Chystám ekologickou daňovou reformu

Většina letošních změn zákonů o životním prostředí zasáhne podnikatele a firmy. Některé povinnosti je nutné splnit již na začátku roku. Ministr životního prostředí Libor Ambrozek chce postupně snižovat daně z příjmů nebo odvody na sociální pojištění a naopak úměrně zvýšit daně z energií.

TOMÁŠ STINGL

Které hlavní nové povinnosti se v letošním roce dotýkají podnikatelů a firem?
Nejdůležitější novinkou je integrovaný registr znečišťování. Podnikatelé musí nejpozději k 15. únoru ohlásit emise a přenosy sledovaných látek - tato povinnost platí letos poprvé. Podnik oznámí vybrané látky, pokud jejich množství přesáhne takzvaný ohlašovací práh. Sledovaných látek je v současné době 72. Jejich počet by měl ještě vzrůst na 88.

Oč jde konkrétně?
Skleníkové plyny, látky způsobující kyselé deště, polychlorované bifenyly, těžké kovy, kyanidy, freony či insekticidy. Prostě ty látky, které mohou nějakým způsobem ohrozit životní prostředí. Registr bude veřejně přístupný a data budou spojena s konkrétním podnikem a vypouštěnou látkou.

Na které další povinnosti by podnikatelé neměli na začátku roku zapomenout?
Například podle zákona o ochraně ovzduší jsou firmy povinny předat České inspekci životního prostředí do 15. února provozní evidenci za předcházející rok. Zaznamenávají se v ní údaje o spotřebě paliva, surovin a odpadů nebo o haváriích a jejich likvidaci. Předají-li podniky evidence jen o den později, dostanou pokutu. Ta je nejméně deset tisíc korun. Některé firmy se také dosud nevyrovnaly se změnou právní úpravy u poplatků za odběry podzemních vod a neodevzdaly poplatkové hlášení na letošní rok. Z něho se vyměřují zálohy na poplatky. Tady je pokuta v zákonném rozmezí od deseti tisíc do půl milionu korun.

Novinkou je letos i obchodování s emisemi skleníkových plynů. Kdy u nás začne?
Zatím se neobchoduje. Evropská komise nyní posuzuje Národní alokační plán, který stanoví, jaké množství povolenek k vypouštění emisí by se mělo podnikům v Česku rozdělit. Je možné, že komise bude mít k plánu připomínky, může požadovat i snížení množství povolenek. To se stalo například Slovensku. Obchodovat bude možné až poté, co podniky dostanou povolenky na účet a budou je moci převádět v rámci evropského systému.

Vyplynuly pro firmy nějaké nové povinnosti se vstupem do Evropské unie?
Průběžně se připravují novely zákonů, které souvisejí s vývojem evropských směrnic. Například od letošního srpna začne platit ustanovení o elektroodpadu. Výrobci a dovozci budou muset zajistit jeho zpětný odběr a určitou míru využití. Zákon přesně neurčuje, jak mají tuto povinnost plnit. Mohou využít několika možností - zabezpečit odpad samostatně či společně s jiným výrobcem, nebo ho mohou předat jiné firmě.

Ta pak přebírá veškerou odpovědnost?
Ne. Drobní podnikatelé si často neuvědomí, že předávají-li nějaké firmě odpad, musí si ověřit, má-li firma povolení k nakládání se všemi druhy předávaného odpadu. Pokud dojde k chybě, může být uložena pokuta až do milionu korun. Některé firmy, jež nakládají s nebezpečnými odpady - například plechovkami od barev - také zapomínají požádat o souhlas krajský úřad. Přitom za nevhodné nakládání s nebezpečným odpadem je horní hranice pokuty až deset milionů korun!

Nelze se divit, že firmy povinnosti nezvládají. Je to mnoho administrativy a systém je nepřehledný.
Určité zjednodušení by mělo například přijít, až bude přijata nová chemická politika Evropské unie nazvaná REACH. Ta zjednodušuje stávající legislativu tím, že zavádí stejný postup pro bezpečné používání všech chemických látek. My podporujeme zjednodušení požadavků na jejich výrobce a dovozce. Například by se měla zjednodušit registrace látek vyráběných v malých množstvích nebo látek přítomných ve výrobcích. Podporujeme požadavek na přijetí zásady "jedna látka - jedna registrace".

Budou mít podnikatelé nárok i na nějaké úlevy?
Naše ministerstvo připravuje ekologickou daňovou reformu. Věcný záměr by měl být předložen do konce tohoto roku. Motivuje k efektivnějšímu využívání přírodních zdrojů a zároveň bude znamenat pro mnoho podnikatelů bezesporu přínos. Měla by snížit daňové zatížení práce a recipročně zvýšit zdanění energií.

