O plakátech, co mají měnit svět. O Loesje.

Bylo to naškrabané na čisťounkém bílém billboardu na zdi protějšího domu. "Miluji tě. Mysli na to každé ráno." Jelikož moje žena žije necelých tisíc kilometrů daleko a v inkriminovaný čas nebyla v Bruselu, bral jsem to jako podivné neznámé vyznání.. Nápis měl navíc podpis: Loesje. Víte ale, jak je to se jmény. Proč jim věřit?
Odpoledne jsem podobný plakát našel i na jiných budovách. Nebyl jsem sám, kdo si položil zcela logické otázky: Kdo je Loesje? Komu píše a proč po bruselských ulicích? Zachoval jsem se jako produkt moderní doby. Manipulovatelný, přecitlivělý a nekriticky ješitný. Nastartoval jsem počítač a do vyhledávače zadal Loesje. Tušil jsem jen, že se jedná o nizozemskou dívku, možná jen vílu ztracenou v cizím městě a zemi.
Zjistil jsem, že Loesje se narodila v roce 1983 a měla zvláštní rodiče. Stvořila ji šestice aktivistů zapojených do ekologických projektů, boje za lidská práva a "jiný svět", kteří se sešli v nizozemském Arnhemu. Loesje je virtuální postava, divoška, co nechává vzkazy na nárožích, autobusových zastávkách nebo popelnicích. Je hravá a provokativní, až dětsky přímá, ale nic nikomu nevnucuje. Jen říká své pocity, větičky.
Dnes má Loesje sourozence ve čtyřiceti zemích světa a stala se mýtem, možná duchem, co oblažuje předvídatelný svět města.
O co Loesje jde? Musíme to vzít trochu odzadu. Představte si, že sedíte otrávení na autobusové zastávce dva dny před výplatou a podnik, kde pracujete, vykazuje zisk už několik let jen na papíře. Nebo se staňte, byť jen na chvíli, znuděnou bytostí, která jako robot každé úterý a sobotu pochoduje od obchodu k obchodu a přemýšlí, jak utratit peníze, které hromadí jen na zabíjení volného času a prázdnoty. Co udělají takoví lidé, když se na místě, kde je obvykle jen fasáda nebo beztvarý plech, objeví: Proč hromadit odpadky? Vždyť je to stále to samé. Loesje.
Nebo tam budou jiné taškařice od Loesje:
A na osmý den stvořil člověk Boha.
Na začátku věděl Bůh všechno, ale později, myslím, začal surfovat událostmi jako my všichni. Loesje.
A tahle je asi nejkrásnější: Tak dlouho jsme čekali na vlak, až jsme se začali líbat.
Loesje je reklamní fenomén. Existuje jen na bílých plakátech, kde nechá svůj tučně napsaný stručný vzkaz s podpisem. Je to postava naší doby, podobná chytré horákyni. Vymyšlená, ale s identitou. Naléhavá, ale s takovou lehkostí, již by jí mohl závidět i houslový virtuos. Nečekaná, ale přesto reagující na podněty, které nás mají napadnout, ale přesto nenapadnou. Není to ztrátou představivosti. Spíš jen nedostatkem času nebo touhy domýšlet věci do konce. Loesje má čas i touhy.
Loesje se stala alternativním nástrojem pro boj s konzumní společností, obhajuje ony poslední lidské věci, jak rádi říkají filozofové. Aktivisté, kteří vylepují "její" plakáty, nezapomínají na otce zakladatele: mystickou šestku Nizozemců, kterou před jedenadvaceti lety napadlo, že antiglobalizační a ekologická hnutí jsou silně kritická a negativní, a proto nemohou oslovit obyčejné lidi toužící po pohodlí, jistotě a práci. Jsou to lidé, kteří nevylepují plakáty, nechodí pravidelně bojovat za změnu světa, nemají doma na stěně Che Guevaru, ale svět jim přesto není lhostejný.
K těmto lidem mluví Loesje. Laskavým jazykem. Vtipně. Nenásilně. Je v tom určitě kus vypočítavosti. Jenže to byste nemohli otevřít v naší propagací provoněné době ani zobák, abyste nenarazili na názor, že pro někoho děláte, nebo hájíte někoho proti někomu.. Loesje hájí něco, co bych nazval právem člověka na radost, vtip a zdravý rozum. Chce, aby aspoň na chvilku přestal být politicky myslící bytostí se všemi starostmi a stal se děckem, co zvolá: Buď sám sebou a kopni do světa.
Aby jako Kevin Spacey v Americké kráse pochopil, že jeho současný život může být iluzí a směsí nechtěných událostí. Člověk má vždy na výběr: buď je dožije, nebo chytí život pod krkem. Loesje je na straně těch druhých i prvních. K jedněm vlídná, druhé povzbuzující.
Projekt Loesje si totiž neklade za cíl změnit svět. Jen pokládá onu logickou a štiplavou otázku: Mohou plakáty změnit svět?
Napadlo mě, že ano. V tomto fejetonu jsem asi položil nejvíc otázek, když to srovnám s minulými kousky. Přiměla mě k tomu dívka bez příjmení, nejasného původu, pochybných rodičů většinou banálními texty. Asi nejsilnější a zároveň nejpodivnější výrok, který jsem od Loesje četl, zní: Aby se objevilo ještě víc otázek... Loesje.
Jsem rád, že není Loesje skutečná. Byla by to hrozivá bytost. Spojila by to nejlepší z mnoha skvělých lidí. A s takovou ženou nemůže obyčejný chlap vydržet. Možná jen muž stejného původu. Z plakátu.