Zelené daně mají zelenou

Daně jako nástroje ochrany životního prostředí byly poprvé využity před dvaceti lety. Za průkopníky mezi evropskými státy můžeme označit Finsko, Německo a Nizozemsko. Podle expertů OECD je uplatnění ekologických daní jako jednoho z ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí velmi výhodné také pro transitivní ekonomiky, neboť se jedná o nástroj méně nákladný na realizaci, než je tomu v případě využití administrativních nástrojů (např. sankcí, limitů, postihů). Na druhé straně je zřejmé, že ne každý ekologický problém je vhodné řešit pomocí ekologických daní (např. kontaminaci půdy, recyklaci odpadů, používání pesticidů).

ZELENÝ KONCEPT. I když zákon č. 212/1992 Sb., o soustavě daní, ve svém přehledu daně k ochraně životního prostředí uváděl, skutečností zůstává, že Česká republika nemá dodnes aktivní ekologické daně. Teprve první závazná jednání o našem přistoupení do EU a snaha přiblížit daňový systém České republiky daňovým soustavám zemí Evropské unie vedly k započetí intenzivnějších prací na české ekologické reformě. Návrh koncepce postupné ekologizace daňové soustavy ČR vláda v roce 2001 nepřijala, ale pouze vzala na vědomí. V materiálu Státní politika životního prostředí České republiky 2004-2010, který vláda schválila v březnu loňského roku, se však hovoří o uplatňování cenové a daňové politiky v souladu s trendy Evropské unie. Z materiálu zároveň vyplývá úkol připravit realizaci ekologické daňové reformy včetně návrhů na zavedení nových místních "ekodaní" a daňových úlev pro zvýhodnění podniků, které část z vytvořených finančních zdrojů věnují na ochranu ž ivotního prostředí, recyklaci či nové zpracování odpadů.

Jak by měly vypadat celostátní ekologické daně? Před tvůrci nových daní stojí zásadní požadavek: zachovat úroveň daňové kvóty v České republice. Ten předpokládá současné snížení dalších odvodů daňového charakteru. Konkrétně by mělo být zvyšování daňové zátěže ekologickými daněmi kompenzováno snižováním daní z příjmů nebo snižováním povinných odvodů na zákonné pojistné. Myšlenka snížit platby sociálního zabezpečení však byla Ministerstvem práce a sociálních věcí odmítnuta, a tak se jeví schůdnější cesta zavedení pozitivních změn pro poplatníka u daně z příjmů fyzických osob. Ostatně připomeňme, že i v SRN se v rámci své ekologické daňové reformy nejprve zavázali ke snižování povinných plateb na sociální zabezpečení, kvůli nepříznivému demografickému vývoji byly ale záhy sazby těchto odvodů opět navýšeny.

SPOTŘEBNÍ DANĚ V EU. Česká republika se zavedením daní k ochraně životního prostředí snaží přiblížit "služebně starším" zemím Evropské unie, které mají ekologické daně zavedeny jako povinné. Pokud některý stát Evropské unie dosud daně k ochraně životního prostředí nemá implementovány ve svém daňovém systému, musí si zažádat o výjimku, která se poskytuje na přechodné období. Česká republika má výjimku do 31. 12. 2007.

Ekologické daně mají v Evropské unii zatím pouze podobu nepřímých spotřebních daní: na uhlí, elektřinu, plyn, koks, pohonné hmoty, topné oleje, teplo. Jsou koncipovány na základě ústřední směrnice ES z roku 1997 Restructuring Community Framework for The Taxation of Energy Products, známé též pod názvem Monti-Proposal, která tvoří základní stavební kámen ekologických daňových reforem členských zemí. Na centrální směrnici pak navazují i další doporučující předpisy, které umožňují stanovit a rozdělit např. jednotlivé daně na uhlí a plyn podle výhřevnosti, daně na elektřinu podle výkonu a umožňují rovněž existenci rozdílných daňových sazeb pro firmy a domácnosti. Minimální sazby stanovuje direktiva ES 2003/96/EC přijatá 27. 10. 2003 (viz tabulku).

PROBLÉM REGRESIVITY. Je však nutné připomenout, že ekologické daně mají povahu regresivní, což znamená, že mnohem výraznější dopad mají v konečném důsledku na příjmově slabší domácnosti. Podle výsledků ze SRN se dá předpokládat dopad daní na navýšení výdajů těchto typů domácností okolo 3-4 % jejich celkových příjmů. Veškeré navrhované změny zákonů by proto měly respektovat minimální cenový dopad na obyvatelstvo a požadavek nezavádění speciálních jednorázových dávek.

Je možné také nastavit účinná opatření, která svým dopadem oprostí tento typ domácností částečně nebo úplně od platby ekologických daní. V Nizozemsku např. každoročně vracejí každé domácnosti částku odpovídající 800 kubíkům zemního plynu a 800 kWh elektřiny.

AUTOR: Jan Široký

Silvie Knedlová, Magistrát města Ostravy, Ekonomická fakulta VŠB-TU v Ostravě

Doporučené minimální sazby ekologických daní v EU

Předmět daně Sazba daně Sazba daně

pro firmy pro domácnosti

Uhlí 0,15 eura/GJ 0,30 eura/GJ

Plyn 0,15 eura/GJ 0,30 eura/GJ

Elektřina 0,50 eura/MWh 1 euro/MWh

Pramen: Direktiva 2003/96/EC