Jak konkrétně?
Princip je takový, že vzestup jednoho typu daní musí doprovázet pokles jiného typu - tedy, aby stát touto reformou nezískal ani korunu navíc. Postupně se tak sníží sociální pojištění či daně z příjmů a současně budou stoupat daně z fosilních paliv a elektrické energie. To přinese hned trojí zisk: lepší životní prostředí, konkurenceschopnější ekonomiku a více pracovních příležitostí.

Mnoho podnikatelů vnímá ochranu životního prostředí jako přítěž. Můžete říci, v čem je pro ně naopak příležitostí?
Příkladem může být zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Podle energetické politiky by měly obnovitelné zdroje v roce 2030 produkovat 19 procent energie. V českých podmínkách je prostor především pro energii z biomasy. A ta může pomoci vyřešit problém zemědělské půdy, která leží ladem. Stejnou možnost nabízí i vyšší využívání biopaliv - koncepce počítá s dvacetiprocentním podílem biopaliv a alternativních paliv v roce 2020. Česko má přitom co dohánět - energetická náročnost výroby je téměř dvakrát vyšší než u našich západních sousedů, což výrazně snižuje konkurenceschopnost.
Jak se osvědčuje výroba a prodej ekologicky šetrných výrobků?
Můj pohled je trochu ambivalentní. Na jedné straně funguje český program ocenění zboží značkou Ekologicky šetrný výrobek už deset let. Pyšní se jí už tři stovky výrobků od více než 70 firem. V zahraničí je náš program dáván za vzor jako jeden z nejúspěšnějších. A zájem roste. Samozřejmě, systémům, které fungují dvakrát či třikrát déle - třeba německý Modrý anděl nebo skandinávská Nordic Swan, se nemůžeme rovnat.
Na druhé straně ale osobně stále nejsem spokojen. Nedaří se nám dostávat značku dostatečně do povědomí zákazníků. Lidé ji v obchodech nehledají a nevyžadují, i když se týká řady praktických produktů - od barev na cokoli, až po papírenské výrobky a kancelářské potřeby. To se týká i velkých zákazníků, jako jsou firmy, úřady, obchodní řetězce a podobně. Sem bychom chtěli napřít svoji aktivitu v příštích letech a propagovat výrobu a prodej ekologicky šetrných výrobků.

Jsou nyní peníze na sanace starých zátěží? Které typy firem se na sanačních pracích mohou podílet?
V Česku už bylo do odstraňování starých ekologických zátěží investováno více než 22 miliard korun. To není zanedbatelná částka. Příležitost mají hlavně firmy, které mají v oboru zkušenosti - konkrétní způsob sanace vždy záleží na dané lokalitě.

Jaký je rozsah ekologicky zatížených pozemků?
Zatím se podařilo odstranit jen zlomek toho, co nám tady komunistický režim zanechal. V současné době známe přes 8900 lokalit se starou ekologickou zátěží. Na více než 4000 místech již proběhly ověřovací a průzkumné práce. Nejprve se pochopitelně odstraňují ty zátěže, kde hrozí riziko zamoření spodních vod. Systém, který zvolilo Česko - tedy ekologické smlouvy mezi Fondem národního majetku a nabyvateli průmyslových podniků - je zatím velmi efektivní. A hlavně vede k cíli. Kompletnímu vyčištění lokalit.


RNDr. LIBOR AMBROZEK
Narodil se 2. srpna 1966 v Hodoníně. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor systematická biologie. Po studiích pracoval v Masarykově muzeu v Hodoníně. V roce 1991 nastoupil na referát životního prostředí tamního okresního úřadu. V roce 1996 absolvoval stáž na ministerstvu životního prostředí. Téhož roku byl zvolen do Sněmovny jako poslanec za KDU-ČSL. Od roku 2003 je místopředsedou strany. Jako ministr zasedl poprvé ve Špidlově vládě, na stejném postu ho ponechal i premiér Gross.


EKOLOG
Ambrozek zastával několik neplacených funkcí v neziskových ekologických organizacích. Byl rovněž předsedou Českého svazu ochránců přírody. Je ženatý, manželka Monika je absolventkou Přírodovědecké fakulty UK. Má tříletou dceru Magdalenu, loni se mu narodila druhá dcera Markéta. Manželé Ambrozkovi jezdí vozem Volkswagen Golf IV. Bydlí v rodinném domku za Prahou, který mají v pronájmu.

Zdroj: Profit