Hlavou proti zdi se jít nedá

Trestat podniky? Koaliční vláda se domnívá, že ano. Podnikatelé i politická pravice proti takovému záměru ostře protestují. Teze, do níž lze jejich argumenty shrnout, není nikterak nová. Společnost by měla podnikatele podporovat, a ne je permanentně kriminalizovat. Jenže tak jednoduché to zdaleka není. Svět se mění, propojuje, hranice mezi poctivostí a nepoctivostí se leckde stírají.
Organizovaný zločin, ekologické katastrofy, velké finanční podvody, financování terorismu, korupce. Za tím vším už nestojí jenom jedinci, ale často velké kolektivně vedené společnosti. V nich se individuální odpovědnost rozplývá.
Možná, že odpůrci trestání firem momentálně uspějí. Ale nebude to nadlouho. Jdou totiž proti proudu.
To, co anglosaské právo už dávno zná, bylo sice pro kontinentální Evropu dlouho cizí, ale i ta už si pomalu zvyká. Právnické špičky z celého světa od sedmdesátých let minulého století prosazují tvrdší postup proti korporacím. A nejen anglosaský svět jim dává za pravdu. Právnická literatura hovoří buď o strukturální individuální neodpovědnosti, nebo o všeobecném nepořádku.
Dá se to ale říci i jinak. Společnost, která zaviní třeba ekologickou katastrofu, si v nejhorším vybere ve svých řadách obětního beránka. Na jeho hlavu padne vina, firma jede dál. Pokuty, které případně musí korporace zaplatit, mají beztak započítané v nákladech.
Otázka se přímo nabízí. Budou se například české chemičky chovat stejně zpupně jako dosud, když nad nimi bude viset hrozba zrušení firmy, zabavení majetku či alespoň veřejného oznámení, že se dopustily trestného činu? Patrně nikoliv.
O novém zákonu začne už příští týden debatovat parlament. Ministr a předseda Legislativní rady vlády Jaroslav Bureš očekává, že diskuse bude tvrdá a možná se protáhne. Norma možná neprojde. Nicméně, Evropská unie se k trestní odpovědnosti firem hlásí. A Česko je unijní stát.