Změnu energetické koncepce zaplatí úspory

Nejhůře je na tom Slovensko, které spotřebuje na jedno vydělané euro více než pětkrát tolik energie než jiné státy EU. ČR spotřebuje také téměř pětinásobek, následuje Polsko (3,7x víc), Maďarsko (třikrát) a Slovinsko (méně než dvakrát).

Existuje poměrně častá představa, že bez masivních dotací se s tím nedá mnoho udělat. Razantní změny vyžadují nemalé prostředky a podniky, které si často musely zaplatit náklady privatizace, na to nemají. Jejich pozornost je soustředěna na investice do vlastních výrobních technologií, marketingu a obchodu. Mnohé firmy si hodně slibují od různých fondů EU. Je ale opravdu třeba čekat na pomocnou ruku?

Podniky neznají svou spotřebu

"Naše zkušenosti hovoří o tom, že peníze nejsou tím hlavním problémem," říká Vlastislav Vítů, obchodní ředitel společnosti Komterm, která poskytuje energetické služby a dlouhodobě se zabývá úsporami energií. "I když náklady na energie tvoří většinou významnou položku v kalkulaci jednotlivých výrobků, najde se jen málo podniků, které vědí, jak velký je tento podíl u jednotlivých komponent či dokonce celých výrobků."

Firmy často vůbec neznají podíl nákladů na výrobu, vytápění či ohřev a jejich energetická koncepce obvykle spočívá v náhradě dožitých zařízení novými, často však bez ohledu na současné i budoucí potřeby. Energetické hospodářství sice bývá považováno za strategickou součást výrobního procesu, ale ve skutečnosti je na okraji zájmu ve svých materiálních a personálních potřebách.

Nový trh vyžaduje znalosti

"S otevíráním trhu s elektřinou a zemním plynem dnes rychle vzrůstá význam expertů, kteří se na energetickém trhu dokáží orientovat, ale které si firmy nemohou dovolit trvale zaměstnávat," dodává Ing. Vítů. "Všechny firmy s celkovou roční spotřebou energie větší než 35 tisíc GJ, by navíc měly mít k dispozici energetický audit. A přestože některé audity jsou zpracovány spíše formálně, řada z nich je velice kvalitní a obsahují i doporučení, která jsou rychle návratná. Bohužel ale stále najdeme případy, kdy jsou prováděny investice do energetického hospodářství v přímém rozporu se závěry těchto auditů."

Smlouva na dosažení úspor

Hlavní nedostatky u většiny firem spočívají v neznalosti skutečných stávajících a budoucích energetických potřeb ve vazbě na výrobní portfolio, v nekoncepčních zásazích do energetického systému a v praktické nemožnosti ovlivňovat spotřebu, a motivovat tak zaměstnance ke změně chování. Významnou roli hraje i to, že výrobní postupy nejsou provázány s požadavky na optimální podmínky provozu energetických systémů. Právě na řešení komplexu těchto problémů je vhodná metoda EPC (Energy Performance Contracting), která je v zahraničí poměrně rozšířená, a i v ČR přibývá firem, které ji ovládají a nabízejí.

Podstata EPC spočívá ve stanovení referenčních nákladů firmou, která bývá označována jako ESCO (společnost poskytující energetické úspory), a následně definování cílů, jichž má být dosaženo ve spotřebě energie v jednotlivých odběrných místech. Součástí studie bývá i navržení opatření, pomocí nichž bude cílů dosaženo, včetně realizace a finančního krytí. Zásadním rysem je poskytnutá garance za splnění cílů formou splácení provedených opatření z dosažených úspor. Velmi často EPC obsahuje motivaci obou smluvních stran k dosažení větších úspor než cílových, a je tak vytvořen prostor pro dlouhodobou vzájemně výhodnou spolupráci v dalším dolaďování celého systému.

"Jednoznačnými výhodami metody EPC jsou systémový přístup a pak také fakt, že veškerá rizika spojená s projektem jsou nesena dodavatelem, tedy firmou zajišťující energetické úspory," dodává Ing. Vítů. "Spoléhat se na dotace samo o sobě nezajistí, že bude dosaženo primárního cíle. Tím je v konečném důsledku konkurence schopný výrobek v budoucím čase, kdy se cena energií a lidské práce bude srovnávat v rámci jednotného evropského trhu."