Zdroje a spotřeba
Primární energetický sektor ve světě dnes využívá fosilní paliva (uhlí 23 %,
ropa 35 %, zemní plyn 21 %), uran (7 %) a obnovitelné zdroje (voda 2 %, biomasa
11 %, ostatní 1 %). Tyto zdroje jsou pak spotřebovávány v elektroenergetice,
teplárenství, dopravě, průmyslu, domácnostech a službách. Světová výroba
elektrické energie je zajišťována z elektráren uhelných (39 %), plynových (18
%), jaderných (17 %), vodních (17 %), olejových (8 %) a ostatních (1 %). Ještě
po dlouhou dobu budou tvořit dominantní složku energetické spotřeby fosilní
paliva. Pokud bude trvat současný trend, bude se především zvyšovat podíl
zemního plynu na úkor ropy. Podíl uhlí (vzhledem k relativně stabilní nízké
ceně) zůstane zhruba stejný. Odhlédneme-li od ekologických důsledků spalování
fosilních paliv, dostaví se ale brzy problémy s dobýváním jejich technicky a
ekonomicky těžitelných zásob. Podle nejnověji zveřejněné statistiky British
Petroleum budou celosvětové zásoby ropy vy čerpány za 40 let, zemního plynu za
65 let a uhlí za 200 let, a to i přes nově objevovaná naleziště, neboť jejich
přídavný potenciál je kompenzován rostoucí spotřebou.
Hydroenergetika je sice v některých zemích důležitým zdrojem, ale s minimální
možností dalšího rozšíření a se značnou závislostí na hydrometeorologických
podmínkách. Světové zásoby uranu (především v Austrálii, Kanadě a Africe)
vystačí v současných typech jaderných reaktorů na stovky let, při použití v
rychlých reaktorech vystačí na tisíce let. Značné prostředky se věnují na výzkum
a vývoj nových ekologicky přátelských energetických technologií. Podíl
bezemisních obnovitelných zdrojů na výrobě energie však bohužel bude i nadále
tvořit jen malou část (2 až 4 % celosvětové výroby v roce 2030). Vyšší podíl lze
vzhledem k vysokým nákladům očekávat jen v průmyslově nejvyspělejších zemích
(cílem EU je 12% podíl obnovitelných zdrojů v roce 2012).
Samostatnou kapitolou je regionální rozložení nalezišť světových energetických
zásob. 63 % zásob ropy je na Středním východě, po 9 % v Rusku, Latinské Americe
a Africe. 41 % zásob zemního plynu se nalézá na Středním východě, 35 % v Rusku,
po 8 % v Africe a jižní Asii. Evropská unie si stále více a více uvědomuje, kam
až může vést rostoucí závislost na dovozu energetických surovin z politicky a
ekonomicky nestabilních regionů. Externí závislost Evropské unie na dovozu
energetických surovin již dnes přesahuje 50 % (v ropě 75 %, v zemním plynu 45
%), a při současném trendu spotřeby energie vzroste v roce 2030 na více než 70
%.
Primární energetický sektor ve světě dnes využívá fosilní paliva (uhlí 23 %, ropa 35 %, zemní plyn 21 %), uran (7 %) a obnovitelné zdroje (voda 2 %, biomasa 11 %, ostatní 1 %). Tyto zdroje jsou pak spotřebovávány v elektroenergetice, teplárenství, dopravě, průmyslu, domácnostech a službách. Světová výroba elektrické energie je zajišťována z elektráren uhelných (39 %), plynových (18 %), jaderných (17 %), vodních (17 %), olejových (8 %) a ostatních (1 %). Ještě po dlouhou dobu budou tvořit dominantní složku energetické spotřeby fosilní paliva. Pokud bude trvat současný trend, bude se především zvyšovat podíl zemního plynu na úkor ropy. Podíl uhlí (vzhledem k relativně stabilní nízké ceně) zůstane zhruba stejný. Odhlédneme-li od ekologických důsledků spalování fosilních paliv, dostaví se ale brzy problémy s dobýváním jejich technicky a ekonomicky těžitelných zásob. Podle nejnověji zveřejněné statistiky British Petroleum budou celosvětové zásoby ropy vy čerpány za 40 let, zemního plynu za 65 let a uhlí za 200 let, a to i přes nově objevovaná naleziště, neboť jejich přídavný potenciál je kompenzován rostoucí spotřebou.
Hydroenergetika je sice v některých zemích důležitým zdrojem, ale s minimální možností dalšího rozšíření a se značnou závislostí na hydrometeorologických podmínkách. Světové zásoby uranu (především v Austrálii, Kanadě a Africe) vystačí v současných typech jaderných reaktorů na stovky let, při použití v rychlých reaktorech vystačí na tisíce let. Značné prostředky se věnují na výzkum a vývoj nových ekologicky přátelských energetických technologií. Podíl bezemisních obnovitelných zdrojů na výrobě energie však bohužel bude i nadále tvořit jen malou část (2 až 4 % celosvětové výroby v roce 2030). Vyšší podíl lze vzhledem k vysokým nákladům očekávat jen v průmyslově nejvyspělejších zemích (cílem EU je 12% podíl obnovitelných zdrojů v roce 2012).
Samostatnou kapitolou je regionální rozložení nalezišť světových energetických zásob. 63 % zásob ropy je na Středním východě, po 9 % v Rusku, Latinské Americe a Africe. 41 % zásob zemního plynu se nalézá na Středním východě, 35 % v Rusku, po 8 % v Africe a jižní Asii. Evropská unie si stále více a více uvědomuje, kam až může vést rostoucí závislost na dovozu energetických surovin z politicky a ekonomicky nestabilních regionů. Externí závislost Evropské unie na dovozu energetických surovin již dnes přesahuje 50 % (v ropě 75 %, v zemním plynu 45 %), a při současném trendu spotřeby energie vzroste v roce 2030 na více než 70 %.
Hydroenergetika je sice v některých zemích důležitým zdrojem, ale s minimální možností dalšího rozšíření a se značnou závislostí na hydrometeorologických podmínkách. Světové zásoby uranu (především v Austrálii, Kanadě a Africe) vystačí v současných typech jaderných reaktorů na stovky let, při použití v rychlých reaktorech vystačí na tisíce let. Značné prostředky se věnují na výzkum a vývoj nových ekologicky přátelských energetických technologií. Podíl bezemisních obnovitelných zdrojů na výrobě energie však bohužel bude i nadále tvořit jen malou část (2 až 4 % celosvětové výroby v roce 2030). Vyšší podíl lze vzhledem k vysokým nákladům očekávat jen v průmyslově nejvyspělejších zemích (cílem EU je 12% podíl obnovitelných zdrojů v roce 2012).
Samostatnou kapitolou je regionální rozložení nalezišť světových energetických zásob. 63 % zásob ropy je na Středním východě, po 9 % v Rusku, Latinské Americe a Africe. 41 % zásob zemního plynu se nalézá na Středním východě, 35 % v Rusku, po 8 % v Africe a jižní Asii. Evropská unie si stále více a více uvědomuje, kam až může vést rostoucí závislost na dovozu energetických surovin z politicky a ekonomicky nestabilních regionů. Externí závislost Evropské unie na dovozu energetických surovin již dnes přesahuje 50 % (v ropě 75 %, v zemním plynu 45 %), a při současném trendu spotřeby energie vzroste v roce 2030 na více než 70 %.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích