Další informace o zemětřesení v Indonésii
Silné zemětřesení v Indonésii
Silné zemětřesení v Indonésii
|
Jedno z nejsilnějších zemětřesení ve světě postihlo v 00:58 UTC v neděli 26.12.2004 oblast Indonésie. Epicentrum otřesu s magnitudem 8.9 bylo lokalizováno do oblasti západního pobřeží severní Sumatry se souřadnicemi 3.5 N a 95.7 E. Následná vlna „tsunami" zasáhla pobřeží Sumatry, Thajska, Nicobarské a Andamanské ostrovy, celé pobřeží Bengálského zálivu, ostrov Srí Lanka, Maledivy a s několikahodinovým zpožděním také východní pobřeží Afriky a Madagaskaru. Po hlavnim otřesu dochází v celé oblasti na sever k dalším desítkám silnějších zemětřesení s magnitudem > 5.0, především na Nicobarských a Andamanských ostrovech. Tyto dotřesy však již nevyvolávají ničivou vlnu tsunami. Hlavní otřes i následné dotřesy vznikají na kontaktu tří tektonických desek – australské na jihu, indické na západě a sundské na východě v oblasti sundského hlubokomořského příkopu. Podle prvních výpočtů bylo hypocentrum hlavního otřesu v prvních desítkách km zemské kůry – mělké zemětřesení. |
 |
| Zpracování seismologických dat umožnilo vypočítat první tektonický model, který je publikován na stránkách USGS NEIC. Podle tohoto modelu došlo k pohybu podél zlomu v oblasti sundského hlubokomořského příkopu (západně od severní Sumatry), kde dochází k subdukci indické tektonické desky pod sundskou. Maximální vertikální pohyb byl -2 až 5 m při hlavním otřesu 26.12.2004, maximální horizontální pohyb 11 m. Podle dosavadních měření v této oblasti je zaznamenána rychlost subdukce okolo 6 cm/rok. | |
|
podle USGS | |
|
podle USGS | |
| Tsunami" – vlna, která vznikne na vodní hladině při silném zemětřesení s epicentrem na dně oceánu, se šíří s rychlostí okolo 700–800 km/hod. Její výška může dosahovat okolo 10 m, při silných zemětřeseních až 17 m. Pro srovnání při vichřici a bouři na mořské hladině může vzniknout vlna „jen“ 12 m vysoká s maximální rychlostí okolo 90–120 km/hod.
Tsunami na stránkách GFÚ AVČR. |
 |
|
Tsunami, která zasáhla pobřeží Indonésie a jižní Asie při zemětřesení 26.12.2004 dosahovala vzhledem k síle zemětřesení až 17 m a to především v oblastech severní Sumatry a Nicobarských a Andamanských ostrovů. Satelitní foto NASA severního cípu Sumatry (vpravo) ukazuje úplnou destrukci vesnice Lhoknga, jz. od města Banda Aceh, kterou zasáhla vlna tsunami v plné síle po několika minutách (okolo 12 až 20 min) po zemětřesení. Časový odstup pro pobřeží Thajska, Srí Lanky nebo Indie činil až několik hodin (Thajsko – Phuket okolo 50 min., Srí Lanka okolo 2 hod., Indie 2 – 3 hod.). Výška vlny a její doba šíření na stránkách NASA. Vznik takto velké tsunami byl umožněn jednak silou zemětřesení (magnitudo 9.0 je ve stupnici zemětřesení jednou z nejvyšších zaregistrovaných) a jednak také mechanismem otřesu. Podle doposud vypočítaných ohniskových mechanismů se jedná o významný vertikální posun na tektonické linii sundského příkopu (sv. kra poklesla vůči jz). Tento vertikální posun způsobil obrovský pohyb vodních mas a vznik několik metrů vysoké vlny. Zatímco na volné mořské hladině vlna nezpůsobí žádné významné škody (při šířce několika metrů až desítek metrů) pro pobřeží může mít katastrofální následky. Při příchodu k pevninskému okraji dochází napřed k významnému ústupu vodní hladiny (několik desítek až stovek metrů) a poté k náhlému příchodu vodní stěny vysoké až deset metrů. Energie této vlny tsunami je obrovská, což dokazují také historicky zaznamenané katastrofy po celém světě. |
 |
