Efektivní rozhodování v problematice udržitelného rozvoje vyžaduje integraci řady vládních politik i účast veřejnosti, zdůrazňuje Slavoj Czesaný z Českého statistického úřadu.
Méně jednostranná, vyváženější strategie
Koncem loňského roku 2004 schválila vláda ČR dokument zabývající se strategií udržitelného rozvoje. V jeho východiscích se objevuje nové, rozšířené pojetí udržitelného rozvoje. Zatímco obsahem předchozího vládního konceptu byla jednostranná orientace na environmentální rozvoj, v pozměněné strategii se stává východiskem aktuální potřeba zajistit vyváženost v rozvoji ekonomickém, ekologickém i sociálním. Toto rozšířené vícerozměrové pojetí se jeví jako mimořádně přínosné, a to z několika důvodů. Tím nejdůležitějším je možnost monitorovat a analyzovat ekonomické, sociální a ekologické jevy v účelově sestavených příčinných i důsledkových souvislostech. Získané poznatky pak mohou přispět k utváření východisek pro formování komplexní politiky.
JEDENÁCT TEZÍ DO DISKUSE. Strategie udržitelného rozvoje zahrnuje celou řadu témat. Dokument je otevřený vůči dalším etapám prací. Z tohoto důvodu bych chtěl formou tezí přispět do diskuse o selekci prioritních témat i výběru nástrojů pro implementační procesy:
1. Je důležité reformovat cenový systém tak, aby hospodářské subjekty musely vzít do svých rozhodovacích procesů v úvahu plné náklady zhoršování životního prostředí a sociální dopady a převzít tak zodpovědnost za environmentální a sociální externality.
2. Posílení rozhodovacích procesů spjatých s udržitelným rozvojem je podmíněno integrací řady vládních politik, jejíž dosažení vyžaduje transparentnost a účast veřejnosti.
3. Stěžejní role v podpoře udržitelného rozvoje připadá vědě a technologickému faktoru. Užití progresivních technologií napomáhá, a mělo by i nadále vést, ke snížení či zastavení procesu zhoršování životního prostředí souvisejícího s ekonomickým růstem. Na trvalých podnětech k inovaci a rozvoji technologií, které podporují cíle udržitelného rozvoje, by se měl podílet jak privátní, tak veřejný sektor.
4. Promítnutí efektů z globalizačního a technologického pokroku do úspěchu udržitelného rozvoje se neobejde bez větší soudržnosti politiky obchodní, investiční, ekologické a sociální, a to na všech úrovních, tj. národní, regionální i podnikové. Přínos v této oblasti lze očekávat od nově formulovaných kodexů odpovědnosti nadnárodních firem, které připravují příslušné komise Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
5. Významnou roli v utváření poznatkového fondu o postupech k prosazení udržitelného rozvoje hodlají sehrát mezinárodní instituce. Evidence pokroku v ekologické politice a jejích efektech má být součástí pravidelných ekonomických hodnocení a přehledů. Ty pak mohou být inspirací pro ostatní země, zejména v případě, že půjde o zkušenosti těch nejlepších.
6. V mechanismech udržitelného rozvoje sehrává důležitou úlohu posouzení vlivu nákladů různých nástrojů ekologické politiky, tj. dotací, daní a povolení k obchodování s emisemi, na dosažené efekty environmentálního vývoje. Řada vyspělých zemí nyní ověřuje hypotézy o negativním vlivu dotací na ekologický vývoj. Jeho hodnocení pomocí analýzy nákladů a přínosů usnadňuje odvození spolehlivých doporučení pro ekologickou politiku.
7. Ačkoliv prozatím nebyly vyvinuty mezinárodně standardizované rámce pro monitorování udržitelného rozvoje, existuje konsenzus v tom, že integrace ekologických a sociálních dimenzí do systému národních účtů by mohla být užitečným zázemím pro politická rozhodnutí. Toto propojení může přispět ke kvantifikaci vlivu ekonomiky na životní prostředí a naopak k mapování vlivu ekologického vývoje na národní hospodářství. V subsystému, který je doporučován mezinárodními institucemi, by měly být čtyři druhy evidencí: a) zdrojů způsobujících znečištění (energie a materiálů), b) výdajů na ekologickou ochranu, c) zásob přírodních zdrojů, d) netržních výdajů na ekologické účely.
8. Obsahem agendy udržitelného rozvoje by mělo být i měření přeshraničních ekologických efektů, jež jsou důsledkem národních politik sousedících zemí. Obdobně aktuální výzvou je vypracování dlouhodobých projekcí ekologických tlaků, o jejichž výsledky se začínají zajímat mezinárodní organizace.
9. Za hlavní zdroje environmentálních tlaků v ČR lze považovat odvětví energetiky, dopravy, zemědělství, chemie a cizineckého ruchu. Z hlediska dlouhodobých tendencí se zmírňují tlaky energetiky a těžkého průmyslu, což je důsledkem postupného přechodu k postindustriální společnosti a restrukturalizačních procesů s cílem strukturu průmyslu odlehčit. Důsledkem je narůstající podíl služeb na hrubém domácím produktu, který na druhé straně generuje růst ekologických tlaků z odvětví dopravy, cizineckého ruchu a kvůli rozvíjení infrastrukturních sítí. Na interakce těchto subsystémů ekonomického pilíře a environmentální složky udržitelného rozvoje by měla být soustředěna stěžejní pozornost.
10. Dlouhodobě neudržitelnými se jeví některé druhy nesouladů mezi vývojem pilíře sociálního a ekonomického. Vzhledem ke stárnutí obyvatelstva vzrůstá napětí v důchodovém a zdravotním subsystému v rámci sociálního rozvoje, který se stává nekonzistentní se zdroji generovanými ekonomikou. Naléhavost řešení této problematiky je vysoká, týká se většiny evropských zemí a bude proto důležité pečlivě vyhodnotit poznatky z jiných zemí.
11. Významným úkolem je sestavit adekvátní soubor ukazatelů udržitelného rozvoje. V souladu s rozšířeným konceptem jde o vytvoření takové sestavy indikátorů, jež by mapovala vyváženost ekonomického, ekologického a sociálního rozvoje. Příkladem mohou být ukazatele pro monitorování míry zeslabení či eliminace negativního vlivu ekonomického růstu na životní prostředí. V tomto případě jde o indikátory poměrové, kombinující ukazatele ekonomické (hrubý domácí produkt) s indikátory znečištění vzduchu, vody či půdy. Obdobným způsobem lze mapovat i charakter rovnováhy mezi rozvojem sociálním a ekonomickým, a to za pomoci kombinace ukazatelů z obou jmenovaných sfér.
AUTOR: SLAVOJ CZESANÝ
hlavní analytik Českého statistického úřadu
JEDENÁCT TEZÍ DO DISKUSE. Strategie udržitelného rozvoje zahrnuje celou řadu témat. Dokument je otevřený vůči dalším etapám prací. Z tohoto důvodu bych chtěl formou tezí přispět do diskuse o selekci prioritních témat i výběru nástrojů pro implementační procesy:
1. Je důležité reformovat cenový systém tak, aby hospodářské subjekty musely vzít do svých rozhodovacích procesů v úvahu plné náklady zhoršování životního prostředí a sociální dopady a převzít tak zodpovědnost za environmentální a sociální externality.
2. Posílení rozhodovacích procesů spjatých s udržitelným rozvojem je podmíněno integrací řady vládních politik, jejíž dosažení vyžaduje transparentnost a účast veřejnosti.
3. Stěžejní role v podpoře udržitelného rozvoje připadá vědě a technologickému faktoru. Užití progresivních technologií napomáhá, a mělo by i nadále vést, ke snížení či zastavení procesu zhoršování životního prostředí souvisejícího s ekonomickým růstem. Na trvalých podnětech k inovaci a rozvoji technologií, které podporují cíle udržitelného rozvoje, by se měl podílet jak privátní, tak veřejný sektor.
