prakticky všichni stále odebírat od elektrárenské společnosti ČEZ?
Z hlediska výroby pokrývá ČEZ sedmdesát až osmdesát procent tuzemské výroby. Takže zhruba tolik zákazníků odebírá elektřinu od ČEZ. Výhodnost nebo nevýhodnost dovozu je třeba porovnat také s tím, že se musí pokrývat náklady přenosové cesty.

HN: Existuje odhad, co by stálo zprůchodnění celé evropské sítě?
To nevím a stejně tak nevím, jestli existuje definice zprůchodnění evropské sítě a k ní příslušné kalkulace. V současné době mají lidé obrovský odpor k takovým stavbám v krajině, jako je přenosová soustava. Samozřejmě, vysokonapěťové zařízení se dá uložit do kabelu pod zem. Tato metoda se ale používá zřídka, protože je mnohem dražší. Naši rakouští kolegové s námi například už dva roky jednají o tom, že nainstalují druhý potah na vedení, které naše země propojuje. A stále nemají povolení k tomu, aby tak učinili. Situace se možná trošku uvolní až teď, protože v Rakousku se staví velké množství větrných elektráren.

HN: Takže liberalizace trhu nepřinese zlevnění elektřiny?
Určitě ne. I když my vidíme z toho celého byznysu, tedy i z ceny elektrické energie, jen kousek. Cenu za přenosové služby a za systémové služby - tedy cenu za stabilitu soustavy.

HN: Říkáte, že v celé Evropě existuje odpor k posilování přenosové soustavy. Jaký typ události by ho mohl zlomit?
Vyjádřím se ke stavbě vedení. Myslím si, že dramatický nárůst větrných elektráren by bez podpory dalšími zdroji a přenosovými soustavami znamenal nárůst poruch. Existuje také italská zkušenost. Black out, k němuž tam došlo, v podstatě nebyl způsobem nedostatečností sítě, ale šlo hlavně o problém v komunikaci a dostatečné kontrole.

HN: Výpadek elektřiny v půlce Evropy by na věci nic nezměnil?
Je pravda, že po výpadcích dodávek v roce 2003 se daleko víc začalo mluvit o spolehlivosti soustavy. A spolehlivost soustavy neznamená jenom to, že máme spolehlivé dráty. Znamená celkový pohled na podporu přenosových soustav. Ten ovlivňuje diskusi o jejích zdrojích. V Německu se tak na stůl vrátily otázky jaderné energetiky. Byli jsme se také podívat, jak se dodávky elektřiny regulují v Kalifornii. V průběhu týdne se třikrát stalo, že elektřina vypadla na dvě až tři hodiny. V Evropě jsme prostě zvyklí na úplně jiné podmínky.

HN: Existuje instituce, která by modelovala situace, jež by mohly v dodávkách elektřiny nastat?
Tyto situace jednak modelují provozovatelé soustav v jednotlivých státech a na úrovni Evropy jsou data sbírána ve sdružení UCTE.

HN: Takže black out v Česku nehrozí?
I když pravděpodobnost je malá, slovo jako nehrozí vyslovit nemohu.

HN: Elektřinu potřebuje každý stát, přenosová síť je v relativně dobrém stavu, podnik, v jehož čele stojíte, vlastní stát. Taková společnost se dobře řídí, ne?
Je to stejné jako v každém podniku, i když je asi výhoda, že nám úplně odpadá boj o zákazníka. Na druhou stranu máme problém například s podpůrnými službami. Musíme si mapovat budoucnost, řekněme v pětiletém výhledu a mapujeme ji s určitými obavami.. Existuje sice energetická koncepce státu, ale k ní je potřeba investorů. Zatím nikdo jasně neřekl, zda a kdy nové zdroje postaví.

HN: O stavbě nových zdrojů mluví ČEZ, ale třeba také Appian Group...
Žádné signály o nějaké nové výstavbě nebo kompletní renovaci elektrárny nemáme. A protože jsme ti, kteří dávají vyjádření ke stavbě velkých elektráren, určitě bychom se něco takového dozvěděli. Takže si oddychneme, až výstavba začne.

HN: Obáváte se tedy, že časem nebudete mít od koho nakupovat elektřinu, kterou potřebujete k podpůrným službám?
Řešíme problémy, co budeme dělat, až elektřina nebude. První krůček už jsme letos udělali. Poprvé od existence ČEPS jsme některé podpůrné služby nakoupili na tři roky dopředu. Právě proto, že jsme povinni zabezpečit stabilitu dodávek.

