Energii není možné vykouzlit

Prognostici uvádějí, že ekonomicky těžitelné zásoby ropy se vyčerpají již v polovině tohoto století; zemní plyn vydrží jen o něco déle. Že ceny docházejících fosilních paliv, která začala vznikat před třiceti milióny let a za posledních padesát let se jejich ložiska z valné části vyčerpala, budou nadále stoupat, je dnes více než jisté. Přesto stále přežívá představa, že spolehlivá dodávka levné energie je přirozeným právem člověka.
Do energetických krizí v roce 1971 a 1973 stál jeden barel ropy (159 litrů) jeden americký dolar. Současné ceny ropy pohybující se přes čtyřicet dolarů za barel znovu dokazují, že svět levné energie již patří minulosti. Ve 21. století bude zcela jistě stále více otřásat lidskou civilizací vyčerpávání neobnovitelných zdrojů energie a zřejmě i důsledky klimatických změn způsobených spalovacími procesy.
Denně shoří více než osmdesát miliónů barelů ropy a řádově stejný podíl zemního plynu a uhlí. Více než osm miliard obyvatel Země to v nynějším století povede do pasti způsobené rostoucím využíváním energetických zásob. Nerovnoměrné rozmístění zdrojů paliv a jejich nerovnoměrná spotřeba vyvolávají vedle ekonomických a ekologických problémů geopolitické a sociální hrozby. Přerušení dodávky elektřiny, které zažili obyvatelé USA nebo Itálie, jsou toho jen mírnou předehrou.
Existují reálná a realistická východiska? Můžeme se spolehnout na to, že zastánci "jednoho správného řešení" nevedou lidstvo ke zhroucení civilizace? A je teď úplně jedno, kdo tak činí: zda stoupenci obnovitelných zdrojů odmítáním jaderné energie, zastánci spalovacích technologií prohlubováním klimatického efektu, přívrženci jaderné energie zanedbáním vývoje bezpečnějších technologií nebo příznivci úspor přehlížením faktu, že člověk v tržním systému není ochoten v souladu s principem demokratické askeze cokoliv ušetřit ve prospěch budoucích generací...

Šetření je jen vizí
Šetření energiemi je samozřejmým požadavkem, ale jako jediný nástroj zůstává pouhopouhou vizí. I přes dosažený pokrok ve zvyšování účinnosti technologií a třeba i izolace staveb je explozívní růst počtu obyvatel světa faktorem, který vede ve všech světadílech k růstu spotřeby energie o více než procento ročně.
Dalším snem je vize omezování spalovacích procesů. Stačí se podívat na dálnice přeplněné kamióny. Bez dopravy se neobejde nikdo. Pokrok ve využití vodíku místo ropných paliv by vyžadoval nejen rychlou drastickou změnu v osobní i nákladní dopravě, ale zejména investice do ohromných výkonů elektráren schopných vyrábět ho v objemech postačujících pro dopravní systémy. Jaké však budou tyto zdroje? Ty uhelné zjevně chápou i ochránci přírody jako menší zlo než jaderné, byť produkují skleníkové plyny.
Vizí Zelených je konec jaderné energetiky. I klíčové organizace EU jako Evropský ekonomický a sociální výbor se však výrazně postavily za využívání jaderné energie jako zdroje, který může v budoucnosti zajistit energii při současném řešení vlivu energetického hospodářství na změny klimatu. Výbor uvádí: "Je obtížné pochopit, jak může Evropská unie v budoucnosti dosáhnout bez přinejmenším dnešního podílu jaderné energetiky na výrobě elektřiny toho, aby se zabránilo změnám klimatu a zaručilo zásobování energií za přiměřené ceny."
Unijní výbor pro průmysl, vnější obchod, výzkum a energii volá po realismu a doporučuje zachovat financování výzkumu nových technologií, a to včetně jaderné.
Představy o možnostech obnovitelných zdrojů jsou rovněž snem, který neobstojí ve faktické analýze. Jsou a ještě velmi dlouho zůstanou doplňkovými zdroji závislými na vládní podpoře. V obecném povědomí je vltavská kaskáda tvořená velkými přehradami výkonným zdrojem elektřiny. Ve skutečnosti se ve vodních elektrárnách vyrábí zhruba jedno procento českého proudu - a nepokrývají tedy ani roční přírůstek jeho spotřeby, který je několikrát větší. Příspěvky ostatních obnovitelných zdrojů jsou zanedbatelné.
K těmto a dalším snům může přistoupit řada dalších, například v nedávné době v Německu formulovaný požadavek Pryč od ropy!, sice pochopitelný, ale nereálný.

Respekt ke všem faktorům
Realistický přístup nemůže opomenout žádnou možnost, kterou poskytuje poloha státu, jeho zdroje a dostupné technologie. Řešení se neobejde bez respektování všech faktorů, které utvářejí reálné prostředí pro využívání energie. Vhodný mix uhelných zdrojů s jadernými, rozumná podpora obnovitelných zdrojů, dosahování všestranných úspor energie i materiálů jsou přístupem, který respektuje i státní energetická koncepce České republiky.
Její přijetí je však jen počátkem, který rizika neodstraní, ale pouze rozumně sníží. V Evropské unii, která není, ani nebude energeticky soběstačná a závisí z více než poloviny na dovozu paliv, je reálnou možností mix zdrojů neopomíjející všechny dostupné technologie uplatněné pro zdroje, spotřebiče i spotřebitele energie.
Autor je poradcem v oblasti jaderné fyziky