Zrodilo se nové závazkové hnutí
Aby Česká republika splnila svůj závazek, který dala Evropské unii, musí se u
nás do roku 2010 zdvojnásobit výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů, přečetl
jsem si 26. ledna v Hospodářských novinách. Silně mně to připomíná závazky z
dávné doby - "zdvojnásobíme výrobu oceli a cementu v první pětiletce".
K čemu to vede? Ke stavbě větrných elektráren, jejichž elektřinu nikdo
nepotřebuje. Ke spalování dřevních odpadů v elektrárnách, místo aby se z nich
vyráběly jiné užitečné věci. Těmito akcemi nebude svět ani o milimetr
ekologičtější, než je dnes.
Aby Česká republika splnila svůj závazek, který dala Evropské unii, musí se u nás do roku 2010 zdvojnásobit výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů, přečetl jsem si 26. ledna v Hospodářských novinách. Silně mně to připomíná závazky z dávné doby - "zdvojnásobíme výrobu oceli a cementu v první pětiletce".
K čemu to vede? Ke stavbě větrných elektráren, jejichž elektřinu nikdo nepotřebuje. Ke spalování dřevních odpadů v elektrárnách, místo aby se z nich vyráběly jiné užitečné věci. Těmito akcemi nebude svět ani o milimetr ekologičtější, než je dnes.
Dojemná péče státu
O co doopravdy jde, je ve zmíněném článku naprosto jasné ze slov poradce ministra životního prostředí Martina Bursíka: jde o zvýhodněnou výkupní cenu, neboť ta podle jeho slov "otevře zájemcům o obnovitelné zdroje dveře do bank pro úvěry". Je opravdu dojemné, jak se resort životního prostředí stará o zisky jistých firem.
Zvýhodněná kupní cena znamená, že zákon nařídí soukromé firmě A (rozvodné společnosti), aby koupila zboží od soukromé firmy B (například od provozovatelé větrných elektráren) za cenu třikrát větší, než je obvyklé.
Jako předražené koblihy
Je to totéž, jako by nám někdo zákonem vnutil koblihy z cukrárny C za patnáct korun, ačkoliv hned vedle by byla cukrárna D se stejnými koblihami za pět korun. A cukrárna C by navíc nefungovala v době bezvětří nebo naopak vichřice.
Teď už tedy nepůjde o to, vyrábět dobré a laciné koblihy (to je přece přežitek neregulovaného tržního hospodářství). Teď půjde o to, abychom plnili závazky dané Evropské unii a vydávali zákony, které umožní prodat nebohým spotřebitelům také koblihy předražené a nekvalitní.
Autor vede katedru ekonomie Fakulty sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
K čemu to vede? Ke stavbě větrných elektráren, jejichž elektřinu nikdo nepotřebuje. Ke spalování dřevních odpadů v elektrárnách, místo aby se z nich vyráběly jiné užitečné věci. Těmito akcemi nebude svět ani o milimetr ekologičtější, než je dnes.
Dojemná péče státu
O co doopravdy jde, je ve zmíněném článku naprosto jasné ze slov poradce ministra životního prostředí Martina Bursíka: jde o zvýhodněnou výkupní cenu, neboť ta podle jeho slov "otevře zájemcům o obnovitelné zdroje dveře do bank pro úvěry". Je opravdu dojemné, jak se resort životního prostředí stará o zisky jistých firem.
Zvýhodněná kupní cena znamená, že zákon nařídí soukromé firmě A (rozvodné společnosti), aby koupila zboží od soukromé firmy B (například od provozovatelé větrných elektráren) za cenu třikrát větší, než je obvyklé.
Jako předražené koblihy
Je to totéž, jako by nám někdo zákonem vnutil koblihy z cukrárny C za patnáct korun, ačkoliv hned vedle by byla cukrárna D se stejnými koblihami za pět korun. A cukrárna C by navíc nefungovala v době bezvětří nebo naopak vichřice.
Teď už tedy nepůjde o to, vyrábět dobré a laciné koblihy (to je přece přežitek neregulovaného tržního hospodářství). Teď půjde o to, abychom plnili závazky dané Evropské unii a vydávali zákony, které umožní prodat nebohým spotřebitelům také koblihy předražené a nekvalitní.
Autor vede katedru ekonomie Fakulty sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích