PŘEPNĚTE NA ZELENOU ELEKTŘINU

Z britského ekologického měsíčníku The Ecologist na mne pravidelně každý měsíc hledí leták s vyobrazením větrné elektrárny a textem " Přepněte na dodavatele nejčistší, zelené elektřiny". V podtitulu je uvedeno: " Mnoho lidí se zajímá o budoucnost planety Země. Někteří pro ni skutečně něco dělají. Recyklují odpad nebo kupují ekologicky přátelské výrobky. Ale stačí to? Pro ty, kteří chtějí pomoci ukončit klimatickou změnu a poskytnout čistší a jasnější budoucnost dětem, existuje důležitější krok: Přepněte na zelenou elektřinu." Pětina evropské spotřeby. " Přepnout" na zelenou elektřinu se rozhodla i Evropská komise, pro kterou jsou obnovitelné zdroje energie jednou z priorit politiky ochrany klimatu. O perspektivnosti výroby elektřiny z vody, slunce, biomasy, větru a geotermální energie není pochyb. Obnovitelné zdroje vyrábějí elektřinu, aniž by poškozovaly globální klima, jsou decentralizované, čímž přispívají k bezpečnosti dodávek, snižují závislost na dovozech a pěstování biomasy vytváří nová pracovní místa a je alternativou pro venkov. Zatím čtyři procenta. V Česku se v minulém roce elektřina z obnovitelných zdrojů podílela na veškeré spotřebované elektřině necelými čtyřmi procenty. Do roku 2010 by to na základě závazku státu v přístupové smlouvě k Evropské unii z Atén mělo být již procent osm. O tom, zda Česká republika bude následovat evropskou politiku rozvoje obnovitelných zdrojů energie, rozhodují v těchto týdnech senátoři. Na stolech mají úplně nový zákon na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Podmínky pro podnikání. Hlavním cílem zákona je vytvořit v České republice dlouhodobě stabilní a atraktivní prostředí pro podnikání ve výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů. Zákon využívá nejlepších evropských zkušeností. Kombinuje osvědčený systém pevných výkupních cen z Německa, Rakouska či Francie s více tržním systémem zelených bonusů ze Španělska. Výrobce zelené elektřiny si může svobodně vybrat ze dvou na sobě nezávislých systémů podpory. Může nabídnout provozovateli distribuční soustavy elektřinu za pevně stanovenou výkupní cenu s tím, že ten má povinnost ji od něj vykoupit. Nebo nabídne elektřinu obchodníkovi na trhu za tržní cenu a návdavkem obdrží vedle tržní ceny od majitele drátů ještě prémii v podobě zeleného bonusu. Právě kombinace obou systémů, která je v novém zákoně originální, přinese snížení ekonomických nákladů celého systému. I proto je návrh zákona hodnocen evropskými experty velmi kladně. Garance. Pro výrobce je nejdůležitějším principem zákona garance stabilizace výkupní ceny po dobu patnácti let od uvedení elektrárny do provozu. Tento princip převzatý z Německa a Rakouska je spravedlivý. Nezávisle na inflaci a proměnlivosti cen elektřiny na trhu v budoucnosti dává zákon výrobci elementární jistotu. Výkupní cena, se kterou investici plánoval, mu zůstane zachována po dobu patnácti let. Právě tento princip odstraňuje největší slabinu dnešní podpory obnovitelných zdrojů, totiž riziko, že Energetický regulační úřad meziročně sníží výkupní ceny a výrobcům se rozsype cash flow a schopnost splácet úvěr. Navíc stabilita výkupních cen bude pro investory vstupenkou k zajištění komerčního bankovního úvěru pro financování investice do kvalitních projektů. Tedy žádné další výdaje či dotace z veřejných zdrojů, ale stabilita podnikatelského prostředí. Standard. Co je to za podnikání, když zákon výrobci garantuje stoprocentní odbyt za regulovanou a stabilizovanou cenu zboží po dobu patnácti let? Standard. Zvýšené výkupní ceny zelené elektřiny jsou principem všech evropských podpůrných modelů. Jejich cílem je kompenzovat skutečnost, že cena elektřiny z konvenčních zdrojů (uhlí, jádro, plyn) je skrytě dotována, protože se do ní nepromítají škody na životním prostředí, budovách, půdě, lesích, zdravotním stavu obyvatelstva, klimatu či zátěž z ukládání vyhořelého paliva po stovky budoucích generací. Někdy v budoucnosti, kdy ceny konvenční elektřiny budou skutečně cenami tržními, nebudou obnovitelné zdroje žádnou formu podpory již potřebovat. O tom, že obnovitelné zdroje energie v konkurenčním boji s neobnovitelnými zdroji nakonec na celé čáře zvítězí, nikdo (kdo rozumí pojmům obnovitelný a neobnovitelný zdroj) nepochybuje. Haléřové položky. Kdo platí zvýšené výkupní ceny, které výrobci za dodanou elektřinu obdrží? Všichni spotřebitelé. Provozovatelé regionálních distribučních soustav budou mít právo - tak jako doposud - rozpočítávat vyšší náklady na elektřinu z obnovitelných zdrojů do konečných cen elektřiny pro všechny spotřebitele. V debatě o obnovitelných zdrojích energie je často slyšet argument, že obnovitelné zdroje jsou moc drahé a občané nesnesou všechno. Jaká jsou fakta? V roce 2004 přispíval každý občan na podporu obnovitelných zdrojů částkou necelých tří haléřů na jednu kilowatthodinu - při průměrné ceně elektřiny 2,66 Kč/ kWh tedy zhruba jedním procentem ceny elektřiny. V roce 2010 při naplnění podílu osmi procent zelené elektřiny na hrubé domácí spotřebě elektřiny by měli zákazníci dle propočtů Energetického regulačního úřadu přispívat na jednu kilowatthodinu zhruba čtrnácti haléři, tedy šesti procenty nominální ceny. Pro srovnání: od roku 1989 vzrostla postupně cena elektřiny téměř o 400 procent... Příležitost pro průmysl. Zákon se vyrovnává i s citlivým tématem společného spalování uhlí a biomasy. Aby si dva různé typy využívání energetické biomasy nekonkurovaly, určuje pro spoluspalování biomasy s fosilními palivy nižší ceny než pro její čisté využívání. Tímto opatřením se Energetický regulační úřad řídil již při tvorbě výkupních cen pro tento rok. ČEZ v reakci ohlásil záměr omezit spoluspalování ve svých zařízeních na polovinu. Regulace zjevně funguje. Na zákon čekají desítky investorů, banky připravují nové speciální bankovní produkty. Není divu, naplnění závazku vyvolá odhadované investice ve výši 48 miliard korun do roku 2010. Kancléř Schröder zahájil mezinárodní konferenci Renewables 2004 v Bonnu slovy: " Ochrana klimatu? To je příležitost pro německý průmysl!" České průmyslové podniky vyrábějí kompletní technologie malých vodních elektráren, elektráren na biomasu, vrtule a stožáry větrných elektráren i solární elektrárny. A co příležitost pro český průmysl, páni senátoři a dámy senátorky?

MARTIN BURSÍK, bývalý ministr životního prostředí