4. Promítnutí efektů z globalizačního a technologického pokroku do úspěchu udržitelného rozvoje se neobejde bez větší soudržnosti politiky obchodní, investiční, ekologické a sociální, a to na všech úrovních, tj. národní, regionální i podnikové. Přínos v této oblasti lze očekávat od nově formulovaných kodexů odpovědnosti nadnárodních firem, které připravují příslušné komise Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
5. Významnou roli v utváření poznatkového fondu o postupech k prosazení udržitelného rozvoje hodlají sehrát mezinárodní instituce. Evidence pokroku v ekologické politice a jejích efektech má být součástí pravidelných ekonomických hodnocení a přehledů. Ty pak mohou být inspirací pro ostatní země, zejména v případě, že půjde o zkušenosti těch nejlepších.
6. V mechanismech udržitelného rozvoje sehrává důležitou úlohu posouzení vlivu nákladů různých nástrojů ekologické politiky, tj. dotací, daní a povolení k obchodování s emisemi, na dosažené efekty environmentálního vývoje. Řada vyspělých zemí nyní ověřuje hypotézy o negativním vlivu dotací na ekologický vývoj. Jeho hodnocení pomocí analýzy nákladů a přínosů usnadňuje odvození spolehlivých doporučení pro ekologickou politiku.
7. Ačkoliv prozatím nebyly vyvinuty mezinárodně standardizované rámce pro monitorování udržitelného rozvoje, existuje konsenzus v tom, že integrace ekologických a sociálních dimenzí do systému národních účtů by mohla být užitečným zázemím pro politická rozhodnutí. Toto propojení může přispět ke kvantifikaci vlivu ekonomiky na životní prostředí a naopak k mapování vlivu ekologického vývoje na národní hospodářství. V subsystému, který je doporučován mezinárodními institucemi, by měly být čtyři druhy evidencí: a) zdrojů způsobujících znečištění (energie a materiálů), b) výdajů na ekologickou ochranu, c) zásob přírodních zdrojů, d) netržních výdajů na ekologické účely.
8. Obsahem agendy udržitelného rozvoje by mělo být i měření přeshraničních ekologických efektů, jež jsou důsledkem národních politik sousedících zemí. Obdobně aktuální výzvou je vypracování dlouhodobých projekcí ekologických tlaků, o jejichž výsledky se začínají zajímat mezinárodní organizace.
9. Za hlavní zdroje environmentálních tlaků v ČR lze považovat odvětví energetiky, dopravy, zemědělství, chemie a cizineckého ruchu. Z hlediska dlouhodobých tendencí se zmírňují tlaky energetiky a těžkého průmyslu, což je důsledkem postupného přechodu k postindustriální společnosti a restrukturalizačních procesů s cílem strukturu průmyslu odlehčit. Důsledkem je narůstající podíl služeb na hrubém domácím produktu, který na druhé straně generuje růst ekologických tlaků z odvětví dopravy, cizineckého ruchu a kvůli rozvíjení infrastrukturních sítí. Na interakce těchto subsystémů ekonomického pilíře a environmentální složky udržitelného rozvoje by měla být soustředěna stěžejní pozornost.
10. Dlouhodobě neudržitelnými se jeví některé druhy nesouladů mezi vývojem pilíře sociálního a ekonomického. Vzhledem ke stárnutí obyvatelstva vzrůstá napětí v důchodovém a zdravotním subsystému v rámci sociálního rozvoje, který se stává nekonzistentní se zdroji generovanými ekonomikou. Naléhavost řešení této problematiky je vysoká, týká se většiny evropských zemí a bude proto důležité pečlivě vyhodnotit poznatky z jiných zemí.
11. Významným úkolem je sestavit adekvátní soubor ukazatelů udržitelného rozvoje. V souladu s rozšířeným konceptem jde o vytvoření takové sestavy indikátorů, jež by mapovala vyváženost ekonomického, ekologického a sociálního rozvoje. Příkladem mohou být ukazatele pro monitorování míry zeslabení či eliminace negativního vlivu ekonomického růstu na životní prostředí. V tomto případě jde o indikátory poměrové, kombinující ukazatele ekonomické (hrubý domácí produkt) s indikátory znečištění vzduchu, vody či půdy. Obdobným způsobem lze mapovat i charakter rovnováhy mezi rozvojem sociálním a ekonomickým, a to za pomoci kombinace ukazatelů z obou jmenovaných sfér.
AUTOR: SLAVOJ CZESANÝ
hlavní analytik Českého statistického úřadu
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