HN: Energetickou koncepci stanovil stát, ČEZ je společnost řízená státem. V čem je tedy problém?
Jde o to, za jak dlouho postavíte elektrárnu, když už máte pozemek. Uhelnou asi tak za sedm let a jadernou za mnohem déle. Kdyby se hodně spěchalo, tak by to mohlo být za tak za dvanáct let. Takže na jadernou elektrárnu, která by stihla nahradit výpadek uhelných elektráren, už je teď pozdě. A co se týče třeba plynové elektrárny, je pravda, že její výstavba má krátké termíny. Ale zase se ptám, kde je ten plyn? Problém je s časem, ať mluvíme o jakékoliv elektrárně.

HN: Mluvili jsme o stavbě nových sítí - váš podnik by zřejmě byl příznivcem zákona, který by umožnil vyvlastnění pozemků?
Určitě. Vzpomínám si na případ, kdy jsme chtěli postavit asi devatenáct kilometrů vedení. A pod nimi bylo na tři tisíce pozemků. Tak to je práce na dlouhou dobu.

HN: Chystáte výstavbu nového vedení?
Jedno vnitrostátní vedení budeme stavět. Ono totiž nejde jenom o to, přivést elektřinu přes hranice, ale také ji rozvést uvnitř systému. ČEPS například permanentně nabízí větší kapacitu pro export, než jsou naši sousedé schopni přijímat. To je jeden z důvodů, proč jsou omezovány kapacity pro mezinárodní obchod.

HN: Ale o přeshraničním vedení se mluví jako o slabém místě. To se posilovat nebude?
V budoucnu se snad posílí vedení do Rakouska. Ale jak už jsem řekla, to je spíše na jejich straně.

HN: Bude nutné v budoucnu kvůli kapacitě sítě omezovat vývoz nebo dovoz elektřiny?
Zatím elektrárny v České republice vyvážejí přebytky. A ten přebytek z něčeho vyplývá. Pokud by se některé elektrárny uzavřely, tak se změní situace. Pak je to o podnikatelském rozhodování výrobců, jestli raději elektřinu prodají na domácím trhu, anebo ji vyvezou. Každopádně by jim pak mohla scházet elektřina na podpůrné služby. I když, samozřejmě, dokonce by se mohli rozhodnout, že budou prodávat podpůrné služby a elektřinu na spotřebu dovážet. Ale při nedostatku nefunguje dobře trh. Pak bychom třeba museli podpůrné služby dovážet.

HN: Jak by ji ale přivedli, když přeshraniční kapacita není příliš velká?
Problémy s neprůchodností sítě se musí řešit nediskriminačními tržními metodami. Proto od loňska organizujeme aukce, při nichž je možné si kapacitu na dovoz či vývoz elektřiny nakoupit. Zatím to vždy bylo s jednotlivými státy. A s Německem, kde jsou dva provozovatelé sítě, s každým zvlášť. Pro rok 2005 se poprvé pokusíme tyto aukce pořádat jako koordinované mezi třemi státy, přičemž kapacity se budou nakupovat na rok.

HN: Renomovaný americký časopis Fortune vás zařadil mezi nejvlivnější evropské manažerky. Co to pro vás znamená?
Žebříček se sice jmenuje Nejmocnější ženy v byznysu mimo USA, ale seřazen byl podle obratu, který jimi řízené společnosti vykazují. Z toho také vyplývá, že umístění v téhle lize není tak docela mojí osobní zásluhou. Ale bez falešné skromnosti si připouštím, že je i mojí zásluhou, že jsme s mými spolupracovníky dovedli po pěti letech společnost ČEPS tam, kde dnes je.

"Na budoucnost se díváme s obavami. Nemáme signály, že by někdo chtěl stavět velkou elektrárnu."

Ludmila Petráňová

Po absolvování jaderné a fyzikálně inženýrské fakulty Českého vysokého učení technického pracovala převážně v energetickém průmyslu, včetně elektrárenské společnosti ČEZ, a to v různých manažerských funkcích. Třeba o přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé Stráně hovoří s nadšením. Říká, že krásné technické dílo pro ni znamená totéž co dílo umělecké. Generální ředitelkou státem ovládané společnosti ČEPS, která dohlíží na to, aby české domácnosti a firmy měly vždy dostatek elektřiny, se osmapadesátiletá Petráňová stala před dvěma lety. Hlavním koníčkem Ludmily Petráňové je poznávání starých řemesel. Vlastnoručně upletla dva košíky, byla na kursu modrotisku i předení vlny. Tvrdí, že by byla ráda, aby staré znalosti, dovednosti a porozumění přírodě nezanikly. Je přesvědčena o tom, že lidem dávaly určitý rozměr svobody, o který by se neměli nechat připravit. Šéfka ČEPS má tři děti. Starší syn pracuje v energetice, nejmladší je ve druhém ročníku Fakulty jaderné ČVUT. Dcera na téže vys! oké škole vystudovala Řízení letového provozu.