| Mezi historicky nejznámější ničivé vlny tsunami patří v Evropě vlna, která zničila portugalské město Lisabon v r.1755, při které zahynulo okolo 70 000 lidí. Tsunami vzniklo při zemětřesení v Atlantickém oceánu sv. od ostrova Madeira (v blízkosti styku dvou pevninských desek – eurasijské a africké) a zasáhla také pobřeží Irska a Anglie. Nejstarším tsunami (před asi 3900 lety) v historii evropské civilizace je pravděpodobně katastrofa, která nastala po vulkanické explozi na dnešním ostrově Santorini, 120 km severně od Kréty. Podle výpočtů musela ničivá vlna exploze dojít až 300 km daleko, tedy až do údolí Nilu. Vlny tsunami musely dosahovat obrovských rozměrů. Také v době římského impéria byly zaznamenány tsunami ve středomoří. Jak popisuje historik Ammianus Marcellinus v r. 365 zasáhly vlny tsunami egyptské pobřeží u Alexandrie. Na rozdíl od tsunami na širých oceánech, je výška vlny ve Středozemním moři jen několik metrů vysoká. Také doba, kterou dosáhne pobřeží je v desítkách minut. V současné době jsou zde registrována zemětřesení s magnitudem mezi 5.0 – 6.0, především na sz. pobřeží Afriky (Alžír, Maroko, Gibraltar) a v Egejském moři u pobřeží Řecka, Kréty, ostrova Rhodos a v Turecku. |
Nejvíce postiženými oblastmi vlnami tsunami jsou především oblasti v Tichém oceánu – Havajské ostrovy, ostrovy v Polynésii, Filipín, Indonésie, Japonsko, Aleuty, ale také pobřeží severní a jižní Ameriky, jihovýchodní Asie a Austrálie. Např. v r. 1883 při výbuchu sopky Krakatau mezi Jávou a Sumatrou při následném tsunami zahynulo 36 000 lidí a síla vlny vynesla na pláže až 6 m vysoké a 600 t těžké korálové útesy. V r. 1946 na Havaji bylo zaznamenáno zemětřesení s magnitudem 7.3, při kterém vznikla vlna tsunami 16 m vysoká. O 45 minut později dosáhla pobřeží Aleutských ostrovů ve výšce 12 m. Později v r.1957 zemětřesení s magnitudem 8.3 z oblasti Aleutských ostrovů způsobila tsunami na havajském ostrově Oahu o výšce vlny 16 m. Jedno z doposud nejsilnějších zemětřesení (magnitudo 9.5) mělo epicentrum u pobřeží Chile v r.1960. Tsunami zasáhlo se zpožděním 13 hodin také Havajské ostrovy a za 24 hodin pobřeží Japonska. Další silné zemětřesení u pobřeží Aljašky v r.1964 s magnitudem 9.2 mělo za následek obrovské tsunami, které se šířilo po celém pobřeží Kanady a USA až ke Kalifornii.. V oblasti japonských ostrovů je nebezpečí tsunami časté. V r.1896 přišlo o život při tsunami 27 000 lidí a v r.1933 3 000 na východním okraji ostrova Honšú, další tsunami postihly Japonsko v letech 1992 – 1993 při zemětřeseních na pobřeží Nicaraqui, indonéských ostrovech Flores a Babi a na ostrově Okushiri. Až 9 m vysoké vlny tsunami byly na ostrově Hokkaido při zemětřesení v r.1994 u ostrova Shikotan (severní pobřeží ostrova Hokkaido). |
| První varovný systém vznikl dva roky po katastrofě r.1946 na Havaji v USA jako „Pacific Tsunami Warning Center“ (PTWC). Dnes tento varovný systém pracuje jako informační systém pro 26 států v oblasti Tichého oceánu. Pro zemětřesení s magnitudem > 6.0 v oblasti Tichého oceánu automaticky vysílá varování během několika minut. (Pro zemětřesení 26.12. na Sumatře byla informace vydána pro východní pobřeží USA již po 16 minutách – ukázka bulletinu PTWC). Další centrum pro registraci a varování před následky tsunami vznikl na Aljašce v r.1967, jako reakce na velké zemětřesení u Aljašky v r.1964. Od r.1973 má název „Alaska Tsunami Warning Center“ (ATWC). od r. 2003 pracují obě centra společně http://www.prh.noaa.gov/ptwc/. Při registraci zemětřesení a vyhodnocení dat úzce spolupracují s U.S. Geological Survey's National Earthquake Information Center. Varovné systémy pracují také v několika dalších zemích – Japonsku, Chile, francouzská Polynésie a v Rusku. |
ZDROJ: www.gweb.cz
Sdílet článek na sociálních sítích
